zdraví vás zuzi
Zašlo slunce, teplota klesla a protože i poprchává a netáhne mě to ven, napadlo mě překonat jisté zábrany a vrátit se ke blogu. Doufám, že se zase rozepíšu a vrátím se do letních dní a týdnů, které jsem prožívala v přírodě. Tentokrát jsem se moc nerozmáchla, nejdále jsem byla s “mejma holkama” v Novohradských horách, ale mám dojem, že tak moc jako letos jsem snad ještě v létě nechodila. Však jsem také sama se sebou spokojená! Mám dole 10 kg a jsem v dobré kondici. Napsala bych i výborné, ale, safra, zrovna mě po velmi dlouhé době chytla záda (mám bedra jako ve svěráku) a v levém koleni je něco natažené nebo co. Ale už se to masíruje a rozcvičuje a nebude dlouho trvat a zase někam vyrazím. Třeba jen do nedaleké Chrasti nebo do milovaných Maštalí. Však jsem se tam i tam v létě nachodila! A v Maštalích jsem letos pobývala 2x celý týden. V červnu a srpnu. Pak ještě toulky Svitavskem, okolí Hranic (na Moravě) a to je vše! Ale bylo to všude a vždy nádherné a vybrat nejkrásnější výlet roku neumím. Vždy ten další a další mne okouzlil znovu a znovu a chodit se pro mne stalo drogou. Chodila jsem většinou sama, ale nenadálá letmá setkání v lese a pár prohozených vět nebo jen pozdrav, pohled a úsměv mi ty osamělé výlety prozářily. Příroda je dar, ale lidské teplo … extra bonus navíc! Tak zatím… příště a věřím, že to nebude tak dlouho trvat; a už budu konkrétnější :).
Ahój!
Tak se těším na tvé letní zážitky a posílám pozdrav z Roudnice.
Právě se tu posiluji na zítřejší výstup na Říp.
Hlavně to s tím posilováním nepřehnat.:-)
Ahoh Saule! Doufám, že se ti výlet vyvedl, šla jsem tam “tuhle” z Roudnice polními alejemi a pak ještě dolů někam zase alejemi. Krása! Děkuji za uvítací koment, vracet se na blog po čase je pěkná makačka, raději natáhnu botasky a vyrážím, teď teda kultivovat zahradu 🙁
Jj, povedl, ale zhuntovanej jsem dnes řádně.
Na tvůj výlet na Říp jsem se díval, navrch jsme to měli stejně.
Po konec té lidové aleje jsem to dojel, dál už kolo vytlačil a dolú to vzal neprozřetelně po žluté, což byl po těch skalách a šutrech s kolem masakr.
No, ale nakonec jsem šťastně dojel až do Prahy, takže 77km i s výstupem na Říp považuji za důstojné uzavření letošní bohaté cyklosezony a můžu spokojeně záleží do zimního brlohu:-)
“spokojeně záleží”
Opr. spokojeně zalézt, chytrej telifoune
No, to je výkon hodný opravdového muže! Gratuluji a ještě je to takové vlastenecké gesto na závěr sezóny a zřejmě neplánovaně i před volbami – pouť´= asketický výstup a sestup našeho národního symbolu a prosba, aby to “dobře” dopadlo. Ovšem to je ve hvězdách.., nějak se mi vtírá do hlavy myšlenka, že to dopadne stejně blbě, ať už to je ten či ten… chybí mi vzor, idol, přirozená charakterní osoba, ale ne že bych si za ní představovala třeba Marka E, kterého prý bude zaštiťovat volební tým kandidáta Drahoše, ale dost už úvah… Hele, nepotkal jsi tam nějakého rozdavače letáčků či plamenného řečníka? ani bych se nedivila
Po cestě nahoru s tím kolem mi jedna paní na povzbuzení dokonce zatleskala:-)
Nebo se mne možná jen snažila probudit z klinické smrti:-)
Naštěstí není na co zpychnout.
Jak jsi psala o těch poutnických setkáních, tak zrovna před nedávnem jsem ukončil ztrhanej po ani ne 80 km cestu z Rychnova a okolí v Chocni.
Dali jsme tam u piva řeč s cyklokolegou cca mého věku.
Byl z Hlinska a vracel se že Šerlichu.
V nohách 150km a ještě nějakých 50 před sebou domů.
Měl sice nějakou závodní silničku, ale třicet let starou, ještě snad s ocelovým rámem.
Ročně najede kolem 13 tis. km, já tak dvojku.
Přitom skromnej a sympmatickej chlapík a myslím, že opravdu nekecal.
Takže tak vypadají cesty chlapů, já jsem jen kancelářská krysa na výletě na kolečkách:-)
Ale díky i za to!
Je to dobrý, hlavně se hýbat a nejlíp venku, hlavně pro radost! Tak z Hlinska… kdoví kdo to byl ten Hlinečan… cyklisti mě jen míjejí, i když… je to cca měsíc, co mne trochu okukoval samotář motorkář, jel tam a hned zase sem ale “nezabral” :)) haha. Já teď několik dní makám do roztrhání těla na zahradě, jde mi to tak ouvej.. záda už jsou OK, ale to koleno mrcha mě dost omezuje, začínám mazat léčivou zelenou mastí, tak doufám v pokrok…
No a k tomu vlastenectví…já už jsem na ten výraz alergický.
Ne že bych nemiloval svoji krásnou vlast, naopak.
Stále víc a stále víc se mi také hnusí ty kreatury, co si vlastenectvím vyplachují smrad ze své vlastní uřvané držky.
Sorryjako, ale to nějak korektně a slušně asi zhodnotit nelze.
Bohužel se to netýká jen politické scény, od Okamury přes Lipovskou až Volným konče, ale chytá se toho i kdejaký čecháčkovský neonácek, pro kterého je Německo se svými pořádky 30.let minulého století tím opravdovým vzorem.
Pracovně jsem pro rozlišení tyto zmetky začal označovat jako “flustence” 🙂
A jak dopadnou volby?
Jako vždycky.
Skutečnost, že se řítíme do smrtící inflační spirály a černé díry, proti které byl covid procházka růžovou zahradou, nebude nikoho zajímat.
Dokud se ho to výrazně osobně nedotkne.
Flustenci… haha…Tak nějak se moc nelišíme v náhledu, každej se zviditelňuje jak ho napadne a doufá, že se přisaje k lizu. Že to bude “spravedlivý” a povede se to, a nějakej čas se zase budou sypat korunky. Voliči jsou už utahaný a bez nadšení. Ani ten flákanec je nevybudí z jejich bohorovného klidu. Zatím to ještě de a co bude zítra… kdopakví, možná si lehnem do rakví, řekl klasik.
A tak teď se dívám, že jsi šla dolů taky po žluté.
Tak si to dovedeš představit na kole.
Tak jsem se těšil, jak se povezu dolů, když jsem funěl nahoru a nakonec jsem kolo skoro nesl dolů na zádech.
Jojo, dobře si na tu hrůzu vzpomínám, byla jsem mírně otrávená, ale dodnes jsem nezapomněla. Útěchou mi bylo, že se pár lidí tehdy škrábalo nahoru….