
když mají všude zavřeno….
Den strávený na kopci Montjuïc jsme zakončili podvečerní vycházkou. Kolem olympijského stadionu ke hřbitovu Cementiri de Montjuïc a zpět k botanické zahradě. Přestože jsou všechna vyjmenovaná místa turisticky atraktivní, nenavštívili jsme ani jedno. Hřbitov a zahrady byly už zavřeny a sportovní areál jsme se rozhodli minout. Přestože je architektonicky zajímavý, nemusíme vidět všechno. Chtěli jsme už domů, navečeřet se a jít spát…
Pár postřehů, fotek a konečně také nějaká botanika… i když té si ještě užijete dost v botanické zahradě…

Dominanta olympijského stadionu – komunikační věž postavená inženýrem a architektem Santiagem Calatrava se tyčí hned vedle stadionu. 136 metrů vysoká ocelová věž se záměrně naklání a nese tak odkaz Gaudího architektonického stylu. Podstavec je vyzdoben mozaikou. V pozadí vidíte telekomunikační věž v severní Barceloně a ve středu vykukuje katolický kostel Temple de Sagrat Cor (Kostel svatého srdce) na vrcholku Tibidaba.

To jen tak mimochodem, tu krásnou věž máme nafocenou ze dne, kdy jsme se v severní Barceloně motali (5 den – Torre Bellesquard)
Vznik olympijského stadionu sahá do prvního čtvrtletí 20. století. Stadion byl postaven k Mezinárodní výstavě v Barceloně v roce 1929 podle návrhu architekta Pere Doménech i Roura.
Významnou událostí na stadionu se měla stát olympiáda v roce 1936. Po vypuknutí občanské války však byla olympiáda zrušena. Hlavním dějištěm sportovních výkonů se stává stadion v roce 1955 na Středozemních hrách. Po období velké slávy, začal být stadion od 60. let nevyužitý a postupně chátral.
Zlomovým bodem se stal rok 1992, kdy byla Barcelona vybrána jako město pro uskutečnění olympijských her. Na stadionu začal pracovat tým architektů a došlo k jeho přestavbě.
Olympijský stadion nese od roku 2001 název Estadio Olímpico Lluís Companys na počest prezidenta Generalitad de Cataluňa. Ten byl v občanské válce odsouzen k trestu smrti.

Vizualizace areálu … vlastně souboru avantgardní architektury. Vedle stadionu se nachází Sportovní palác Palau San Jordi, nesoucí jméno katalánského národního světce San Jordiho, stavbu navrhl Japonec Arata Isozaki. Mezi stadionem a palácem pseudoantické kamenné sloupy, ze kterých vyrůstají zohýbané dráty. japonské umělkyně Aiko Migawaki.

Jak jinak… výhled na Barcelonu a pod námi vidíte olympijskou vesničku z roku 1992. Ubytovalo se v ní 9956 sportovců ze 169 zemí. Jo, to je let … tenkrát si československá výprava přivezla čtyři zlaté (Jan Železný – hod oštěpem; Robert Změlík – desetiboj; Petr Hrdlička – sportovní střelba; Lukáš Pollert – vodní slalom)
A ještě nějaký bonus tu máme… z předchozího dne, architektonické procházky jsem v dnešním dni objevila modernistickou pouliční lampu a celkový pohled na dům zvaný Casas Rocamora.
Další den se můžete těšit na jisté vyvrcholení. Návštěva hřbitova na kopci Montjuïc , hledání hrobu Joana Miróa a návštěva nejposvátnějšího místa Katalánců Fossar de la Pedrera. Ještě teď, když to píšu, zažívám ten slavnostní pocit z návštěvy a jsem šťastná, že jsme tam byli. Následovala botanická zahrada opodál…