když mají všude zavřeno….
11. den – 15. 4. 2014
Den strávený na kopci Montjuïc jsme zakončili podvečerní vycházkou. Kolem olympijského stadionu ke hřbitovu Cementiri de Montjuïc a zpět k botanické zahradě. Přestože jsou všechna vyjmenovaná místa turisticky atraktivní, nenavštívili jsme ani jedno. Hřbitov a zahrady byly už zavřeny a sportovní areál jsme se rozhodli minout. Přestože je architektonicky zajímavý, nemusíme vidět všechno. Chtěli jsme už domů, navečeřet se a jít spát…
Pár postřehů, fotek a konečně také nějaká botanika… i když té si ještě užijete dost v botanické zahradě…
Brachychiton populneus – Brachychiton topolovitý
Lahvový strom Vlnovec nádherný (Ceiba speciosa).
Ještě jednou plody Brachychiton populneus – Brachychiton topolovitý
Listy Brachychiton populneus – Brachychiton topolovitý
Dominanta olympijského stadionu – komunikační věž postavená inženýrem a architektem Santiagem Calatrava se tyčí hned vedle stadionu. 136 metrů vysoká ocelová věž se záměrně naklání a nese tak odkaz Gaudího architektonického stylu. Podstavec je vyzdoben mozaikou. V pozadí vidíte telekomunikační věž v severní Barceloně a ve středu vykukuje katolický kostel Temple de Sagrat Cor (Kostel svatého srdce) na vrcholku Tibidaba.
To jen tak mimochodem, tu krásnou věž máme nafocenou ze dne, kdy jsme se v severní Barceloně motali (5 den – Torre Bellesquard)
Nádhera … na stadion se chodí jako do architektonického muzea a stojí to za to…
Vznik olympijského stadionu sahá do prvního čtvrtletí 20. století. Stadion byl postaven k Mezinárodní výstavě v Barceloně v roce 1929 podle návrhu architekta Pere Doménech i Roura.
Významnou událostí na stadionu se měla stát olympiáda v roce 1936. Po vypuknutí občanské války však byla olympiáda zrušena. Hlavním dějištěm sportovních výkonů se stává stadion v roce 1955 na Středozemních hrách. Po období velké slávy, začal být stadion od 60. let nevyužitý a postupně chátral.
Zlomovým bodem se stal rok 1992, kdy byla Barcelona vybrána jako město pro uskutečnění olympijských her. Na stadionu začal pracovat tým architektů a došlo k jeho přestavbě.
Olympijský stadion nese od roku 2001 název Estadio Olímpico Lluís Companys na počest prezidenta Generalitad de Cataluňa. Ten byl v občanské válce odsouzen k trestu smrti.
Vizualizace areálu … vlastně souboru avantgardní architektury. Vedle stadionu se nachází Sportovní palác Palau San Jordi, nesoucí jméno katalánského národního světce San Jordiho, stavbu navrhl Japonec Arata Isozaki. Mezi stadionem a palácem pseudoantické kamenné sloupy, ze kterých vyrůstají zohýbané dráty. japonské umělkyně Aiko Migawaki.
Hřbitov už spí, tak se jdeme stezkou pro pěší podívat podle jeho zdi někam nahoru…
Cesta nás zavedla až k báječné vyhlídce lemované palmami
Jak jinak… výhled na Barcelonu a pod námi vidíte olympijskou vesničku z roku 1992. Ubytovalo se v ní 9956 sportovců ze 169 zemí. Jo, to je let … tenkrát si československá výprava přivezla čtyři zlaté (Jan Železný – hod oštěpem; Robert Změlík – desetiboj; Petr Hrdlička – sportovní střelba; Lukáš Pollert – vodní slalom)
A ještě nějaký bonus tu máme… z předchozího dne, architektonické procházky jsem v dnešním dni objevila modernistickou pouliční lampu a celkový pohled na dům zvaný Casas Rocamora.
Další den se můžete těšit na jisté vyvrcholení. Návštěva hřbitova na kopci Montjuïc , hledání hrobu Joana Miróa a návštěva nejposvátnějšího místa Katalánců Fossar de la Pedrera. Ještě teď, když to píšu, zažívám ten slavnostní pocit z návštěvy a jsem šťastná, že jsme tam byli. Následovala botanická zahrada opodál…
