11. 4. 2014 / Pátek: celodenní výlet vlakem a lanovkou do opatství a kláštera Montserrat
Nejslavnější skalní masiv Katalánska! Montserrat (Zubatá hora) je obrovitý, strmě se svažující horský masiv, který se zvedá z pahorkatiny nad pravým břehem řeky El Llobregat, asi 50 km severozápadně od Barcelony. Díky svým fantastickým skalním útvarům, jež vznikly letitým vymíláním, vypadá zdálky jako obrovský hrad s věžemi připomínajícími homole cukru. Nejvyšším vrcholem tohoto masivu je Sant Jeroni 1236 m nm.
Nezaměnitelný obrys masivu Montserrat jsme obdivovali ve 3. dnu naší expedice, cestou z Pyrenejií, z La Pobla de Lillet, kde jsme navštívili zahradu Artigas projektovanou Antoni Gaudím. Hned jsme si řekli, že se tam určitě podíváme. A taky jo.
Cestou do Barcelony …
Fotka zaostřená na pokakané sklo, ale JE TO TAM!!!
Pro Katalánce má slovo Montserrat význam především náboženský díky místnímu slavnému klášteru a v něm se ukrývající černé madoně přezdívané La Moreneta. Důležité poutní místo se v posledních desetiletích stalo i místem masové turistiky. Pro Katalánsko tak dnes Montserrat má ještě nezanedbatelný význam ekonomický.
Přivstali jsme si a co nejrychleji se přesunuli metrem na náměst Pl. Espanya. V podzemí jsme nastoupil do vlaku, který nás za hodinu zavezl na úpatí Montserratu.
Klášter v nadmořské výšce 725 m je přístupný několika způsoby. My jsme si koupili zpáteční lístek do stanice Monistrol de Montserrat, kde jsme přestoupili na zubačku (v ceně) a krásnou okružní trasou s úchvatnými výhledy jsme dorazili až před klášterní komplex. Mohli jsme jít pěšky nebo vystoupit o stanici dřív a nechat se vyvést lanovkou, ale nám se zdála tato varianta z mnoha důvodů optimální. Včetně možnosti vyjet do hor svým autem.
Šipka vpravo nahoře – Monistrol, výstup z vlaku, nástup na zubačku, šipka uprostřed ukazuje na zastávku Montserrat a k poslední šipce, místu Sant Joan, nás zavezla další lanovka. Více detailů na mapě seznam.cz
Masiv Montserrat … fotka z vlaku
Klášter (opatství) s bazilikou a přilehlými budovami vytváří malé, zdánlivě do sebe uzavřené městečko a mohli bychom ho tak trochu přirovnat k moravskému poutnímu komplexu Velehrad. Ovšem Montserrat má zcela jiné charisma díky svému horskému okolí. Je to opojný pocit, ocitnout se zde a přiznáme se, že nám ani nepřekážely davy všudypřítomných turistů. Bez nich by to bylo samozřejmě ještě opojnější, ale i tak jsme si prohlídku kláštera užili.
Stále ještě dole… hledáme dobrou pozici na dobrou fotku..
Fotka seshora, ze Sant Joan.. Sevřený komplex budov opatství včetně komerčního zázemí pro turisty.
Neměli jsme v plánu vidět všechno co se dá. Jen ten základ – projít se, posedět na náměstí sv. Marie, navštívit baziliku, “pohladit “Madonu a vyslechnout koncert chlapeckého klášterního sboru Escolania. Pak se nasvačit, vyjet lanovkou o kus výše – k Sant Joan, projít se skalním masivem a vystoupit na nejvyšší vrchol Sant Jeroni… a stejným způsobem zpět.
A tak se také stalo. Jen vrchol jsme nepokořili v obavě, aby nám neujel poslední spoj domů. Jinak ale vše splněno. A v klidu a pohodě.
Podle legendy byl klášter založen v roce 880 k uctění obrazu Panny Marie, který byl považován za zázračný, v 10. století byl předán řádu benediktinů a roku 1025 byl značně rozšířen mnichy z katalánských obcí Ripoll a Vich. 1409 byl papežem povýšen na nezávislé opatství a jeho sláva se roznesla po celé Evropě.
Příjezdová silnice končí na parkovišti..
Panorama z náměstí sv. Panny Marie, uprostřed budova s pěti bránami vedoucí do uzavřeného nádvoří před bazilikou
Pohled zpět z náměstí sv. Panny Marie k hlavnímu vchodu do kláštera
Lanovka na Sant Joan, kam se také chystáme..Montserrat není jen klášter, ale i malebná příroda.
Náměstí sv. Panny Marie je díky šedým homolím velmi fotogenické
Půjdeme do baziliky… Arkádová brána s pěti oblouky byla postavena v letech 1942-1968 a ohraničuje kostelní areál.
Ještě se otáčíme zpět a neodoláme znovu cvaknout spouští fotoaparátu
Pohroma nastala v letech 14811-12, kdy Napoleonova vojska zničila velkou část kláštera a zkázu završil zákon o vyvlastnění (r. 1835) – klášter tehdy obýval jen jediný mnich. O 10 let později se benediktýni opět stali vlivným řádem a nastal proces obnovy kláštera a v roce 1881 byla Panna Marie Montserratská prohlášena svatou patronkou Katalánska. Poslední ránu zasadila klášteru občanská válka (sic!). O život zde přišlo 23 mnichů. Dnes zde žije a pracuje kolem 80 mnichů a klášterní komplex je v perfektním stavu, včetně interiéru široké baziliky s gotickou klenbou a renesančními oblouky.
Průčelí baziliky připomíná dva barokní kostely z Barcelony z předešlého textu (Betlém a sv. Felipe Neri). Sochy Krista, apoštolů a ostatní dekorace šperkující původně střízlivé průčelí byly dosazeny na fasádu počátkem 20. století.
Na uzavřeném nádvoří mne fascinuje mramorová mozaika z roku 1952. Je inspirována motivem z římského Kapitolu.
Okukujeme loď kostela, vzadu nad oltářem Černá madona Montserratská. Poutníci se mohou dostat až k ní (vchodem vpravo před bazilikou) malou poutnickou cestou přes 3 kaple a nakonec po úzkých schůdkách nahoru a zase dolů.
Pohled od Madony ke vstupu do baziliky. Umístění Krista volně se vznášejícího pod baldachýnem je obdobné jako v chrámu Sagrada Familia
Kromě mnichů žije v klášteře asi 50 chlapců – escolantes, ve věku od 10 do 15 let. Jsou žáky stovky let staré Escolania, jež je obdobou internátní školy. Výběr budoucích žáků je prestižní záležitostí a jedním z rozhodujících kritérií je hudební nadání. Pěvecký sbor Escolania je totiž proslavený svým andělským zpěvem. Poslechnout si ho můžete každý den v bazilice v určenou hodinu, mimo klášter vystupuje sbor jen velmi zřídka.
Cestou za Madonou … všichni turisté míří do baziliky protože ve 13.00 bude zpívat andělský pěvecký sbor!
A je to tady… máme i video, ale to bude vloženo zítra. Všimněte si Krista na kříži ve volném propstoru – moderní prvek. Bazilika pochází ze 16. století, v 19. a 20. století byla z velké části přestavěna a renovována.
Černá Madona je za sklem, můžete si ale sáhnout na jablko, symbolizující Zemi nebo možná celý vesmír?? Přejete-li si něco, za rok se ukáže… Já si přeju stále to samé a postupně se mi přání plní..
Meditativní místnost za oltářem (Madona je k nám obrácena zády). Na výzdobě tohoto křehkého světlého prostoru spojujícího několik stylů do úchvatného dekorativního celku na hranici kýče se údajně podílel i mladý Gaudí.
Východ z baziliky vlevo od oltáře nás zavádí ke skalní stěně, kde je k vidění celá řada votivních darů, majolikových obrázků, obětních svící a Svatý pramen.
Přestože je jistě zlatým hřebem návštěvy kláštera černá Matka boží, nemusí turista zůstat jen při tom. Kromě krásné přírody se nalézá v opatství a okolí několik pousteven (celkem 13, ale mnohé jsou pobořeny), křížová cesta, Svatá jeskyně a Svatý pramen. Nechybí zde ale ani restaurace, pošta, směnárna, stánky s občerstvením a zmrzlinou, obchody se suvenýry, dvě muzea výtvarného umění a dokonce hotel.
Jak je v klášterech obvyklé, nedostanete se všude. To se týká především částí kláštera, kde mají bratři či sestry své soukromí, kde se modlí a studují (klauzura).
Nasedáme na lanovku a stoupáme vysoko do hor
Celkový pohled na klášter a kostelní komplex zvýšky
Cestu si užíváme… jsme tu sami a stále se kocháme
Je to paráda..
Horská narciska
Osamělé skalisko se jmenuje Prst boží
Montserratská panoramata
Prst boží
Sledujeme horolezce, natáčíme videa, fotíme a posedáváme na vyhlídkách a najednou zjišťujeme, že nejvyšší vrchol Sant Jeroni nepokoříme. Ujel by nám poslední vlak do civilizace.
A tak se obracíme zpět a frčíme dolů… Na vlakové zastávce slyšíme poprvé a naposledy na našem barcelonském výletě češtinu, tedy vlastně slovenštinu… Jinak jsme žádného Čechoslováka za celý náš letošní pobyt nezaznamenali (loni párek mladých žebravých dobrodruhů s vlčákem … tak trochu bezdomovců nocujících v Parku Güell). Nevěděli o nás ale my o nich jó… Potkali jsme je několikrát… a poprvé poznali, že jsou naši když ON okřikl psa emotivním slovem “kurva”…
O Montserratu jsem napsala pouze základní informace. Dalo by se o něm psát hodiny a opisovat údaje z jiných webů a také papírových průvodců. Nepokládám to však za potřebné. Kdo chce, detaily si najde. Třeba na wikipedii.
Zítra dodáme videa… a příště:
12. 4. 2014 / Sobota: Barcelonský kopec Montjuïc, nacházející se nad přístavem, Placa d’Espana, Pavilón Mies van der Rohe, CaixaForum (cihlová fabrička) a impozantní příchod k MNAC s fontánami a antickými sloupy a krásnými výhledy na Barcelonu. Palau Nacioanal (MNAC) byl postaven jako hlavní sídlo výstavy r. 1929. Dnes v něm sídlí muzeum výtvarného umění.
