Balada o bombardérovi 1.- 8. díl

Prezentace nové ruské ideologie

 

 

Hlásím, seriál shlédnut, všech 8 dílů. O prvních čtyřech dílech již hlášení napsáno, zbývá doplnit ještě zbývající čtyři, podat souhrnné hlášení a můžeme si odškrtnout SPLNĚNO. A věnovat se dalším úkolům.

Krátká anotace převzatá z předchozího textu:  Seriál Balada o bombardérovi se neodehrával v oblacích,  jak by se mohlo zdát, ale na zemi. V týlu nepřítele  – na německém velitelství, v zajateckých táborech, u partyzánů a v ruských vesnicích. A válečným příběhem se prolínal něžný příběh lásky obou hlavních hrdinů,  letce Grivcova a radistky Káťi.

Nyní jsme již chytřejší. A přestože jsme poslední díl sledovali bez zvuku, troufáme si závěrečnou zprávu podat. A díky analytickému mozku miláčka jsme dokonce „pronikli do systému“. Nebo si to alespoň namlouváme, že jsme odhalili hlavní směry nové ruské propagandy slučující se s novou dobou a novými směry v politice a sociální oblasti.

Jak jsme již předeslali, tato lyricko-epická balada nebyla jen tak nějakou náhodnou střelou. Naopak, myslíme si, že byla přesně zacílena na diváka s úmyslem podvědomě ho ovlivnit. Předat mu informace z míst nejvyšších co ano a co ne.  Co je pro něho dobré a čeho se má vyvarovat.  Je velmi vzrušující sledovat tuto skrytou linku příběhu dovedně zastřenou dojemným příběhem lásky dvou mladých lidí, jejichž cesty se ve válečné vřavě pravidelně míjejí.  Většinou jen o fous.

Ve své podstatě je příběh pohádkou pro dospělé. Je tam příliš mnoho šťastných náhod a přesně je od sebe odlišeno dobro a zlo. Myslím, že mohu předem prozradit, že zlo je nakonec po zásluze kompletně potrestáno a stupeň potrestání je odstupňován podle „zásluh“ zloducha. Ten největší lump zahyne bídně pomalou smrtí v bažině. Za přihlížení partyzánské jednotky.

Hlavní ideové téma  tvoří morální srovnání dvou hlavních protagonistů – pilota bombardéru Grivcova a jeho navigátora Linka, ve vyhrocených válečných situacích. Grivcov je postava kladná, velmi charakterní, Linko se naopak neustále přizpůsobuje situaci, kam vítr tam plášť, lže, za hrnek polívky zabije kamaráda, a má čím dál větší problémy tento svůj status ustát ve všech prostředích, kde se pohybuje.  Je zřetelně přesvědčen, že jen za pomoci své přetvářky je schopen přežít a několikrát se v tom utvrzuje opakováním té své mantry: Všichni už budou dávno mrtví, jen já to přežiju.

Celým seriálem prostupuje motiv infiltrace. Málo platné, seriál má velmi jednoduchou zápletku (Němci se chystají na přesun rakety po kolejích a Rusové jim v tom chtějí zabránit) kolem které se točí celý děj osmidílného seriálu a protože se jedná o komorní příběh, je věnována pozornost nejen akčním situacím místního nebo oblastního významu, ale ve stejné míře i psychologii osob a vztahům v obou nepřátelských prostředích.  Každý se snaží, jak umí, a tak film oplývá množstvím infiltrovaných špehů a sympatizantů, o kterých se mnohdy dozvíme s překvapením až dodatečně. Ano, i to patří k vysvětlení některých z mnoha šťastných náhod. Nebo nehod.

Co jo, co už ne, co tolerujeme ale nedoporučujeme.

Morálka – v seriálu vystupuje mnoho charakterních ruských postav, jejichž morální profil neselhává za žádné situace. A že se do velmi svízelných situací dostanou, to si pište! Pokud ale dojde k citovému navázání diváka na sympatického hrdinu, ze všeho se vylíže a žije dál. S jednou výjimkou!

Náboženství – mezi partyzány se ocitá i jeden příznivec pravoslavné církve. Je to opravdový vousatý ruský obr s duší beránka. Jediný z chlapů unese fundament k minometu i s hlavní na svých zádech na polní stanoviště! Je jiný než všichni, ale je jimi tolerován a brán rovnoprávně. Nebojuje a odmítá nosit zbraň. Povede se mu přivést partyzánskou prostopášnici na správnou cestu, ale nakonec umírá s prázdnýma rukama kulkou zákeřného Linka, který se vetřel mezi partyzány a pomáhá Němcům.  Ano, víru si měj, ale na svou vlastní zodpovědnost, a pak se nediv, když špatně dopadneš.

KSSS – o komunistech a komunistické straně chybí v seriálu jakákoli zmínka

Tajní – na to už si také nehrajeme…  v seriálu nejsou řazeni mezi kladné postavy, vyznívají naopak. Ti „správní“ se o nich nevyjadřují s úctou, nýbrž je nazývají  byrokraty, kteří  vědí  prd,  jak to na bojišti chodí a léčí si v práci své komplexy.

Menšiny – národnostní a náboženské, lesby a homosexuálové se v seriálu nevyskytují, žádné korektní kvóty potřeba nejsou.

Gender – ano, ženy, to ano. V seriálu je jim dána zelená a nevyskytuje se zde ani jedna záporná ženská postava, naopak.  A ty dvě rozkošnice, co se tak zdají (jedna svůdnice a jedna nepočestná partyzánská ošetřovatelka) dojdou napravení. Vrcholnou postavou seriálu je Savčuk – velitel partyzánské družiny. Málokdo to ví a každý se tomu diví. Savčuk je velmi monstrózní a respekt budící rozvážná žena – Maria Savčuková.  Ve své funkci obstála se ctí!

Konec dobrý, všechno dobré. Poslední díl jsme shlédli němý, a tak jen podle vizuální stránky můžeme říci, že všechno dobře dopadlo. Padouši zahynuli, Němci se zamordovali mezi sebou a raketa byla zneškodněna. Také milenci se nakonec šťastně shledali, a nebyli dva. Káťa v mezičase porodila plod jejich lásky. A touto dojemnou scénou shledání seriál skončil.

Ač se z předchozího může zdát, že si ze seriálu děláme legraci, není tomu tak. Je to jen takový přátelský šťouchanec. Seriál je velmi osvěžující. Kombinace balady s dobrodružnou tématikou – se vším všudy, co válečný stav scénáristovi poskytuje. Přestože trochu schématický a občas i naivní, v celkovém součtu u nás seriál vyhrál. Prezentuje kladné a charakterní hodnoty a to záporné dojde potrestání. Vizuální stránka seriálu, včetně výběru typů herců a jejich výkonů, nás uspokojila. A jednou se i dojetím brečelo. – Ovšem Strýček Búnmí je docela jiný level. Nelze srovnávat nesrovnatelné. Ale v rozmanitosti je krása. Proto bereme i Bombardéra. Navzdory jisté schématičnosti a naivnosti.

Promiňte, ale mám blok na české seriály všeho druhu, všechny ty Ulice, Nemocnice, Gymply, detektivní seriály apod. Je to něco jako, když jsem do svých cca 20 let neochutnala kysané zelí v jakékoli úpravě a také houskový knedlík a tu bílou polévku s vnitřnostmi, též držkovou polévku. Přišlo mi, že to musí být hnusné. Pak se to zlomilo zásluhou tchyně, ale v případě českých televizních seriálů ve svou nápravu nedoufám. ..Ostatně tchyně už je po smrti. Myslím, že je to mé právo, ignorovat tuto část české kulturní produkce. A třeba i .. bezdůvodně.