12. 4. 2014 / Sobota: toulání se poblíž Placa d’Espana – Pavilon Mies van der Rohe, CaixaForum (cihlová fabrička) a impozantní příchod k Palau Nacioanal (MNAC) s fontánami, antickými sloupy a krásnými výhledy na Barcelonu.
Dnes jsme si naplánovali odpočinkový den. Metrem na náměstí Placa d’Espanya (stejně jako včera) a pěšky širokou třídou Avinguda de la Reina Maria Crisitina vedoucí na svah kopce Montjuïc až k Museu Nacional d’Art de Catalunya ((Národní muzeum výtvarného umění Katalánska), kde tento reprezentativní bulvár končí.
To by byla ale krátká vycházka! Času dost, proto jsme si prohlédli i nedaleký Pavilón Mies van der Rohe, přes ulici nové kulturní středisko CaixaForum a ještě jsme se stihli bezcílně pocourat po okolí této lokality a vytipovat si kam se podíváme zítra.
Chcete-li, mrkněte na mapu podrobněji zde
Na mapě názorně vidíte, jak jsme se dnes motali na jednom fleku. Rovnou přímku našeho postupu odmítla mapa akceptovat v místě, kde začíná zóna pro pěší (první a pak i další červené šipky), ale v místech okliky jsme se pohybovali později též (snímek schodů se strakou)
Začneme zeširoka. S výjimkou horského hřbetu, jehož součástí je hora Tibidabo a který odděluje Barcelonu od Katalánského vnitrozemí, je Montjuïc jedinou významnou vyvýšeninou města. V životech Barceloňanů hrál vždy dvojí roli – jako místo odpočinku a rekreace a jako místo obřadní. Na jihozápadním okraji dodnes najdeme hřbitov.
V roce 1929 se na Montjuïcu konal zahajovací ceremoniál Světové výstavy a tvář kopce se od té doby navždy změnila. Pompézní Palau Nacional byl postaven jako hlavní místo výstavy a podél Avingudy de la Reina Maria Crisitina byly postaveny veletržní pavilony, dnes trochu povadlé a často hledající účelné využití. Od doby světové výstavy 1929 tento areál postupně upadal až do roku 1992, kdy v rámci letní olympiády vznikl plán na oživení této části Barcelony.
Pohled z návrší Montjuïcu. Čtěte a ukazujte si…
Jak jsem již předeslala, Náměstí Placa d’Espanya spojuje s palácem MNAC impozantní třída pojmenovaná po španělské královně Marii Cristině (zemřela 6. února 1929 v královském paláci v Madridu). Tato turisticky velmi atraktivní třída, v úvodu se dvěma benátskými věžemi, pokračuje fontánami, (z toho jedna kouzelná!), vodními přepady, venkovními pojízdnými schody, vodními plochami, antickými sloupy, sochami a krásnými výhledy na Barcelonu, není rušena žádnými komerčními projekty – tím myslím restauracemi a obchody. Jen samé umění a okázalá krása.
Pravou atmosféru kouzelné fontány zažijete po setmění. V předem určenou dobu se vodní paprsky rozzáří všemi barvami a fontána se rozezní hudbou. Klasickou – Čajkovskuj a ABBA.
V pozadí, vlevo od středu fotky, vykukují dvě Benátské věže, jedna z nich se zrovna rekonstruuje, vítající v roce 1929 návštěvníky světové výstavy v Barceloně. Také ony měly být po akci zbořeny a hle! stojí tu dodnes. Nahoru se sice nepodíváme, ale byla by jich škoda. I když jsou epigonem věže stojíicí v Benátkách na náměstá sv. Marka. Tam je však pouze jedna!
Zde vidíte pouliční jezdící schody. Nad kašnou a podél vodní kaskády. Zleva i zprava
Fascinující kašny a fontány nás přibližují k dominantě Národního paláce. Zmocňuje se nás slavnostní a vzrušující pocit jakoby nás čekala jakási audience.
Ptáte se, zda jsme si nafotili nějaká selfíčka?
Barcelonské panorama
Novobarokní a poněkud více přezdobený Palau Nacioanal byl postaven jako hlavní sídlo světové výstavy r. 1929 a dnes v něm sídlí muzeum výtvarného umění MNAC. Připomínkou světové výstavy jsou veletržní pavilony lemující ulici. Je to všude stejné.. pro tyto monstrózní objekty se jen těžko hledá po skončení velkolepé akce vhodné využití..
Pohled na Barcelonu z terasy u MNAC
Schodiště v zeleni poblíž Náměstí kaskád
Jako u nás. Straky okupují městské zahrady a v tomto případě zvyšují malebnost místa.
Pavilón Mies van der Rohe – čisté linie, střídmost a luxus použitých materiálů charakterizují německý pavilon – skoro se mi chce říci stánek – postavený pro světovou výstavu roku 1929. Byl navržen předním představitelem proslulé výtvarné školy BAUHAUS Ludwigem Miesem van der Rohe, a po ukončení výstavy byl pavilon stržen (jak bylo ostatně v plánu). Po roce 1986 byl na stejném místě díky nadaci postaven znovu.
Křeslo Barcelona navrhli v roce 1929 Ludwig Mies van der Rohe a Lilly Reichová. Jmenuje se podle toho, že bylo použito v německém pavilonu na Světové výstavě v Barceloně, kde na něm při slavnostním zahájení výstavy seděli členové španělské královské rodiny. První budovou, která byla vybavena těmito křesly, byla brněnská Vila Tugendhat.
Křeslo Barcelona je vytvořeno podle zásad Bauhausu, tedy s důrazem na jednoduchost a eleganci, použita je pouze ohýbaná ocel a přírodní kůže. Autoři se podle vlastních dob inspirovali sedacím nábytkem z antického Říma.
Fascinující zákoutí, fotím jak blázen z mnoha úhlů. Čistou uklidňující atmosféru vily vnímám z fotografií i po letech… jakoby na chvíli ten můj chaos srovnala do jednoho směru 🙂
Georg Kolbe socha „Der Morgen“ – Ráno; nachází se též v lokalitě Berlin-Schöneberg
BONUS! Holky s koloběžkami oživují filozofickou vážnost lineárního pavilonu!
Ten fotící pán mne velmi zaujal, protože fotil ještě více než já. Šla jsem po něm jak ohař a mám s ním hafo záběrů. bavilo mě ho fotit..
Velmi malebné… takové poflakující se skupinky dotvářejí moderní minimalistickou architekturu…
Fotí jak ďas a tím je pro mne zajímavý… a navždy tajemný
CaixaForum (cihlová fabrička) – ty dva moderní objekty jsou stromy
CaixaForum – budova bývalé přádelny Casaramona postavená z červených cihel architektem Puig i Cadafalch v r. 1911 je nyní sídlem multifunkčního kulturního centra: výstavy, filmy, koncerty… , které bylo otevřeno v roce 2002. Jméno Caixa má podle svého sponzora – banky la Caixa.
- “Stromy” seshora, pod nimi eskalátory, kterými návštěvníci sestupují do haly suterénu. Nový moderní vchod navrhl japonský architekt Arata Isozaki.
Vstupní halu zdobí dlouhá nástěnná malba významného amerického umělce Solomona LeWitt (Sol LeWitt – 1928-2007), který došel slávy až v 60. letech.
Stále vstupní hala. Strohost interiéru jednak narušuje skupinka bezstarostných dívek a jednak dotváří barcelonský hipster
Ten ví, kam si má sednout…
C.Caramona značí jméno majitele Casimira Casaramona.Textilka fungovala od roku 1911 do 1918, v roce 1926 byla znovu otevřena jako skladiště. Nějakou dobu využívala objekt španělská policie a banka Caixa ji koupila v roce 1963, otevřeno 2002.
Fantastické cihlové variace jsou pro nás volnou připomínkou Gaudího podkroví Casa Belesguard, navštívené před pár dny..
Zvlněná cihlová střecha (že by kvůli odvodu vody?) a v pozadí MNAC
Udělali jsme rychlou obhlídku zahrady de Joan Marragal. Byla moc malebná a krásná, rozhodli jsme se pro podrobnější prohlídku zítra (za půl hodiny se zavírala). Cestou k botanické zahradě jsme objevili další malou zahradu a na tato místa se vrátíme zítra.
Krásný den korunovala královská večeře v Lactuce, naproti dosud nedokončenému chrámu Sagrada Familia. Tak několik fotek tohoto skvostu..
Loučíme se pohledem na Placa d’Espana, bývalou arénu pro býčí zápasy, dnes luxusního obchodního domu s vyhlíidkou v posledním patře. Podíváme se tam. Několik dní se tu budeme potulovat…
Jééje, tady toho je opravdu hodně.
Fotka se strakou je neodolatelná.
Jsem zvědavá na ten obchoďák v aréně, četla jsem o tom před pár lety někde na tomhle blogu
http://corridadetoros.blog.cz/
Už si to nepamatuju; oni katalánci ty zápasy tak nechtěj a jiné části Španělska je chtěj?
Ahoj Liško, díky za návštěvu. Straka super, ale co to dalo, abych ji cvakla i se zobákem. Stále se ke mně stavěla zadkem…
Nevím přesně jak to je s těmi zápasy, ale máš pravdu, někde se dosud zápasí, v Barceloně ale ne. Já bych zápasy nezakazovala, ta globalizace už mě delší dobu sere :). Za chvíli to bude všude stejný. Promísej se rasy, kultury a bude po ptákách! Mohla bych se rozčílit ještě víc, ale nechci se moc vzrušovat, aby mi nestoupl tlak.