Banica [62.] – Jurkovičovy hřbitovy v západní Haliči

2. den / 26. 4. 2018

Ze Smerekowiece míříme do Gładyszówa, kde máme v plánu zaparkovat a jít nahoru strání do lesa skrývajícího Jurkovičův vojenský hřbitov Wirchne [61.]. Jedeme pomalu, přesto se nám nepodařilo najít odbočku ke hřbitovu a neměli jsme ani příležitost někde zaparkovat a hledat podrobněji. Tak jsme to v tu chvíli vzdali (budeme se stejnou cestou vracet) a přeorientovali jsme se na další cíl – Banicu [62.].  Kliknutím si můžete mapu oživit a sami uvidíte, že Wirchne se ani po zvětšení na maximum na mapě neobjeví.

Zaparkovali jsme hned na začátku odbočky směrem k osamělému stavení poblíž hřbitova. Netroufli jsme si zatím na místní prašné cesty, ale to se mělo brzy změnit. Šli jsme dál podle mapy a ani jsme se moc netěšili. Podle Matúše Dully se na místě hřbitova nalézala jen seskládaná řada kamení a jeden starý ležící kříž.

Historické fotky z roku 1917

Hřbitůvek nepravidelného tvaru na travnatém svahu poblíž malého hájku, cca 300 m².  Opticky rozdělený do dvou úrovní propojených schůdky. 

Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully. 

Spodní část hřbitova je oplocena laťkovým plotem s jednoduchými kamennými sloupky bez stříšky. 

Místo pro svůj věčný spánek zde nalezlo v 5 masových a 14 individuálních hrobech 12 rakousko-uherských vojáků (3 identifikovaní jménem a příslušností k pluku) a 40 vojáků ruských (10 identifikováno včetně příslušnosti k pluku). Byli zde pochováni na jaře roku 1915 v předvečer bitvy o Gorlice.

Hroby jsou označeny dřevěnými latinskými a patriarchálními kříži bez plechové stříšky.

Hned vedle schůdků je na horní terase vztyčen zdobný  celodřevěný kříž bez chránící plechové stříšky (identický s křížem Grab 5, navštíveným v 1. dni). Tato terasa je obehnána vyšší kamennou zdí. 

Tolik z minulosti hřbitova… teď jen v jakém stavu ho nejdeme dnes?!

Procházíme areálem agroturistické farmy připravující se na novou sezónu

Hřbitov nám zatím skrývají hospodářské budovy

Pozor, hájek na obzoru a nevěříme vlastním očím!

Hřbitov jako živý a zdá se stejný jako ten ze starých fotek! K neuvěření!!

Vzadu kamenná zeď, vpředu kamenné sloupky a laťkový plot, nepravidelný půdorys, dřevěné náhrobní kříže a ústřední dřevěný kříž… vše jak má být!

Každý z křížů má plechovou emailovou identifikační tabulku

V zadní části zídky jsou tři prázdné niky, v popření latinský a patriarchální kříž. Mám pocit, že jsme se zatím nesetkali s takovým množstvím (relativní údaj) pojmenovaných ruských vojáků. Doposud jen ojediněle.

České jméno na kříži

Pohled na agroturistický komplex na samotě u lesa. Až doma jsme si přečetli, jak to všechno s tímto znovuobnoveným hřbitovem bylo… a že na  tom má svůj podíl i majitel tohoto agrohotelu.

Jaro…

V projektu tohoto hřbitova, stejně jako dalších, které jsme prošli v následujícím dni, se opět projevuje Jurkovičova genialita a nesmírný cit pro jejich zasazení do krajiny. Ta krajina je složená z nejjednodušších krajinných prvků – kopců, lesíků, remízků, osamělých stromů, polních cest a pěšin. Jejich různá seskupení, však vytváří nádhernou malebnou a i v detailech se nikdy neopakující krajinu. Stále je na co se dívat a obdivovat. Stejně tak Jurkovičovy hřbitovy jsou zde tvořeny těmi nejjednoduššími prvky – centrální kříž, hrobové kříže, kamenná zídka. Pokaždé však v jiném uskupení, půdorysu a drobnými odlišnostmi v detailech. Ty hřbitovy jsou v naprosté harmonii s krajinou, zapadají do ní, jsou její nedílnou součástí. Jen si zkuste zde představit třeba Wolu Czeklinskou nebo Nowy Zmigrod. Zde by působily jako pěst na oko.

Co více říci? Celý příběh znovuvytvoření tohoto Jurkovičova vojenského hřbitova, který byl v roce 1993 zničen během rekultivace,  je popsán na webu Mirosława Łopaty.  Na jeho záchraně se podílelo mnoho zainteresovaných lidí, a nebála bych se použít i slovo fanoušků.  Díky jim se podařil husarský kousek – věrná rekonstrukce hřbitova Banica 62 včetně dodržení své skutečné plochy a osazení křížů s tabulkami, které odpovídají pravdě. V té souvislosti jmenuje ML hřbitovy, které se rekonstrukcí „zmenšily“ a kde jména vojáků na tabulkách jsou rozmístěna náhodně. 

Zaujalo mne jedno jméno a jedna instituce.

Waldemar Hübner – kreslíř a malíř z Gorlice, známý obdivovatel dřevěné hřbitovní architektury Dušana Jurkoviče,  vypracoval kresby potřebné pro věrnou rekonstrukci tohoto hřbitova na základě veškeré dostupné dokumentace ve státním archivu v Krakově. Svou práci  dělal zdarma a netýká se pouze tohoto hřbitova. I díky jemu bylo v roce 2006 započato s terenními pracemi a mohl být osazen ústřední kříž i dřevěné kříže náhrobní.

A instituce … Na informační tabuli stojí, že hřbitov mají ve své péči studenti školy  Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa im. Stanisława Pigonia w Krośnie.   Tak trochu mi to připomíná dobu, kdy jsme pečovali o partyzánské pomníčky… ach kde jsou ty časy. Dnes po nich ani pes neštěkne.

Stále prší, ale nějak jsme na to v té radosti zapomněli. A na mokro v botách už jsme si zvykli…

Ohlížím se zpět a fotím neobydlený srub. 

Nevadilo by mi v něm bydlet, ale pro mě je daleko od lidí.

********************************************************************************

A co dál? Nasedneme do auta a pojedeme zpět stejnou cestou jakou jsme sem přijeli a budeme doufat, že objevíme kudy hore na Wirchne 61. A když ne, čeká nás Krzywa 54.

Fotky na rajčeti      https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Banica_62._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici/

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde: 

 https://www.zonerama.com/521125003/Album/5064626

Prameny:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/