Barcelona 2014 – 10. ze 17 dní – pokračování – aktualizuji – stále aktualuzuji – hlásím HOTOVO!!!

architektonická procházka po modernistických památkách

Mám to tady pěkně rozkuchaný, ale už se to blíží ke konci. To si oddechnu. Konečně můžeme jet na dovolenou. Miláček zakázal veškerý společný dovolený ve dvou, dokud nedodělám tuhle španělskou sérii. Začátek byl krutý, ale teď mě to začíná konečně trochu víc bavit. Ale hrabu se v tom jako v seně. Zabíhám moc do podrobností. No, co se dá dělat. Taková sem já!

Docela dobrodružné putování. K ruce jsme měli jen plánek a orientační text v průvodci, který zmiňoval u každého domu několik identifikačních znaků… nebo spíš architektonických zajímavostí.

Počet domů spatřených:  13  (cestou jsme potkali, jak ostatně na plánku můžete zkontrolovat, i ostrůvek disharmonie a Gaudího Kamenolom – La Pedreru. Barák Casa Comalat jsme asi zazdili, protože fotku-důkaz prostě nemám…)Casa Calvet,

1. Casa Calvet,
2. Casas Cabot,
3. Casa Pascual i Pons,
4. Casas Rocamora,
5. Casa Vidua Marfà,
6. Casa Enric Batlló,
7. Palau Ramon Montaner,
8. Casa Thomas,
9. Casa de les Punxes,
10. Palau Baró de Quadras,
11. Casa Fuster,
12. Casa Viuda Mafra,
13. Casa Sayrach.

Casa Calvet

Kdo by to řek! Autorem této veskrze umírněné stavby je Antoni Gaudí. Postavil ji v roce 1899 na zakázku pro Andreua Calveta, výrobce textilu, v ulici  Carrer de Caps, ve čtvrti čtvrti Eixample. V přízemí a suterénu se podnikalo a v horních patrech se bydlelo.

Casa Calvet je považována za nejkonzervativnější dílo architekta. Podle odborníků se Gaudi přizpůsobil stylu stávajících budov a musel vzít i v úvahu, že se dům nachází v elegantní čtvrti. Symetrie, rovnováha a pořádek, vlastnosti, které charakterizují Casa Calvet, nejsou v práci Gaudího právě obvyklé. – Jenom ten prosklený balkon nad vchodem je trochu divočejší…

Casas Cabot

Hned za rohem od Casa Calvet se vedle sebe na ulice Carrer de Roger de Llúria nacházejí dva domy Casas Cabot, které navrhl  architekt  Josep Vilaseca.  Projekt byl vypracován v roce 1901, práce dokončeny 1904.

Dovnitř domu jsme se nedostali, však uvádí se, že vestibul svou modernistickou výzdobou stojí za shlédnutí.

Casa Pascual i Pons

Severovýchodnímu rohu náměstí Plaça de Catalunya dominuje majestátní neogotická budova  Casa Pascual i Pons. Byla postavena v roce 1891 podle návrhu Enrica Sagniera Villavecchii. 

Stavba má 4 patra, obdélníkový půdorys a je vysoká asi 22 metrů. Objekt je ve skutečnosti dvěma stavbami v jedné a byl navržený pro dva členy jedné rodiny. Část prostor byla určena pro nájemní byty – nájemníci a majitelé měli oddělené vstupy do budovy. Byla renovována roku 1984. V interiéru zůstaly zachovány vitráže a původní krby.

Budova je majestátní, ale není tak architektonicky významná. V záplavě obdivuhodných modernistických domů však má své místo jisté.

Casas Rocamora

Na tomhle úchvatném městském paláci mě baví kontrast bílé fasády a radostně svítivě oranžového keramického obložení šesti pohádkových věžiček na vrcholu. Říkám šesti, ale počítat se musí 1 + 5. Ta jedna rohová je nejvyšší a oranžová špičatá trpasličí čepice s několika vikýři sedí na kamenných arkádách, které ji podpírají. Další 4 oranžové již nižší baculaté kopule (tedy zase 1 + 3) vždy zakončují arkádový rizalit středověkého vzhledu. Rizality se pravidelně střídají s vertikálními  pruhy oken s kamenným ostěním a  balkónkem se zábradlím z kovu nebo ornamentálně zpracovaného kamene (hlavně v 1. patře).

Celá budova inspirovaná gotikou a částečně i renesancí působí jako uživatelsky příjemný středověký palác. Tuto modernistickou stavbu s adresou Passeig de Gràcia čp. 6-14 ( domy se samostanými vchody či kočárovými vjezdy spojuje jedna fasáda) navrhli bratři Bonaventura Basegoda & JoaquimBasegoda (Bonaventura 1862-1940 a Joaquim 1854-1938) a stavělo se v letech 1914-1917.

Casa Vidua Marfà

A zde typický příklad fotky, která vykazuje velmi malou míru vstřícnosti vůči uživateli, který by si o tomto baráku rád udělal svoji ucelenou představu. Ale máte již dost natrénováno a tak nějak podvědomě tušíte, že tato modernistická fasáda je některými svými novogotickými prvky docela podobná té předchozí a také té předpředchozí … kamenná kružba u oken, sloupové galerie, arkýře… Nicméně do zdobnosti stavby Casas Rocamora má ještě co dohánět. Ale je tu jeden háček!!

Tu nádhernou novogotickou galerii nad vchodem nesou výrazné novorománské sloupy s květinovými hlavicemi spojené třemi oblouky. Tento tak trochu brutální prvek stavby je její dominantou.

Měli jsme tentokrát nevýslovné štěstí. Tři vyřezávaná dřevěná vrata byla otevřená a zvala nás dál. Neváhali jsme ani chvíli a vnikli jsme do prostoru, o němž jsme měli zprávu, že to bude stát zato. A to si pište, že jsme se zase kochali. Tak se podívejte. jen bych ještě doplnila informaci o architektu – Manuel Comas i Thos (1855-1914) – postaveno v letech 1901-0905.

Casa Enric Batlló

Elegantní dům stojící na Passeig de Gracia, 75 je spojen se jménem architekta Josep Vilaseca. Setkali jsme se s ním již u Casa Cabot, a porovnám-li obě stavby, přijdou mi podobné svou zdánlivou jednoduchostí a snahou o barevnou kompozici fasády díky použití kombinace různých materiálů – kamene, cihel a keramických kachlů. Také lem střechy je vytvořen v obdobném stylu.

 Palau Ramon Montaner a Casa Thomas

POZOR! Blok před slavným kamenolomem opustíme Passeig de Gràcia a zabočíme doprava na Carrer de Mallorca. Čekají nás dva domy, na kterých měl svůj podíl slavný modernistický architekt Lluís Domènech i Montaner (známý nám z Hospital de Sant Pau a Casa Lleó Morera). A když píšu “měl svůj podíl” znamená to, že za celé dílo neodpovídá. Palau Ramon Montaner také podle toho vypadá. Není to barcelonský modernistický palác, jak jsme zvyklí, je to třípatrová rezidenční vila  pro jednu rodinu s předzahrádkou, oddělená vizuálně od okolní zástavby. Spatříte-li ji poprvé v kontextu vedlejších vysokých budov jiného ražení, nemohu si pomoct – vypadá zde velmi nepatřičně. Jako partyzánský výsadek  Prostě tahle stavba mě nepřesvědčila! Ve své době to zde jistě vypadalo zcela jinak, ale dnes je to fakt smutný pohled. Ten baráček, ta eklektická italská vila, není nápadně krásná a její usazení její už tak mírně nudný vzhled neumocňuje, ale sráží.

Tak jak to s ní bylo?? V roce 1889 architekt Josep Domènechem Estapà obdržel zakázku navrhnout v této lokalitě dva reprezentativní domy dvěma vlastníkům nakladatelství Montaner i Simon. Luxusní dům pro Simona byl už bohužel zbourán, dnes zde zbyl pouze dům pro pana Montanera. Ten se ovšem v období výstavby s architektem nepohodl a rozvázal s ním pracovní poměr. Dům byl ale v podstatě dokončen, a na jeho bratrance – slavného architekta Lluís Domenech i Montaner zůstaly dekorační práce – tedy jejich dozorování.

Lluís Domènech i Montaner má v této ulici, na dohled od Palau Montaner, další dům – Casa Thomas. Také ten má zajímavou historii.

V roce 1898 navrhl Lluís Domènech i Montaner pro průmyslníka Josepha Thomase nízký úzký modernistický dům v neogotickém stylu. V přízemí byla litografická dílna, v patře bydlela rodina.

O 14 let později byla přistavena pod patronací architekta  Francesc Guardia i Vial  3 další podlaží a dům byl ozdoben přesně v neogotickém stylu Lluís Domènech i Montaner. A není divu! Francesc Guardia i Vial byl jeho zeťem!

Casa de les Punxes

Podle mapky se nacházíme na Avinguda Diagonal a před námi je modernistický palác Casa de les Punxes jinak také Casa Terrades. Spíše než palác tato budova připomíná středověký hrad. Sice sevřený a vertikálně “nepřístupný”, současně však působící velmi romanticky. Ty věže jsou prostě úžasné. Okouzlující!

Dům byl postaven v roce 1905 na zakázku sester Terradesových (dcery Bartomea Terradese – Rosa, Pepeta a Agata), které chtěly sjednotit tři své nemovitosti. Josep Puig i Cadafalch ( Casa Amatller ) navrhl budovu středověkého rázu, s prvky připomínající gotické evropské stavby. Pro každou sestru byl určen samostatný vchod.

Charakteristickým znakem objektu je jeho šesti věží, korunovaných kuželovými střechami, které daly domu lidový název casa de les punxes (v katalánštině punxes znamená jehly).

Na fasádu byly použity červené cihly. Na štítech jsou barevné keramické panely s různými vlasteneckými a náboženskými výjevy. Kamenná dekorace s květinovými motivy na galeriích a balkonech je plně modernistická.

V roce 1980 proběhla kompletní rekonstrukce budovy. Je v soukromém vlastnictví, a podle nejnovějších zpráv se zde konají pravidelné turistické prohlídky.

Roku 1976 byl dům prohlášen španělskou kulturní památkou.

Casa Comalat

Detektivní pátrání dnes vyvrcholilo. Záhadu fasády se mi podařilo po několika dnech tápání rozluštit.  A přitom bylo řešení tak blízko. Jen se uklidnit a podívat pozorně na mapu! Totiž.. myslela jsem si, že Casa Comalat jsme nedopatřením minuli. Fotky fasády jsem totiž v archivu nenašla… ale něco tam stále nehrálo.  Nedalo mi to a opakovaně po chvílích jsem se v tom vrtala a zkoumala ten barák ze všech stran. Byla jsem si jista, že chybí jen to pověstné nakopnutí!!! Konečně!!! Dnes jsem se ťukla do hlavy… ten barák má přece fasády dvě! a každá je zcela jiná. Zadní část řadového domu nekončí v zahradě nebo vnitřním bloku, ale přesahuje do vedlejší rovnoběžné ulice. To je tedy fikané řešení.

Nakonec jsem v tom galimatyáši fotek z naší procházky vymotala se dvěma fotkami. Sice nic moc, ale jako důkaz že je máme stačí.

Více fotek bohužel nemám a vzhledem k olistění stromů jsem ráda, že nějaké mám. O odvrácené straně domu jsem netušila. Proto jsem vyrobila malou koláž ze dvou fotek dostupných na síti.

Projekt z roku 1906  architekta Salvadora Valeri i Pupurull (1873- 1954), budova dokončena roku 1911. Ještě vám najdu na google street záběry z ulice. Na fotkách to není moc vidět, ale ta zdobně barokní kamenná fasáda nese na svém vrcholku další klenot! Zelenou harlekýnskou čepici.  Okouzlující, vyniká zvláště v kontextu vedlejších nevybočujících barcelonských řadovek.

https://www.google.cz/maps/@41.3962975,2.1613208,113a,20y,329.61h,45.07t/data=!3m1!1e3

https://www.google.cz/maps/@41.3974836,2.1605804,3a,75y,158.5h,112.27t/data=!3m6!1e1!3m4!1sHlgI4RZxpSaxj9Bfl7s4Hw!2e0!7i13312!8i6656

https://www.google.cz/maps/@41.396869,2.1606994,3a,75y,344.06h,114.01t/data=!3m6!1e1!3m4!1sq7pstZX2tdGd8XntNNNISw!2e0!7i13312!8i6656

Palau Baró de Quadras

Naproti Casa Comalat na Avinguda Diagonal stojí další zajímavá řadovka – Palau Baró de Quadras. Stavba ve stylu modernismu se dvěma fasádami! byla  navržena v roce 1904 architektem Josep Puig i Cadafalch.

Novogotická fasáda, kterou vám představuji, je o mnoho zajímavější než ta druhá, která vypadá tak trochu jako zahalená oponou… A pozor! Dostali jsme se dovnitř, i když jen do přízemí…

 Casa Bonaventura Ferrer

Tento modernistický palác se dvěma fasádami, dokončený v roce 1906 pod praporem architekta  Pere Falqués i Urpí,  je ve městě známý spíše pod názvem “El Palauet” (roztomilý malý palác) pro svou mimořádnou krásu, zdobnost a tak trochu miniaturní velikost. V roce 2010 byla budova přestavěna a přeměněna na luxusní hotel pod názvem “El Palauet”. Nachází se na Passeig de Gràcia jen několik kroků od dalšího hotelu – Casa Fuster .

 Casa Fuster

Horní konec třídy Passeig de Gràcia završuje elegantní hotel Casa Fuster architekta nám dobře známého z několika realizací které zde popisuji –  Lluís Domenech i Montaner. Modernictický dům byl postaven v letech 1908-10, v roce 2004 byl přeměněn na luxusní hotel.

Casa Sayrach

Ano, vítá vás poslední bašta katalánské secese, pozdně modernistický činžovní dům – Casa Sayrach.