BONUS – konečně něco, čemu se dá věřit

A je to tady: Bio Central v Hradci se stalo naší kulturní kapličkou

To musíme slyšet, řekli jsme si spontánně, když jsme zjistili, že o víkendu žádné kino pro nás není, ale v pátek ve 20.00 vystoupí ve vestibulu Bio Central v Hradci Králové raper BONUS a jeho rytmická skupina Martin Tvrdý Trio.

Bonuse jsem slyšela jen jednou a zrovna mu předávali cenu – Cenu českých hudebních kritiků Apollo 2012. A zazněl tento song:

To byla bomba, i když taková nenápadná. Jméno BONUS jsem si zapamatovala a našla si, že ten sympatický „starší“ chlapík (v porovnání s Justinem Bieberem), co se moc nepitvoří a nepředvádí, má jmen několik – Bonus alias Bourek alias Martin Tvrdý alias Martin Hůla. A zpěvem se neživí. Hurá! Nemusí tlačit na pilu.

A tak jsme se tam vypravili. Koncert měl začínat za 1/4 hodiny, ale byli jsme zde jedni z prvních návštěvníků.  A později společně s jednou „mladší“ dvojicí jsme byli nejstarší. Mezi tím nic a pak už jen mladí charismatičtí lidé obou pohlaví. Tak trochu intelektuálové, pár metrosexuálů, jedna modelka, jeden „poslední Mohykán“ s dredama a do počtu i malý vzorek běžné populace. Všichni jsme o sobě věděli, protože nás tam moc nebylo. Mezitím muzikanti ladili aparaturu, pak skončili a dlouho se nic nedělo.  Klábosilo se a pilo se všeobecně Club-Mate.

Čekání na BONUSE

Ale pak to přišlo. Předskokan, o kterém jsme zprvu vůbec netušili.

  Nenápadný chlápek s pěstěným plnovousem, jak slibovali pořadatelé na webu (zjištěno zpětně), co se pořád motal všude kolem, sundal svetr, vytáhl kytaru z pouzdra, připevnil k botě rolničky, otočil se ke schodišti čelem, k nám zády a spustil temperamentní jižanské rytmy. S tím nástrojem byl doslova srostlý a dalším nástrojem mu byl i jeho hlas. Představte si Zdeňka Bínu a předrevolučního písničkáře Pepu Nose dohromady. Tak nějak by se dal charakterizovat jeho přirozený muzikální projev. Velmi temparamentní a milé.

Několik pohledů dozadu na hodiny a pak už nastal čas pro BONUSE a jeho Trio Martina Tvrdého. Černé popředí osvícené střídajícími se stylovými fotkami nebo úryvky z filmů a dokumentů. Retro, vintage, surrealismus, staré animované filmy, japonská reminiscence, všechno vnímám… v jednu chvíli si všímám že BONUS přesně napodobuje pozicí ruky cosi orientálního za sebou. Dva muzikanti po straně mimo plátno vidět nejsou  a třetí, vedle BONUSE, stále hledí do kláves.  Z BONUSE je vidět jen hlava na plátně a gesta, kterými střídmě svoji produkci doprovází. Je opravdu skvělej. A jeho rap není rapem falešně nasranejch vyšlechtěnejch mladíků, co ho dělat chtěj, protože rap se nosí a je to drsný. Z BONUSE vychází jeho svojský rap přirozeně a je zatraceně upřímnej. Mám pocit, že to vůbec nehraje a co zpívá je zažitou pravdou. Nekrmí vám nějakým blábolem proloženým účelově použitými vulgarismy – jeho celkový projev je neuvěřitelně civilní, i když rapuje. Takovej rap pro starší a pokročilé. Překvapila mě ta forma. Fascinující jsou jeho až hypnotické repetice nebo se říká smyčky … jeden mrtvej… to přece nikoho nezabije…. mně utkvělo v hlavě..  Připomíná mi vzdáleně Deža Ursinyho, hudebního solitéra z doby, kdy se ještě nerapovalo. Ale možná začínalo.

Další setkání s BONUSEM jsem zažila záhy nad stránkami Brávíčka. Při běžné každodenní kontrole vrácených exemplářů na mne vykoukla tato fotografie: