Barcelona 2014 – 15. ze 15 dní – Beziéres – Besancon

19. 4. 2014 / sobota – cesta zpět a také neděle 

Cestovali jsme z Beziéres do Besanconu. Zvolili jsme jinou cestu než obvykle –  dálnici A 75 (zde jsou podrobnosti).

Dálnice vede malebnou krajinou a nachází se na ní nejvyšší viadukt v Evropě u Millau. Většina její dráhy je vybudována v nadmořské výšce 800 až 1100 m a jsou na ní malebné scenérie. My jsme si udělali kratší výlet mimo dálnici v oblasti Larzac. Tankovali jsme tam naftu a krajina se nám velmi líbila. Byla to pustina na náhorní planině porostlá trávou a izolovanými keři.  Jen o pár kilometrů dál kolem Millau se charakter krajiny změnil. Skládala se z monumentálních údolí a horských hřebenů. Jako všude ve Francii, kterou jsme projížděli, byla kolem dálnice malebná, perfektně vybavená a udržovaná odpočivadla. Na benzínkách byly obchůdky s regionálními produkty, které u nás nejsou k vidění. Koupili jsme si med a ovčí a kozí sýr.

Před příjezdem ke Clermont Ferrand jsou vyhaslé sopky dosahující největší výšky z celého Massif Central (1800 m). Byly ještě zasněžené. V Clermont Ferrandu jsme opustili dálnici A75 a pokračovali do Besanconu. Dorazili jsme v 22 hod, protože na A75 jsme obdivovali krajinu a často zastavovali.

Za ten rok, co jsme v hotelu Premiére Classe nebyli, zavedli strojový systém přihlašování a placení kartou po 21. hodině. Na obrazovce byly instrukce ve všech světových jazycích, takže jsme bez problémů postupovali jednotlivými kroky až k placení. Tady však nastal problém. Po zadání PINu, se již žádná instrukce neobjevila. Předpokládali jsme, že je nutné potvrzení klávesou Enter, taková však na přístroji nebyla. Jen pět kláves s různými písmeny, která jsme postupně (neúspěšně) mačkali. Zavolali jsme na číslo, které bylo na přístroji uvedeno pro případ problémů, avšak paní na druhé straně nemluvila žádným světovým jazykem, pouze francouzsky.  Podobný problém jsme předpokládali i v jiných hotelech, proto jsme se obávali, kde přečkáme noc. Naštěstí přišla dvojice Francouzů, která se rovněž chtěla ubytovat. Když zjistili, že je to možné jen po absolvování strojové procedury, odešli do jiného hotelu a my jsme pokračovali. Za chvíli se vrátili a my jsme pozorovali, jak si poradí s posledním krokem, který nám dělal problém. Bingo! Enter je klávesa označená “V” (důležité know how pro turisty cestující do Francie).

Rozepisujeme se o tom zážitku tak podrobně, protože to byl velmi silný zážitek a ta úleva, když jsme zalehli na superpostel – pro tento řetězec typickou – byla nevyslovitelná :)…

Jedeme směr Larzac a Millau:

Larzac je vápencová krasová plošina ve Francii na jihu Francouzského středohoří (Massif Central)  – divokého a řídce obydleného kraje vyhaslých sopek, která se nachází mezi Millau ( departement  Aveyron ) a Lodève (  departement  Hérault ). Jedná se o zemědělskou oblast, zaměřenou na chov ovcí, z jejichž mléka se vyrábí proslulý sýr Roquefort.

Zastavujeme u pumpy v obci Le Caylar – malé (cca 450 obyvatel), ale turisticky výrazné místo plošiny Larzac.

Zbyly nám peníze, tak si jdeme něco koupit do reprezentativní prodejny regionálních produktů a pak se půjdeme projít. Vede zde obcí a okolím malá ale lákavá naučná stezka – my z časových důvodů volíme jen pár náhodných cílů v nejbližším okolí.

Za humny jsou sochy a na návsi stojí vyřezávaný strom s motivy vesnického života v Larzacu.

A pak se to stalo… místo na dálnici jsme se ocitli na silničce mířící do nitra náhorní plošiny LARZAC. Nejdříve jsme byli rozmrzelí a naštvaní co jsme to vyvedli, ale postupně jsme roztávali a byli za ten bonus vděčni. Tento typ pusté a divoké krajiny jsme ještě neměli možnost shlédnout. Jsme v povznesené náladě, ale když zastavíme na focení máme trochu strach, aby na nás odněkud nevyjukl místní Rumcajs. Kouzelné, tajemné a strašidelné zároveň. Takové to tu je…

Fotky zachycují zprvu nenápadnou cestu někam a poté nitro Larzacu.

Nádherná planá květina mi připomíná zahradní čemeřici, a ona jí je! Jen druh nedovedu přesně určit…..

Po okružní jízdě jsme se spořádaně vrátili na dálnici a pokračovali k viaduktu Millau. … A už jsme mu na dosah. 

Viadukt Millau je zavěšený most se sedmi betonovými pilíři a osmi mostními poli, dlouhý 2 460 m. Mostní pole nemají všechna stejnou délku; šest centrálních měří 342 m a dvě okrajová pak 204 m. Mostovka samotná pak také od severu k jihu klesá o tři procenta. Celá stavba se navíc nachází v oblouku s poloměrem 20 km. V každém směru se nacházejí dva jízdní pruhy.

Je úžasné projet viadukt Millau. A pak ho spatřit z nedalekého odpočívadla. Impozantní a nezapomenutelné.

Viadukt Millau (francouzsky Viaduc de Millau) je dálniční most v jižní Francii, k roku 2014 nejvyšší v Evropě a druhý nejvyšší na světě (v roce 2012 první pozice obsazena mostem Puente Baluarte v Mexiku). Tvůrci stavby jsou francouzský projektant Michel Virlogeux a britský architekt Norman Foster. Slavnostně byl za přítomnosti francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca otevřen 14. prosince 2004, o dva dny později již začal sloužit i veřejnosti.

Pilíře mají velmi rozdílnou výšku; ta se pohybuje od 77 m až k 246 m (měřeno až k výšce vozovky). Nejvyšší pilíř převyšuje spolu s věží nad vozovkou svojí výškou i Eiffelovu věž.

Nacházíme se v pečlivě vybraném místě dalekého rozhledu, kocháme se pohledy nejen na viadukt a procházíme se po rozsáhlém dálničním odpočívadle. Milujeme francouzská dálniční odpočívadla, jsou jako umělecká díla a každé má své jméno. Jejich místa nejsou vybrána náhodně a kromě komfortu a čistoty všeho zařízení co se zde nalézá, oplývají i krásou. A do té krásy se započítává i okolní příroda a krajina. Vždy se na ní myslí. A na nás, kteří se jí rádi kocháme.

Dokocháno a jedeme vstříc Besanconu, kde máme naplánovaný nocleh.

V neděli jsme přejeli z Besanconu do Skutče jen s krátkými přestávkami na odpočinek. Bouřkové počasí vytvářelo nádherné scenérie na obloze. Některé jsme zachytili.

Na obzoru řepka, safra … vypadá to že už jsme doma…

A taky že jó!