Barcelona 2014 – 1. z 15 dní

5. 4. 2014 / sobota : Skuteč – Lyon 

Z Česka přes Německo do Francie, snažíme se dostat co nejdál. Cesta zpestřená zastávkou na odpočívadle v Baden-Badenu (dálniční kaple), jinak pouze krátké pauzy na občerstvení , čůrání a protažení.

Nasedáme ráno do auta a počasí nic moc. Čeká nás velmi dlouhá cesta přes celé Německo a kus Francie s několika krátkými „zdravotními“ přestávkami a jednou podstatnou, na kterou se moc těšíme. Baden Baden – dálniční kaple a Serways. V dálniční kapli občerstvení duševní a v Serweys posvačíme ve volném výběru skvělé zeleninové saláty a další dobroty.
Počasí se nelepšilo, chvílemi pršelo, průjezdem Prahou nás tradičně provázelo množství billboardů, tentokrát nejvíce věnováno kampani, mohu-li to tak napsat, upozorňující na blížící se  výstavu Bohumila Reynka, ale na naši dobrou, dalo by se říci i nejlepší, náladu to nemělo vliv. Pouze z plánované svačiny byla večeře, protože nehoda na dálnici nás zdržela více než hodinu. Soudě z mohutného nájezdu sanitek a několika hasičských vozů to vypadalo zdálky tragicky, po průjezdu místa srážky malé dodávky s (kamionem) větší dodávkou však vidíme, že nehoda smrtelná nebyla. „Nepojízdní “ účastníci seděli dál od dálnice v poli v kroužku a svačili. Během zmíněné nehody řidiči  vytvořili průjezd středem dálnice pro sanitky a hasičské vozy. V našem okolí se však našlo několik snědých řidičů v autech s německou poznávací značkou, kteří tohoto rychlejšího průjezdu využili.  Nebo spíš zneužili.

Baden Baden – rušné odpočivadlo s rozsáhlým vybavením nám udělalo dobře.  Využili jsme nabídku občerstvení fyzického i duchovního. Nejprve jsme zvolili to duchovní v dálničním kostele (či kapli) sv. Kryštofa ve tvaru pyramidy, s malou společnou meditací v kryptě, podzemní části kaple, a pak jsme zašli na saláty ve volném výběru.

Dálniční kostel na nás zapůsobil stejně monumentálně jako vloni. A současně i dostatečně intimně. Fascinující duchovní komplex současné doby. Na 4 stélách, kříži  i  vstupní bráně, umístěných vně kaple a na vitrážích uvnitř je skryta spousta biblických motivů a sdělení, která jsme se snažili pochopit. Pro výtvarníka Emila Wachtera se kostel sv. Kryštofa stal životním dílem, v němž uplatnil nejen své kreativní nápady, ale vymyslel i novátorské postupy spojené s uměleckým zpracováním betonu, včetně technologie výroby působivé skleněné vitráže lemující 4 stěny kaple.

Pro vaši představu jsem nakreslila jednoduchý plánek celého areálu. Dominuje mu samozřejmě dálniční kaple sv. Kryštofa ve tvaru pyramidy, vysoká 20 metrů. Přicházíme od východu a prvním artefaktem na cestě  je nová zvonice (předloni  se dílo připravovalo, podívejte se na náš cestovní deník z té doby), následuje jedna ze 4 věží – tato je zasvěcena Noemu a dominuje jí postava novodobého argonauta – místo hlavy má auťák. Prostupujeme otevřenou betonovou Abrahamovou bránou ke vchodu kostela jedněmi ze 3 dveří dekorovanými smaltem.  Naproti, na severní straně, stojí stéla zasvěcená sv. Janu Křtiteli a blíže ke kostelu betonový Wachterův kříž. Z této strany je vybudován bezbariérový vstup do kostela, ale vchod zde nenajdete, což je pochopitelné, musíte to objet po ochozu. Stojíme-li zde, pak vpravo, jižně, vidíme stélu věnovanou Mojžíši a naproti, na severní straně sv. Eliáši. Loď kostela má čtvercový tvar, lavice jsou umístěny na obou stranách v půlkruhu a dole, v přízemí se nachází krypta („matka jeskyně“), kde můžete v tichu a tmě meditovat. Prostý oltář je osvětlen denním světlem z vrcholu pyramidy a je umístěn ve středu kříže, který tvoří půdorys tohoto prostoru.

Mohla bych v povídání o pozoruhodnostech této dálniční kaple pokračovat, ale nebudu, protože nic nenahradí osobní návštěvu. Možná trochu fotky a také jsme natočili video. Jsme zde podruhé a je to jiné. Kulisu tentokrát tvoří jarní zeleň a kvetoucí stromy, ne jako poprvé, kdy zde bylo holé předjaří. Však mrkněte na „staré“ fotky.

A teď ty „nové“, z loňského jara:

A nezapomeňte se podívat na naše video… a zde více o této dálniční kapli
Závěrem prvního dne jsme se shodli na tom, že pověstný německý pořádek a smysl pro povinnost hodně upadá. Nepořádek na parkovištích, ta menší jsou bez toalet.  V Baden Badenu se z krásné parkově upravené plochy kolem kaple stalo místo pro venčení psů projíždějících návštěvníků. Nasvědčovalo tomu množství varovných tabulek umístěných na trávníku a u stromů a také několik psů a jejich majitelů právě zde korzujících…  Nerada bych ale vše svalovala na Němce, ale proč to třeba ve Francii jde? Že by ty poplatky??? Přijede-li člověk na architektonicky krásné odpočivadlo perfektně vybavené s čistými toaletami atd… nedovolí si ten lad znehodnotit. Však se k francouzským odpočívadlům dostanu.

Rozhodli jsme se i přes zpoždění dojet až k Lyonu stůj co stůj, a také jsme tam před půlnocí s několika čůracími zastávkami dorazili. Recepční v hotelu Premiere Classe uměla anglicky, a tak šlo vše bez problémů, na rozdíl od noci následující.

Pokračování:  2. den – 6. 4. 2014 / Neděle:  Lyon – Perpignan /Odpočívadla Tour