Barcelona 2014

malý cestovní deník – přehled

5. 4. 2014 / Sobota : Skuteč – Lyon / Z Česka přes Německo do Francie, snažíme se dostat co nejdál. Cesta zpestřená zastávkou na odpočívadle v Baden-Badenu (dálniční kaple), jinak pouze krátké pauzy na občerstvení, čůrání a protažení

6. 4. 2014 / Neděle:  Lyon – Perpignan /Odpočívadlo Tour – Dálniční odpočívadla mezi Lyonem a Perpignanem jsou okouzlující,  snad na každém třetím až pátém kilometru. Všechna měla svůj název a odlišný půvab a my měli co dělat, abychom na každém nezastavili a neprozkoumali jejich taje a krásy.  Jízdu jsme přerušili  “pouze” čtyřikrát a vždy jsme si to užili. Samozřejmě, odpočívadla jsou i komfortní  a funkční. Neporovnatelné s Německem. Natož s námi.

7. 4. 2014 / Pondělí:  Z Perpignanu přes Pyreneje a La Pobla de Lillet do Barcelony. Hlavním, ale ne jediným, cílem této anabáze bylo navštívit poměrně nedávno „objevenou“ a zrevitalizovanou Gaudího intimní rodinnou zahradu  Jardins Artigas, ke své slávě využívající tok bystré řeky el Llobregat, hlavní řeku Katalánska, nedaleko odtud pramenící.  Podařilo se a tento úvodní výlet byl pro začátek velmi velmi dobrodružný.

8. 4. 2014 / Úterý:  Hospital  de la Santa Creu i de Sant Pau, s malým vzpomínkovým zastavením v klášteru kongregace Beata Petra de San José a náhodným zastavením v Parc de les Aigües. Prohlídka křížové chodby Katedrály a výhled ze střechy. Dvouhodinové marné hledání kostela, kam se každý den chodil modlit Antoni  Gaudí.  Kostel sv. Felipe Neri  na náměstíčku stejnojmenného jména jsme bohužel nenašli a nikdo z místních nám neporadil. Vlastně poradil, ale vždy blbě. Snad ani nikdo z nich nevěděl, že tu něco takového existuje.  Vzdáváme to a jedeme metrem domů.

Chvíle odpočinku, ale tím dnešní den ještě nekončí. Následuje večerní túra severní Barcelonou. Jistíme zítřejší trasu přesunu do Torre Bellesquard. Máme přes internet objednanou a zaplacenou  prohlídku v angličtině na 11. hodinu a nechceme riskovat. Po dnešku už Kataláncům moc nevěříme.

9.  4. 2014 / Středa:  Brzy vstáváme a brzy vyrážíme. Torre Bellesguard  neboli Casa Figueras,  jedna z méně známých Gaudího barcelonských staveb, nedávno po velmi dlouhé době zpřístupněna, a nedaleký  hřbitov Cementiri Sant Gervasi.

10. 4. 2014 /Čtvrtek:  Celodenní túra – náměstí  Placa Catalunya, obchodní dům El Corte Inglès  s výhledem v samoobslužné restauraci, Rambla, kostel Betlém, po důkladné domácí přípravě konečně nacházíme kostel  a náměstí  sv. Felipe Neri, Katedrála a blešák, Placa d’Espana.

11. 4. 2014 / Pátek:  celodenní výlet vlakem a lanovkou do kláštera Montserrat

12. 4. 2014 / Sobota: Barcelonský kopec  Montjuïc, nacházející se nad přístavem, Placa d’Espana, Pavilón Mies van der Rohe,  CaixaForum (cihlová fabrička) – budova bývalé přádelny Casaramona postavená z červených cihel v r. 1911 je nyní sídlem multifunkčního kulturního centra , a impozantní příchod k MNAC s fontánami a antickými sloupy a krásnými výhledy na Barcelonu. Palau Nacioanal (MNAC) byl postaven jako hlavní sídlo výstavy r. 1929. Dnes v něm sídlí muzeum výtvarného umění. Mezi náměstím Placa d’Espanya a palácem vede Avinguda de la Reina Maria Crisitina, z obou stran lemovaná veletržními pavilony.

13. 4. 2014 / Neděle: Opět Montjuïc, prohlídka zahrady Jardins de Joan Maragal a okrajově Jardins de Laribal, lanovkou  k pevnosti Castel de  Montjuic.  Prohlédli jsme a nafotili krásná panoramata Barcelony i moře;  jedeme zpět a u stanice metra Lesseps podle mapy hledáme „Gaudího dům“  Casa Vicenc a alespoň zvenku obdivujeme nádhernou a perfektně udržovanou fasádu tohoto malého barevného hradu. Dovnitř se nemůže, dům je obydlen a veřejnosti je nepřístupný.

14. 4. 2014 / Pondělí:  Loni ještě turistům uzavřen, letos již přístupný, ale pouze dopředu objednaným návštěvníkům a ne masově  – palác stojící na významném místě, na „ostrůvku disharmonie“,  Casa Lleó Morera.  Po prohlídce se vydáváme podle průvodce na procházku po významných modernistických památkách nacházejících se poblíž ulice Passeig de Gracia. Devět domů, devět zastavení .

15. 4. 2014 / Úterý:  Montjuïc , navštěvujeme Fundacio Miró (velkolepá galerie věnovaná malíři a sochaři Joanu Miró, v Barceloně narozenému ), poté míříme ke hřbitovu, kde je Miró pochován v rodinné hrobce, dorazíme ke vchodu a zjišťujeme, že je už zavřeno, obdobné je to  v botanické zahradě poblíž, zavírají za hodinu, a tak jedeme domů, unavení celodenním chozením jako psi.

16.  4. 2014 / Středa:  Návštěva nejznámějšího a doposud i největšího katalánského hřbitova – Montjuïc (567 934 m2, 152 747 hrobů). Pokud chcete vzdát hold těm nejvýznačnějším osobnostem katalánské historie, toto je to správné místo. Součástí hřbitova je i nejposvátnější místo-pohřebiště Katalánců – Fossar de la Pedrera.  Amfiteátr bývalého lomu, kam je velmi obtížné se dostat, zvláště v době naší návštěvy, ale nám se to zázrakem podařilo. Tajemné, osamělé a úchvatné místo.  Strávili jsme zde dvě hodiny ponecháni sami sobě a pak jsme se odebrali do botanické zahrady.

17. 4. 2014 /Čtvrtek:  V severní Barceloně  prohlídka zahrad Palau Reial de Pedralbes (Královského paláce)  a  obhlížíme zvenčí nedalekou usedlost Eusebia  Güella  – vrátnici a zvláštní železnou bránu Pavellons Güell, přesun metrem a pohybujeme se lehce v dosahu náměstí  Placa d’Espanya.  Prohlížíme si moderní zahradu – park La España Industrial Park a sledujeme co se tam děje – dlouhotrvající spor bezdomovce s majitelem psí smečky, přesouváme se do nevýrazného parku Joana Miró s jediným unikátem  –  velkolepou barevnou sochou Žena a pták a pak vcházíme do bývalé arény určené pro býčí zápasy, dnes obchodní centrum,  a z ochozu  se kocháme se vyhlídkou na Barcelonu.

18. 4. 2014 / Pátek:  Cesta zpět přes Portlligat, což je rybářská vesnice na pobřeží, kde měl svůj dům Salvátor Dalí. Tím jsme uzavřeli prohlídku trojice míst, svázaných s jeho jménem – Figueres, Púbol a Portlligat. Nepředstavitelné a těžko sdělitelné. Naštěstí máme fotky, a to kompletně ze všech míst, která jsme o dovolené shlédli. Možnost focení je započtena v nemalé ceně vstupenky. Nesmí se fotit s bleskem, to je jediná podmínka. Žádné cavyky se s tím ve Španělsku nedělají. Jediné místo se zákazem focení je Fundacio Miró, interiéry.

19. 4. 2014 / Sobota: Cestovali jsme z Beziéres do Besanconu. Zvolili jsme jinou cestu než obvykle –  A 75 (zde jsou podrobnosti). Dálnice vede malebnou krajinou, je na ní nejdelší viadukt v Evropě u Millau. Většina její dráhy je v nadmořské výšce 800 až 1100 m a jsou na ní malebné scenérie. My jsme si udělali kratší výlet mimo dálnici v oblasti Larzac. Tankovali jsme tam naftu a krajina se nám velmi líbila. Byla to pustina na náhorní rovině porostlá trávou a izolovanými keři. Měli jsme velké těžkosti s ubytováním, ale nakonec to dobře dopadlo.

20. 4. 2014 / Neděle: Přejeli jsme z Besanconu do Skutče jen s krátkými přestávkami na odpočinek. Bouřkové počasí vytvářelo nádherné scenérie na obloze. Některé jsme zachytili.

Měla jsem v plánu dát ke každému dni jednu fotku, ale jsem ráda, že se mi nakonec podařilo složit dohromady alespoň itinerář, fotky dodám doufejme zítra. Musím být teď hodně pilná. Omluvte prosím chyby a překlepy, už je pozdě, přečtu to po sobě zítra, už jsem moc unavená. zuzi