Bílá sobota 15. 4. 2017 – Litomyšl a cestička lesem nad Roudnou
Na druhý den velikonoční série jsme naplánovali Litomyšl a Portmoneum, kde Zorka ještě nebyla. Já jo. Ježíš to je let… Děti si užívaly atmosféru tohoto fantastického města, kde je stále co objevovat a já to tu miluju. Ale přiznám se, že Hranice na Moravě, mám teď raději. Jsou pro mne tajemnější a nejsou tak okatě vystajlované jako Litomyšl. Ale to je velmi subjektivní názor nekorespondující s tím většinovým.
Autobusák v Litomyšli si nesmím nechat ujít. Jeho okolí – lavičky, rostlinky a Billa je pro mě stejně atraktivní jak náměstí. Už se těším jak to tu zase zaroste a já si tu v klidu v létě posedím s nějakou baštou zakoupenou v Bille. To spojení všeho ve mně vyvolává euforii…
Stále stejnou trasou do města… podchodem, přes řeku… ale co to? něco nám tu rejdí a dělá díry do břehu. Přátelé, jsou to nutrie a jsou pěkně oprsklý. Všechno se to stěhuje do měst. kde je snadnější obživa a dá se tu ledacos vyžebrat… straky, nutrie…
S nutriemi komunikuje i nějaká myš. Zorka říká, že je to plch, ale já vím svoje… tipuju potkana.
Království nutrií. Jak se sem ti mazlíčci dostali???
Šmarjá, na tohle jsem alergická a jen se ošívám… tahle formulace je tak zprofanovaná, že už tomu nikdo nevěří… je to passé.. Proč zrovna v Litomyšli… uááááá?!
Sedím na jedné ze zdejších superlaviček a mládež se kochá Váchalovými obrázky..
Odcházíme z Galerie Zdeňka Sklenáře, z výstavy Šíma, Reynek, Boštík. Fotit se zde nesmí, tak jen nějaké záběry z chodby. Taky dobrý.
Galerie Zdeňka Sklenáře, chodba, nějaká roura, umělecky pojatá
Budova galerie – provozuje se tu současně i restaurace. Malý svět. Ruch z restaurace zasahuje i do miniaturní galerie, ostatně je tam přítomna i opticky. Na fotce vstup do galerii nevidíte, nenápadné dveře jsou vpravo a zvoní se. Prohlídka zdarma.
Jeden snímek jsem na zapřenou přece udělala … záběr z galerie do restaurace mne překvapil, snad je to prvek, který má překvapit, stejně jako ten pronikající “ruch velkoměsta”. Ale k tichým obrázkům Boštíka a Reynka mi to moc nekorespondovalo.
Přísně grafický plakát výstavy typografa profesora Zdeňka Zieglera
Intervence restaurace do galerie – umělecky řečeno žáno..
Jedna i kreseb – ilustrací – malíře Josefa Šímy pro pražského nakladatele Otakara Štorcha-Mariena. Typická šímovská, nejtypičtější z vystavených (staženo z webu galerie)
Drobné grafické klenoty Bohuslava Reynka mne potěšily, ale i maličko zklamaly. nechci se rouhat, ale vzpomínám na obě výstavy v Chrudimi:
https://rozvedena.blokuje.cz/620986-vystava-v-chrudimi-php
https://rozvedena.blokuje.cz/904716-v-chrudimi-na-seminari-a-bohuslav-reynek-v-galerii-art-php
a také na tu v Praze, v domě U kamenného zvonu:
https://rozvedena.blokuje.cz/918487-reynek-radimsky-a-ti-druzi-php
Boštíkovy obrazy, ucelenou, časově a motivově posloupnou výstavu, jsem shlédla s nadšením v Pardubicích, a tak jsem po pravdě nebyla tímto specifickým výběrem vyvedena z míry a rozjásána . Jednalo se o výseč z autorovy tvorby ze 70. let, byly to obrázky na papíře malého formátu, který pan Sklenář objevil v italské galerii, kde měl v 70. letech výstavu, říkala nám kustodka příběh obrazů. Ano, Boštík to byl, ale taková druhá liga s prominutím… Přiznám se, že mne tato výstava nepřivedla do vytržení. Mám raději retrospektivy, kde je dílo umělce představeno v souvislostech nebo výběry toho nejlepšího… nejsem zase takový fajnšmekr, který si vychutná i jemné umělecké nuance.
Klášterními zahradami jsme prošli a pak už jen pár kroků a před námi se objevuje známá ochechulka a to už vím, že jsem před Portmoneem.
Už jsem tu jednou byla, jak jsem se hned zkraje zmínila, a tak jsem se soustředila zase na jiné věci než ty dva pokojíky. Ostatně, bylo tam lidí jako blech a stejně se to nedalo příliš užívat a umělecky zpytovat. Tak jsem ty kumbály jen lehce prošla, skoukla že postel byla přemístěna a pak jsem si četla v úvodní místnosti základní informace a následně jsem se přesunula na dvorek a na kávu. To minule ještě nešlo. Celá expozice je samoobslužná, a tak mi bylo fakt příjemné se motat na dvorku a v prádelně, kde si můžete uvařit kafe a posedět u něho s přáteli – nebo na zahradě. Je právě tak malá, že ji můžeme nazvat intimní. Jen nesmí být přecpaná intelektuály co sem přišli na Váchala.
Jsme tu opravdu sami. Vzadu sezení a v prostoru několit artefaktů, které vám představím.
Nahej muskej na stromě hlavou dolů. Kdo chce vědět více,l může se přijet podívat, abych všechno nevykecala. je tu ještě nahatá žena visící na okapu.
To je ona, Váchal by jistě ocenil tu neobvyklou polohu a krásu.
V prádelně – nyní kavárničce, vpravo je nainstalována kamera obskura, tak vytrvejte a ovládněte ji, jako my.
V domečku jsou také vzpomínky na nedávno zesnulého pana Paseku – Horáčka, který domek koupil a zachránil. Po jeho smrti zakoupilo domek od vdovy městské muzeum. Myslím, že to domečku prospělo. Je skvělé zajít na zahradu. nakouknout do prádelny, dát si tam kapučíno z automatu a tak…vládne zde příjemná atmosféra.
Nutrie na pneumatice – vidět v Litomyšli, městu které si tak na sobě zakládá, v řece jím protékající, vyhozenou pneumatiku, je osvěžující.
Syn nazval nutrie bobry, ale jsou to namouduši nutrie, bobři mají ploché ocasy, to si pamatuju z přírodovědeckých knih.
Už si to mašírujeme přes louku k lesu a jedné zajímavé cestičce. Přesně podle instrukcí… hlásíme, že stromy už kvetou
Cestou míjíme osamělé stavení
Cesta lesem …
Scházíme dolů a netrvá dlouho a sedíme v hrabalovské hospůdce na verandě u Toulovce. Je to trampská hospoda a mastňáky zde vidí rádi, protože jim musí umýt nádobí.
Uvnitř trampové, venku my a cyklisti. Kdo chce být členem tohoto spolku musí si po sobě umýt nádobí a mastňáci ho mejou i po přítomných trampech. Správkyně klubu a vedoucí se s námi nemažou a jsou docela drsní :).
K dispozici je na pohlazení vychovaná kravička a ovečka. Takovou milou kravku jsem ještě nepotkala…
Ani Emmička se jí nebojí..
Dnes jsme poobědvali na chatce rajskou s kolínky a toto je Váchalův BONUS z Portmonea. Na jednom z ukazatelů je jméno města kde žiju. BINGO!!
A kdo dočetl až sem, ten se dozví jakou mají dnes cenu Reynkovy grafiky – kolem 160.000 – 180.000. Nejsou to většinou grafiky typu 5/20, z doby kdy malíř žil a tiskl je sám nebo se synem Danielem, listy nejsou číslovány a většina jsou monotypy (tedy vlastně originály). Reynek čaroval i s barvou. Tyto původní grafické listy jsou podepsány autorem. Existují však i novotisky ze starých destiček. Ty podepsány nejsou a jejich cena je nižší. Setkala jsem se s nimi poprvé a zatím vlastně i naposledy v Galerii ART v Chrudimi. Nejsem si jista, že mne ovlivnila jejich “anonymita” tedy absence signatury, ale bylo to tak nějak poznat. Nebylo to ono, chybělo takovéto chvějivé, osobní nebo jak to popsat, ty novotisky byly zkrátka tvrdší…