Pro 042022
 

ale mě to baví, i když … současně i stresuje

Realita posledního půlroku se začíná pěkně vybarvovat. Samá práce, samá zajímavá setkání (jak to mám ráda) ale současně furt bojuju s nedostatkem času a zimním pozvolným nástupem únavy. Ústup sluníčka mě štve ale o to víc se těším na jaro. Na svěží vítr, první slunečné dny a cesty za mízou… to mě vždycky spolehlivě oživí a nabije energií a pocitem štěstí a radosti. Ale ještě si počkám, zima trvá.

Musela jsem se mrknout v blogu 2x dozadu abych se neopakovala. Mám velkou radost z příležitosti malovat lidové hračky. Pan D. je svérázný děda a posledně nepokrytě a s úsměvem (prvním!) pochválil moji armádu kuchařů a navrhl mi, že bych se mohla stát jeho jedinou malířkou zdobitelkou. Ani jsem o tom nepřemýšlela a hned jsem slíbila že jo. Je to čiré potěšení, které penězi nezaplatíš. A já ještě naopak nějaký bakšiš dostanu. Hahaha!

Okrajově a výhledově mám ještě v záloze několik výletů, ale k jejich zveřejnění potřebuji více času. Více fotek, více úprav. Musím si ho udělat, ale dnes jen krátce. Několik zážitků.

Ten největší je ze smuteční síně. Bez podrobností a bez vysvětlení, jen čirý fakt. Od doby koronáče se stávají obřady v rodinném kruhu, bez účasti veřejnosti, věcí takřka obvyklou. I když v současnosti se opět od této možnosti ustupuje. Ale aby se stalo, že poslední rozloučení proběhlo bez účasti rodiny, pouze se smutečními hosty – sousedy a známými z vesnice; – to ještě nepamatuji. A nepamatuje to ani slovutný pamětník z rodu pohřebáků. Navíc byla na přání rodiny zesnulá babička vystavena. Rozhodnutí dlouho nečekat se ukázalo jako rozumné, protože pozůstalí se neobjevili ani na hřbitově, kam byla následně babička převezena k uložení do hrobu. Pouze s účastí veřejnosti.

Začínám péct cukroví. Jednoduché kokosáčky peču potřetí. Dvě předchozí várky “na zkoušku” se snědly. Včera jsem poprvé za život pekla perníčky – podle Čendovy babičky z Bojkovic. Dala jsem tomu vše a dokonce si i namlela některé voňavé ingredience, neošidila jsem to pytlíkem se směsí do perníku. Patří tam pepř, nové koření, skořice, zázvor, hřebíček, fenykl a anýz. Kupodivu tam není uveden badyán, ale jela jsem podle mustru Čeňkovy babičky, tak ten jsem nedala. Nejvíc shánění na malém městě bylo s anýzem. Prostě nebyl nikde až nakonec u 2. vietnamského pokusu. To bylo radosti a vietnamec dostal pochvalu a dýško.

Dnes svítí slunce, jdeme ven. Včera jsme chtěli jít na Baldu, ale v servisu špatně něco přimontovali… ta závěrečná fáze po opravě.. a nesehnali jsme narychlo šrouby. Takže jsme seděli doma, škoda, tak půjdem na silvestra. To je Na Přehradě u Poličky poslední rybářský závod, a to si už nenecháme ujít, jako tu včerejší Prosincovou štiku.

A ještě jeden milý… vycházím si to ze svitavského Penny a vysoký sympaťák mi dává okázale a s úsměvem přednost v lítačkách nebo co to bylo… jo, bylo to jak na divadle, ne jen tak mimochodem a ve chvatu, ale hezky a mile. Tak jsem se na něho usmála a s malou úklonou a pohledem do očí poděkovala. Drobnost, ale z takových hezkých střípků se skládá život. Když teď nemám žádné monumentální zážitky ….

  13 Responses to “Blázinec čím dál větší”

  1. Ahoj Zuzi!
    Tady sice popisuješ jak maluješ panáky, ale co kdybych nějakého tvého chtěl. Kde se to dá objednat? Osobně asi bych k vám pro něj nejel, to je dost daleko.

    • Ahoj Mirku, no tohle jsem teda nečekala… kdybys nějakého chtěl, tak ti ho pošlu, to se vždycky domluvíme. Zeptám se ale kde bude pan Doležal prodávat a dám vědět 🙂 díky za překvapení.. Mirku 🙂

  2. Máš to fakt lepší než mustr!
    A jaký štětec používáš?
    Samozřejmě know how jak udělat tu tenkou čáru prozrazovat nemusíš. To bych teda tak rovně nedokázala.

    • Liško, mám starý štětce když jsme ještě před x lety dělali ty hračky. Vyfotím ti je, jsou úplně obyčejné ale třeba upravené – vytrhané ochlupení nebo jiná alchymie, myslím, že jsme si tím pokusnictvím taky prošli… Důležitá je konzistence barvy, jak ji na štětec nabrat a nej je mít pevnou ruku a pevnou oporu. Být absolutně soustředěný a nebát se, držet lajnu. Jojo, mrzí mě, že teď nic nedonesl, zase z toho vyjdu…

  3. Zuzi,
    to vypadalo jako kdyz vis ktery Mirek ti pise. Jsem potesen. Jo, obcas te sleduji. I ty vojenske hrbitovy jsem na tvuj podnet navstivil.
    Pochopitelne se dalo predpokladat, ze pan Dolezal nema e-shop. Treba nekdy do vasich krajin pojedu a nejaky vyrobek s tvym podilem ziskam.
    Velmi jsi me potesila se “ztratou” vajec. Takove veci se mne stavaji bezne a jsem rad, ze nejsem sam.
    Hezke Vanoce preje M.

    • Mirku, když jsem viděla v komentu MIREK, vyvstal mi v podvědomí dávný kamarád Mirek z ČB, pracoval na Kleti. Spolu s ním a dalším kamarádem Jirkou jsme skautovali a pak založili trampskou osadu REMIS. Ale to je velmi dávno. Už o sobě nevíme. Tak jsem tu odpověď tobě stylizovala v tom duchu, že se mi ozval dávný kamarád. Nebylo to jen tak, mnoho lidí kteří ti projdou životem, nenávratně zapomeneš, jiné máš někde zaryté a když přijde podnět – vynoří se. Ale nemyslela jsem že bys to byl ty ten Mirek, ale potěšilo mě to tak nějak…
      Ale je úžasné, žes byl inspirován Jurkovičovými hřbitovy a zavítal jsi tam. To je prostě pro nás bomba! To jsme totiž chtěli, proto jsem tomu líčení věnovala tolik času. Vím ještě o někom kdo tam chtěl jet, ale už se neozvali jestli ano, a pak jsme měli provázet partu z Jurkovičova muzea v Luhačovicích, ale přišel kovid a vyšumělo to. Teď se tam chci vrátit a třeba i na víc dní a projít i přírodu Karpat. Mám knihu od Nevrlého, chci si ji konečně přečíst a vrátit se tam.
      Děkuji, že jsi mi udělal radost a také ti přeji radostné vánoční svátky!!

  4. Zuzi, byl jsem v Polsku v cervenci 2019, par dni jsem stanoval v Uscie Gorlickie, prosel jsem dost hrbitovu na podklade tvych zaznamu (mel jsem je stazene v mobilu) a bylo to nadherne. Zajimava je i tvoje trampska minulost a Jizerske hory. Ale Island asi neznas, ze? A jsem ten Mirek, ktereho moc neznas. Jeste jednou zdravim. M.

    • Ahoj Mirku, to mám opravdu velkou radost, žes je navštívil a byl jsi nadšen, stejně jako my. Je mi to všechno nějak nejasné s tím Mirkem :). Právě že s tím Mirkem jsem nejezdila sama na čundry, ale na jednom jsem s ním byla a právě na Jizerkách. Nevzpomínám si skoro na nic, jen mám vzpomínku, jak jsme byli právě na Islandu. Toužila jsem se tam podívat a taky na nějaké kříže (Nevrlý) a měla jsem plánek jak na island. Pamatuji si, že jsme zprvu šli po nějaké té jizerské magistrále, pak odbočili a pak už jen objev Islandu. Byla jsem tenkrát docela zaskočena, převis nic moc, myslím že tam byla spousta různých camrátek prostě nějaké vzpomínky? tenkrát jsme tam přespali a to je vše. Ale byl to pro mě tak silný zážitek, že si z toho čundru nepamatuji jinak vůbec nic. Převis mám dones matně v sobě zarytý. AHOJ!!

  5. To je jednoduche jak me odhalit. Viz tvuj blog ze dne 19.12.2006 “Presypani nalad podruhe. M.

    • hahaha, už tuším… ale ještě jsem se nekoukla, mám strašlivej fofr… a ještě k tomu zítra funebrácký večírek, musím dodělat pohoštění, ale až se to zklidní ozvu se. Tohle se nedá řešit narychlo… to se musí všechno v klidu prožít. Už mám těch nerváků až nad hlavu :))

  6. Mirku, tak jsem se mrkla, je to tak, Sněžník a Mirek… i tady http://rozvedena.blokuje.cz/620018-spajky-php
    to je let … byli jsme před cca 5 i víc e lety ve Sněžníku na týden na nějaké pronajmuté chalupě s kamarády čundráky. U Jarouška, Jaroušek tam taky bydlí, ve vsi, ty bydlíš tuším mimo na samotě… tak vidíš že jsem něco zprvu vytušila, jenom to bylo trochu jinak :)). AHOJ starý parde!!! Máte myslím tam na severu pořádně nasněženo když u nás je sněhu plná prdel jak říkal Vítrholc v dobách svý největší slávy!! http://rozvedena.blokuje.cz/vitrholc-v-koprivnici taky hezká vzpomínka. Ale ještě nás spousta hezkých zážitků čeká, to mi věř :)!!

  7. Zuzi, tak jsme se domluvili. Skoda, ze jsem te v dobe pobytu na Snezniku nesledoval (ci nemohl sledovat?). Musela jsi zrejme pobyvat na Prednim Snezniku v Chaloupce. Nebydlim na samote (hospoda je ode mne necelych 50 m, jenom tam v podstate nechodim), ale ten Sneznik je roztazeny a ja bydlim uplne na druhem konci. A ta fotografie na tvem blogu (pohled od dveri baraku) souhlasi, jen jsou uz vsechny rostliny vetsi. A snehu tady moc neni, neco malo pres 10 cm. Tak hezke Vanoce a zij prijemne. M.

    • Ahoj Mirku, no, je to tak, bydleli jsme v Chaloupce, dívali jsme se na fotky, zatím ne na všechny. Bylo to v roce 2017. Tak trochu jsem čekala, jestli se náhodou neuvidíme, ale vlastně ani nebyla moc příležitost, protože jsme jezdili po výletech a jednou jsme jeli někam na kole. A jednou jsme také vezli kamaráda Buldoka do nemocnice, protože ten nezbeda poránu někde na průzkumu terénu uklouzl a měl něco s kolenem. Ten domácí byl pěknej podivín… byli jsme taky 2x v Německu. Na túře a jeden den na tom skalním hradě. Ještě dokoukáme fotky, tak si to připomeneme. Hezké svátky a hodně zdraví, Mirku ze Sněžníku :).

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient