SO 4/10 – 13.00 / sraz u sochy B. Smetany
I když jsme vlastně šli po starých stopách – některé stavby a lokality jsme viděli potření neřkuli počtvrté, procházka s městskou architektkou Zdenou Vydrovou byla jiná o ten lidský sociologický rozměr. Odnáším si poznatek, že městští architekti by rádi projektovali volné plochy mezi domy nebo u domů jako veřejný nebo poloveřejný komunitní prostor, kde by se lidé scházeli a byli prostě spolu. Rušili ploty. Aby na sebe lidé viděli a nebo třeba zahlédli u sousedů člověka co tam nemá co dělat! Zloděje.
Jenže podle průzkumů právě o to obyvatelé nestojí. A zahrady bez uzavřených plotů rádi nemají. Chtějí soukromí. Paní Vydrová nám o této architektonické vizi „volnosti“ vyprávěla už na nábřeží říčky Loučné.. u širokého placu nad řekou, přes který vede cesta k rockovému klubu Kotelna. Lidé z okolních paneláků s tímto prvkem nesouhlasili v obavě před shlukováním návštěvníků a rušením klidu, ale naštěstí se jejich obavy ukázaly jako liché. No, je to možná „zaviněno“ trendem „bez laviček“ a posezení, který je praktikován zejména na osamělých místech v parcích apod. V Litomyšli z této nové zvyklosti „bez“ vybočuje parčík u autobusového nádraží a Billy a dtto u Lidlu.
Já to jisté uzavření do sociální bubliny chápu, rozumím mu a tím stěhováním z baráku do baráku v jednom městě také částečně řeším stejný problém. Toužím po klidu. Kdo zažívá sousedské ataky, ví o čem je řeč.
Na architektonické procházce jsme navštívili: zahrada gymnázia (s příkladně otevřeným plotem!), nábřeží říčky Loučné s houpacím mostkem, výhlednou na vodojemu, dětským hřištěm, přes Smetanovu lávku k městskému úřadu na WC a pro bagetu, poté autobusem a částečně pěšky autobusové nádraží, Nový kostel Církve bratrské, krytý bazén, kempink Primátor, odvodňovací park Zdeňka Kopala a bytové domy pod ním s domovem důchodců, který se užuž bude budovat… a tak jen fotky z parku a bytové domy. Ahoj jedu do PA!
více zde:
a zde a jinde v litomyšlském architektonickém manuálu:
