
11. 4. 2014 / Pátek: celodenní výlet vlakem a lanovkou do opatství a kláštera Montserrat
Nejslavnější skalní masiv Katalánska! Montserrat (Zubatá hora) je obrovitý, strmě se svažující horský masiv, který se zvedá z pahorkatiny nad pravým břehem řeky El Llobregat, asi 50 km severozápadně od Barcelony. Díky svým fantastickým skalním útvarům, jež vznikly letitým vymíláním, vypadá zdálky jako obrovský hrad s věžemi připomínajícími homole cukru. Nejvyšším vrcholem tohoto masivu je Sant Jeroni 1236 m nm.
Nezaměnitelný obrys masivu Montserrat jsme obdivovali ve 3. dnu naší expedice, cestou z Pyrenejií, z La Pobla de Lillet, kde jsme navštívili zahradu Artigas projektovanou Antoni Gaudím. Hned jsme si řekli, že se tam určitě podíváme. A taky jo.
Pro Katalánce má slovo Montserrat význam především náboženský díky místnímu slavnému klášteru a v něm se ukrývající černé madoně přezdívané La Moreneta. Důležité poutní místo se v posledních desetiletích stalo i místem masové turistiky. Pro Katalánsko tak dnes Montserrat má ještě nezanedbatelný význam ekonomický.
Přivstali jsme si a co nejrychleji se přesunuli metrem na náměst Pl. Espanya. V podzemí jsme nastoupil do vlaku, který nás za hodinu zavezl na úpatí Montserratu.
Klášter v nadmořské výšce 725 m je přístupný několika způsoby. My jsme si koupili zpáteční lístek do stanice Monistrol de Montserrat, kde jsme přestoupili na zubačku (v ceně) a krásnou okružní trasou s úchvatnými výhledy jsme dorazili až před klášterní komplex. Mohli jsme jít pěšky nebo vystoupit o stanici dřív a nechat se vyvést lanovkou, ale nám se zdála tato varianta z mnoha důvodů optimální. Včetně možnosti vyjet do hor svým autem.

Šipka vpravo nahoře – Monistrol, výstup z vlaku, nástup na zubačku, šipka uprostřed ukazuje na zastávku Montserrat a k poslední šipce, místu Sant Joan, nás zavezla další lanovka. Více detailů na mapě seznam.cz
Klášter (opatství) s bazilikou a přilehlými budovami vytváří malé, zdánlivě do sebe uzavřené městečko a mohli bychom ho tak trochu přirovnat k moravskému poutnímu komplexu Velehrad. Ovšem Montserrat má zcela jiné charisma díky svému horskému okolí. Je to opojný pocit, ocitnout se zde a přiznáme se, že nám ani nepřekážely davy všudypřítomných turistů. Bez nich by to bylo samozřejmě ještě opojnější, ale i tak jsme si prohlídku kláštera užili.
Neměli jsme v plánu vidět všechno co se dá. Jen ten základ – projít se, posedět na náměstí sv. Marie, navštívit baziliku, “pohladit “Madonu a vyslechnout koncert chlapeckého klášterního sboru Escolania. Pak se nasvačit, vyjet lanovkou o kus výše – k Sant Joan, projít se skalním masivem a vystoupit na nejvyšší vrchol Sant Jeroni… a stejným způsobem zpět.
A tak se také stalo. Jen vrchol jsme nepokořili v obavě, aby nám neujel poslední spoj domů. Jinak ale vše splněno. A v klidu a pohodě.
Podle legendy byl klášter založen v roce 880 k uctění obrazu Panny Marie, který byl považován za zázračný, v 10. století byl předán řádu benediktinů a roku 1025 byl značně rozšířen mnichy z katalánských obcí Ripoll a Vich. 1409 byl papežem povýšen na nezávislé opatství a jeho sláva se roznesla po celé Evropě.

Panorama z náměstí sv. Panny Marie, uprostřed budova s pěti bránami vedoucí do uzavřeného nádvoří před bazilikou

Půjdeme do baziliky… Arkádová brána s pěti oblouky byla postavena v letech 1942-1968 a ohraničuje kostelní areál.
Pohroma nastala v letech 14811-12, kdy Napoleonova vojska zničila velkou část kláštera a zkázu završil zákon o vyvlastnění (r. 1835) – klášter tehdy obýval jen jediný mnich. O 10 let později se benediktýni opět stali vlivným řádem a nastal proces obnovy kláštera a v roce 1881 byla Panna Marie Montserratská prohlášena svatou patronkou Katalánska. Poslední ránu zasadila klášteru občanská válka (sic!). O život zde přišlo 23 mnichů. Dnes zde žije a pracuje kolem 80 mnichů a klášterní komplex je v perfektním stavu, včetně interiéru široké baziliky s gotickou klenbou a renesančními oblouky.

Průčelí baziliky připomíná dva barokní kostely z Barcelony z předešlého textu (Betlém a sv. Felipe Neri). Sochy Krista, apoštolů a ostatní dekorace šperkující původně střízlivé průčelí byly dosazeny na fasádu počátkem 20. století.
Na uzavřeném nádvoří mne fascinuje mramorová mozaika z roku 1952. Je inspirována motivem z římského Kapitolu.

Okukujeme loď kostela, vzadu nad oltářem Černá madona Montserratská. Poutníci se mohou dostat až k ní (vchodem vpravo před bazilikou) malou poutnickou cestou přes 3 kaple a nakonec po úzkých schůdkách nahoru a zase dolů.

Pohled od Madony ke vstupu do baziliky. Umístění Krista volně se vznášejícího pod baldachýnem je obdobné jako v chrámu Sagrada Familia
Kromě mnichů žije v klášteře asi 50 chlapců – escolantes, ve věku od 10 do 15 let. Jsou žáky stovky let staré Escolania, jež je obdobou internátní školy. Výběr budoucích žáků je prestižní záležitostí a jedním z rozhodujících kritérií je hudební nadání. Pěvecký sbor Escolania je totiž proslavený svým andělským zpěvem. Poslechnout si ho můžete každý den v bazilice v určenou hodinu, mimo klášter vystupuje sbor jen velmi zřídka.

Cestou za Madonou … všichni turisté míří do baziliky protože ve 13.00 bude zpívat andělský pěvecký sbor!

A je to tady… máme i video, ale to bude vloženo zítra. Všimněte si Krista na kříži ve volném propstoru – moderní prvek. Bazilika pochází ze 16. století, v 19. a 20. století byla z velké části přestavěna a renovována.

Černá Madona je za sklem, můžete si ale sáhnout na jablko, symbolizující Zemi nebo možná celý vesmír?? Přejete-li si něco, za rok se ukáže… Já si přeju stále to samé a postupně se mi přání plní..

Meditativní místnost za oltářem (Madona je k nám obrácena zády). Na výzdobě tohoto křehkého světlého prostoru spojujícího několik stylů do úchvatného dekorativního celku na hranici kýče se údajně podílel i mladý Gaudí.

Východ z baziliky vlevo od oltáře nás zavádí ke skalní stěně, kde je k vidění celá řada votivních darů, majolikových obrázků, obětních svící a Svatý pramen.
Přestože je jistě zlatým hřebem návštěvy kláštera černá Matka boží, nemusí turista zůstat jen při tom. Kromě krásné přírody se nalézá v opatství a okolí několik pousteven (celkem 13, ale mnohé jsou pobořeny), křížová cesta, Svatá jeskyně a Svatý pramen. Nechybí zde ale ani restaurace, pošta, směnárna, stánky s občerstvením a zmrzlinou, obchody se suvenýry, dvě muzea výtvarného umění a dokonce hotel.
Jak je v klášterech obvyklé, nedostanete se všude. To se týká především částí kláštera, kde mají bratři či sestry své soukromí, kde se modlí a studují (klauzura).

Sledujeme horolezce, natáčíme videa, fotíme a posedáváme na vyhlídkách a najednou zjišťujeme, že nejvyšší vrchol Sant Jeroni nepokoříme. Ujel by nám poslední vlak do civilizace.
A tak se obracíme zpět a frčíme dolů… Na vlakové zastávce slyšíme poprvé a naposledy na našem barcelonském výletě češtinu, tedy vlastně slovenštinu… Jinak jsme žádného Čechoslováka za celý náš letošní pobyt nezaznamenali (loni párek mladých žebravých dobrodruhů s vlčákem … tak trochu bezdomovců nocujících v Parku Güell). Nevěděli o nás ale my o nich jó… Potkali jsme je několikrát… a poprvé poznali, že jsou naši když ON okřikl psa emotivním slovem “kurva”…
O Montserratu jsem napsala pouze základní informace. Dalo by se o něm psát hodiny a opisovat údaje z jiných webů a také papírových průvodců. Nepokládám to však za potřebné. Kdo chce, detaily si najde. Třeba na wikipedii.
Zítra dodáme videa… a příště:
12. 4. 2014 / Sobota: Barcelonský kopec Montjuïc, nacházející se nad přístavem, Placa d’Espana, Pavilón Mies van der Rohe, CaixaForum (cihlová fabrička) a impozantní příchod k MNAC s fontánami a antickými sloupy a krásnými výhledy na Barcelonu. Palau Nacioanal (MNAC) byl postaven jako hlavní sídlo výstavy r. 1929. Dnes v něm sídlí muzeum výtvarného umění.