Led 152024
 

dnešní den

Dnes jsem vstávala v šest ráno. Musela jsem si umýt hlavu a udělat se krásnou, protože jsem zaskakovala v kanclu. Teď zrovna je klid, ale přece jen… stačila jsem jen vyluxovat ve skladu, aby se štěpky po vrtání nenatahaly na koberec a už to bylo jinak. Přišli pozůstalí a zabrali jsme se do zařizování pohřbu na Včelákově. Později přišla šéfka a sepsání jsme dokončili ve dvou. Já tvořila parte a Irča předběžnou fakturu. Když už jsem byla ve městě, obešla jsem několik štací a zamluvila si také na srpen chatičku v Maštalích. O dalším termínu zatím jen spekuluji, protože se chystáme hned po míze na Novohradky, a rádi bychom na 14 dní a v červnu do Gradacu k moři. Sólo, autem, protože po loňské kolizi s nejlepší kamarádkou (mé “zradě”) už mě nikdo na milost do školního autobusu nevezme. A já byla svým prvním pobytem u moře tak nadšena, že si to chci zopakovat. Vím, už to nebude nikdy “takové”, ale třeba to bude ještě lepčí:). Musí se to ještě všechno skloubit a vymyslet. A také bych ráda konečně vystoupila na Ještěd a v Liberci okoukla montovanou vilku architekta Karla Hubáčka, který na Ještědu vymyslel to monumentální dílo – hotel a televizní vysílač Ještěd. Ještě jsem na Ještědu nebyla a to je co říct, protože jsem každé školní prázdniny trávila celé u tety a strejdy ve Frýdlantu v Čechách. Ale tohle mi nikdy neukázali. Rozhodně tam letos chci, protože se přiznám – je to monument, který obdivuji z moderní architektury české dlouhodobě nejvíc. Zdálky a z fotek ho znám, tak ještě zblízka. Ale o tom fenoménu domů umělců chci ještě napsat víc. Mám v záloze ještě dva! Jen se k tomu dokopat.

Cestou domů jsem potkala spřízněnou duši (drobná vitální paní 90 let, velká cvičitelka a luštitelka těžkých křížovek – poradila mně ty které má ráda ona sama a udělala ze mne těžkou závislačku…). Neviděla jsem ji snad celou zimu, ano, přiznala se, že v zimě kolem nás na hřbitov nechodí, aby neuklouzla a nedošlo k pádu. Jsme v docela příkrém kopci. Kolem nás se totiž chodí na hřbitov a do zdravotního střediska. A obráceně – na náměstí a zpět.

Po návratu z kanclu jsem se doma rozhlédla a začala trochu debordelizovat a hlavně jsem se snažila roztřídit odložené tiskoviny, ke kterým se chci vrátit a přečíst si co jsem ještě nestihla. Je toho docela dost a něco překvapivého bych také ráda okomentovala. Ale to bych musela přestat luštit ty úžasné křížovky, které mne tak obohacují a rozšiřují slovní zásobu – někdy je to teda spíš sranda, jak se autoři snaží neustále vymýšlet nové a nové chytáky, které se ještě nedostaly do internetových slovníků. Já k tomu tedy nepřispívám a slovníky využívám jen v nejvyšší nouzi. Jen namátkou tipněte si – půvabní básnicky na pět. To slovo mě fascinuje. Nebo dnes jsem narazila na “iniciály malířky Zátkové” Nikdy jsem o ní neslyšela a když jsem si ji vyhledala, byla jsem jí nadšena! Zapomenutá futuristická malířka a to její Beranidlo!! Růžena Zátková – někdo jako “znovuobjevená Toyen”… je tolik neznámých, zapomenutých a neobjevených umělců, malířů… Ale nejstrašnější je, že se do toho sere už i Daniel Landa. Ne Ferda Mravenec, ale typický Brouk Pytlík. Tohle jsem také našla mezi odloženými články. Kurikulum Vite DL. A jdu spát.

 Posted by at 20.42

  7 Responses to “A takhle my tu žijem…”

  1. Tak RZ jsem vůbec neznala, děkuji za rozšíření obzorů. Byla krásná!

    A půvabní, přemýšlím…ladní? Sošní? Líbilo by se mi “libí”, ale to je na čtyři :-).

    Hezký den, Lea

    • Ano byla krásná… a ta tvoje slova jsou také krásná, ale i když už u jednoho přihořívá, to slovo zní.. luzní. Libí .. mi připomíná krásné a vznosné jméno Liboslav. Setkala jsem se s tím jménem dvakrát v životě. S jedním Libouškem jsem chvíli chodila, po rozvodu, a druhého jsem před půlrokem vyprovázela na smutce. Měj se, Leo 🙂

      • No tedy, tak luzný! To je opravdu básnický a zároveň zastaralý výraz. Pro svůj půvab až obluzující… A opět rozšíření obzorů, podívejte 🙂 https://www.idnes.cz/cestovani/tipy-na-vylet/luzny-a-sumava.A130812_072908_tipy-na-vylet_tom.

        L.

        • No, to je parádní věta … Pro svůj půvab až obluzující… Díky Leo za tip. Pojedeme na jaře na jih do Novohradských hor, ale musela bych být moc moc luzná až obluzující, aby Em svolil k tomu výletu, je to něj daleko taková zajížďka, on moc na tu poezii není. Možná kdyby tam byl se mnou Liboslav ??? :)). Dnes jsem mimochodem zase na něco natrefila… musela jsem to těžce doluštit, na to jsem opravdu neměla kapacitu: SAMOTNOST na 7. Ale to jen aby řeč nestála … AHOJ!

  2. Dobré ráno, Leo, už jsem tady. To slovo zní – POUHOST – a když si ho člověk pro sebe několikrát opakuje a vyslovuje ho zaujatě, jakoby to způsobilo na tu chvíli nezvyklé potěšení. To protažené ou. S tou krkolomností je to teda fakt náhoda, protože jsem to slovo nedávno zrovna použila na smutce. Svěřila jsem našemu mladíkovi v černém – Tomovi C, že když si projev napíše rodina sama ve svém stylu a nechci jim do toho z piety zasahovat, je to pro mě mnohdy krkolomné čtení. Jeho ale zaujalo právě to slovo krkolomné. Říkal, že ho ještě nikdy neslyšel…zasmáli jsme se a já jsem si v duchu řekla, že je to klidně možné 🙂 z. to jsou věci.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient