Čvn 062012
 

z eufórie do zasmušilosti…

Konečně jsem se odhodlala vyzkoušet nový systém, moc se mi sem nechtělo, nemluvě o knihovnickém blogu, který je prost všech vymožeností, které mu dodal TS… ách jo…  ale chce to jen se zahloubat a den ode dne bude lépe a lépe. Jako se vším, co lze ovlivnit.  S některými věcmi však nehnu, ani kdybych se postavila na hlavu, a to mě právě přivedlo do stavu nepokoje a zasmušilosti. Má to souvislost s reálným životem, mnozí tuší.

Objevila jsem se tadyvlastně podnícena několika netrpělivými fanoušky, jinak nevim nevim, jsem zahlcena různými méně obvyklými povinnostmi v profesním i osobním životě a po těch výletech tu i onde jsem ještě taková zpomalená a nezadaptovaná na svůj reálný život pracovní. Následkem toho sladkého vybočení bylo i pondělní zablokování mobilního telefonu. Zaboha jsem si nemohla vzpomenout na ten jediný správný PIN, který jinak ze sebe vyhrknu kdykoli jsem o něj požádána. Také není bez zajímavosti stav člověka, do kterého se dostane, nemá-li doma několik dní k dispozici počítač, televizi, o rádiu nemluvě.  Je to velmi příjemné a uspokojující. Najednou se zuzi lépe soustředí, netěká od jednoho k druhému. Nekliká mnohokrát za den na některé weby, a tak nejen že ušetří čas, ale také omezí svou roztržitost a těkavou nesoustředěnost, jak jsem už řekla. Čas plyne pomaleji, je čas na spoustu věcí, s kterými se nemusí spěchat a tím že se od nich neustále někam neodbíhá, dochází k uklidnění mysli. Televizi sice nijak významně nesleduji, ale přece její nepřítomnost v bytě působí pozitivně. Sice mi něco hezkého možná uteče,třeba o umění nebo architektuře či dezignu, ale člověk stejně není schopen všechno krásné obsáhnout a někdy je lepší než hltat pasivně informace z televize posadit se v klidu na zahradu a pozorovat co se tam děje. Tříbit si smysly a jemně si všímat života přírody, jeho stereotypů, o kterých netuším, protože na zahradě spíš než pozoruji stále něco dělám. Nebo si čtu. Vždycky mne překvapí, přijedu-li domů po několika dnech nepřítomnosti, jak si to tady žije všechno živé svým vlastním životem a tím intenzívnějším, oč větší a delší  mají živočichové ode mne pokoj. Jenom těch pavouků, co vtrhne do bytu!!!

No, a takové chvíle klidu jsme si užívali i na řece. Vltava patřila jen nám, protože všichni vodáci zalekli se prognózy deštivého počasí, jen my ne. A to se počítá! (jak praví Evina). Tak ještě zkusím přetáhnout fotku, prý to funguje a samo se to upraví… tak jsem tomu musela pomoci, a obrázek si rozklikněte, tak čus.

 

 

 Posted by at 18.17

  4 Responses to “Ách jo…”

  1. Zuzi, máš to tu pěkné. Ale také mi to bude chvíli trvat, než se vyznám. A co bude s tvým knihovnickým blogem. Mám ho moc ráda.

    • Ahoj Evi, vítám tě u mne, zatím virtuálně :), děkuju za optání. Knihovnický blog oživím, jen nějak otálím, ale já se do toho obuju. Bude potřeba ho dotvořit těmi vychytávkami. Mám v knihovně dost akcí před koncem roku a plním nyní spíš web knihovny Skuteč. Příští týden bude opravdová lahůdka. Budu si hrát na potrhlou patoložku a pitvat knihu, jen “sestřičky”mi nemohou asistovat, každá z obou oslovených něco má. Škoda, že jsi tak daleko, byla bychom dobrá dvojka…

  2. Zuzi, fakt škoda. Nedávno jsem si tak nezávazně vyhledala spoje do Skutče :-)). Pod šest hodin to nedám, a místy mám na přestup jen 2 min. 🙂 Ale uvidíme. A ještě jsem ti chtěla říci, že si vážně cením toho, že sis oblíbila moje krédo. Ty, víš.

    • Přestupy jsou pěknej adrenalin… co už jsem si takových zažila, ale pak ta euforie, když člověk sedí na fleku a veze se dál. Ovšem z té nadměrné námahy při běhu (nikdy dobrovolně neběhám, jen když to jinak nejde) pak v klidu půlhodinu prokašlám. Heslo je moc dobrý :). Mrknu na ty spoje…

Leave a Reply to zuzi Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient