Velký pátek 14. 4. 2017 – Tajemné místo v Šilinkově dole, jeskyňka, průchod strží u Roudné, opékání buřtů
Netradiční velikonoce ve znamení Maštalí se nám opravdu vydařily. Počasí nic moc, ale vyzráli jsme nad ním. Letos tedy žádné vejce a mazance, ale Maštale.
Maštale… a vy možná ani nevíte o čem mluvím. Pro mne tak samozřejmé, pro vás neznámé…
Divoký, ale i poetický je neveliký (cca 1000 ha) pískovcový skalní svět Maštalí, rozkládající se mezi Budislaví, Prosečí a Novými Hrady. Oblast je rozdělena několika hlubokými údolími s protékajícími potůčky a moře borových lesů skrývá, bezpočet zajímavých skalních útvarů se specifickou krásou svých voštinových prohlubní. Ve svahu jednoho údolíčka se vyvinula nejzajímavější lokalita oblasti Toulovcovy maštale, malé skalní bludiště vytvořené z několika rozsedlin a skalních bloků.
Rozsah oblasti cca 1000 ha, hloubka údolí až 60 metrů, výška skalních stěn 18-20 m, nejvyšší skalní věže dosahují 25 m (Petrovna)
Naší základnou se stala vypůjčená chatička v Roudné, kde jsme parkovali, opékali buřty, vařili kafe a čaj a ohřívali jídlo, které jsme si v kastrůlcích přivezli z domu, ale jinak nic. Vodu jsme si přivezli z domova, kde jsme také umývali špinavé nádobí (tekla voda s pískem) a doma jsme také přespávali. Prostě jsme pendlovali a vůbec nám to nevadilo. Miláček se zatím doma učil, udržoval teplo v chaloupce a byl vděčný za chvíle klidu ke studiu. Večer si nás užil dost a dost.
Postupné cíle našeho prvního výletu jsem zveřejnila v podtitulku: Tajemné místo v Šilinkově dole, jeskyňka, průchod strží u Roudné, opékání buřtů. První místo však na mapě chybí, protože se nachází úplně jinde; v tzv. Šilinkově dole poblíž hradu Rychmburk. Vypátrat tuto lokalitu nás přiměla jedna zvědavá důchodkyně, co čte SPIRIT a mělo se tu odehrávat něco strašně záhadného, podivného, strašidelného a hlavně nevysvětlitelného!!! Prostě nějaké noční strašení…
Hledání campu nám dalo docela zabrat. Informace velmi kusé… netušili jsme, zda jdeme správným směrem, ale vytrvali jsme a byli odměněni!
Záběr na chráněný strom. Je pro mne zábavné, že leží zcela mimo značených cest, ba i trochu v neznámém terénu. Turisté chodí po druhém břehu, a že je strom chráněný netuší!!
Jdeme, jdeme, už to málem vzdáváme a najednou BINGO!!! Na obzoru záchod a to už víme, že jsme na dobré stopě. Ano, ten nás měl upozornit na existenci místa, které hledáme…
Trampský záchod jsem ještě nikdy neviděla, ale je to naprosto skvělý nápad. Lepší než osírat roky přírodu kolem campu. Záchod funguje a je bezplatný.
Pohled na camp od záchodu
Děti zapózovaly a oživily fotku centrální části tábořiště.
Pomníček ve stráni nad campem
Tváře mrtvých trampů – nezemřeli však zde, jen sem už prostě nejezdí…
Cestu zpět jsme zvolili jinou cestou, která se nám sama nabídla. Sem jsme přišli podél řeky.
A už jsme v Maštalích. Vyšli jsme od chatičky po dopravní tepně směrem ke koupališti Roudná a já mám problém co fotit. Znám to tu lépe než své vlastní boty a mám pocit, že se tu už nic nezmění a všechno to zde bude na věky věků. Amen. Tak nefotím a jen kontroluju, co je trochu jinak.
Známý mě upozornil, že extravagantní hrabalovský bufet Pod smrkem už fungovat nebude, prý nějaké problémy s hygienou a placením daní… Moc mě to mrzí. Takových míst, co nejsou vymazlena kapitalistickým systémem, ubývá a člověk může být šťastný, když na nějaké ještě narazí. Víme ještě o jednom takovém a není daleko… Dopisuji později: myslím si, takřka jsem si jista, že ten legendární kuchař se přestěhoval do Proseče do hotelu Hornička. Tedy nalezl tam útočiště…. zjistím to. A pohledám fotky z léta, když jsme zde sedávali..
Strašidelný stroj na nakládání dřeva, který nás straší už mnoho let cestou z chatičky na koupaliště v Roudné. Musím ho vyfotit, ,protože jsme rádi, že se s ním opět shledáváme. Máme každý rok strach, zda se tu s ním ještě shledáme. Je velmi starý, sešlý a zanedbaný. Ale stále dobře slouží!!! (To je paralela se životem).
Další lokalita – malá jeskyňka ve svahu… Dala jsem foťák Emmě, protože je nejmenší a ta mi tu díru kreativně ofotografovala. než jsem sešla dolů, nacpali se k ní Zorka i s Honzou. Ach jo :))))).
Jsme nad cestou, je velký pátek a pod námi se pohybují turisté, ale nikdo z nich nezvedne hlavu, aby se podíval co se děje nad nimi. A to se nám líbí. Źe jsme tak anonymní.
V rokli. Úžasný zážitek. Jsme všichni nadšeni tichem, samotou a osamělostí tohoto opuštěného místa. Svrchu osvěcuje skály slunce, ale je to jen malé vylepšení. Jdeme tiše každý sám a trochu se bojíme. Krásný pocit. A nezvyklý.
Nejvíc si to užívá malá Emma. Vyplašili jsme dole nějaká zvířata. Říkám automaticky, to je jezevec (vím, že tu má noru) a všichni se mi smějí… jsou to srnky.
Už jsme skoro dole… Tedy měli jsme v plánu projít rokli proti proudu potoka, ale nepodařilo se nám sem prodrat. A že jsme se snažili. Vylezli jsme ostře svahem vpravo a pokračujeme po cestě lesem a pak kolem rekreačních domků …
Vlastně jenom já, ostatním se nechce drápat až nahoru a tak improvizují. Já teda neriskuji, protože tuším, že nastanou problémy. A taky jó.. Okukuji přes řeku kde se naši objeví a najednou tu hlučnou skupinu vidím v cizí zahradě u cizího domu. Tak je navedu k bráně a říkám si, ještě že tu zřejmě nikdo nebydlí ani se nerekreuje… ale kdoví jak tomu je. Taková cenná rekreační lokalita tu určitě nebude dlouho chátrat!!! Spousta lidí je v balíku a chalupáření začalo masivně frčet. Je to vidět na kdejakým kotáru. Už jsem to konstatovala v předešlém textu — tedy v tom o Žďárských vrších.
Zpět na dopravní tepně a kráčíme stejnou cestou zpět k chatičce. Kácelo se přes zimu, tu i onde a poprvé vidím ty skály obnažené. Zalévá je slunce, ale teplo není. Jsme s tím smířeni.
Alespoň tu nestraší haldy turistů, i tak jich je dost. Soustřeďují se hlavně u zájezdního hostince Polanka. Kdykoli jedeme kolem, je jich tam jako much. A na terase se grilují nějací ptáci. Také my sem zamíříme na závěr dnešního dne. Dáme si zmrzlinové poháry. Ale nejdříve si opečeme buřty.
Moc jsme si pochutnali… Tak ještě na ten pohár a domů a zítra zase tady.
Ta poslední fotka, co je stejná i malinká v perexu, ta je teda nádherně sugestivní, jak malovaná, jéééé, to je žrádlo!
To si piš, strýci, že to byla opulentní žranice a o poslední buřt napůlku jsme si střihli.
Nevím, jestli o tom víš, ale buřty si můžeš kliknutím několikrát zvětšit. je vidět každý detail!