ten dnešní
Jsem poslední dobou z formy. Taková nijaká. Unavená, bez elánu, bez nadšení, bez úsměvu. Dnes ráno se ozvala kamarádka z Hradce, ta co má u nás tu retrochatičku v klidové zóně, že už jedou, ať se připravím, že oběhneme sekáče, vietnamce, květinky a pak si dáme kafe s něčím dobrým. O půl desáté přijela Stáňa s Olou a vyrazily jsme na spanilou jízdu. Stáňa si to na maloměstě pochvaluje, že tu vždy dobře nakoupí a ani dnes tomu nebylo jinak. Kdepak Hradec, Skuteč jede!! Já to teda tak necítím, ale Stáňa a Ola tu nakupují raději než v krajském městě. Po nákupu jsme se na dvě hoďky rozešli, holky šly se Stániným bratrem na oběd a popovídat, a poté mi daly echo a vyrazili jsme na chatičku. Holky si hned všimly, že nejsem vůbec ve své obvyklé kůži, ale oni i já jsme doufaly, že až zase pokamarádíme a popovídáme, že to bude se mnou lepší. A taky že jó. Přišly jsme trochu na to proč jsem taková nanicovatá (četba kamarádčiny knihy ve spojení s mojí prací asi vykonala své) a po dvou hodinách jsem se zase po čase splínů cítila fajn a hlavně zmizely ty zatracené chmůry! Díky za ten den. Pak ještě do lesa na mízu a hned jsem to zase já. Jen jak dlouho mi to vydrží… hmmm..
Dám si na pár dnů blogové prázdniny. Musím dočíst knihu, ještě 100 stran hrůzy.
