Obě knihy jsou spojeny s našim regionem – Chrastí a Prosečí.
Ano, ale tu spojitost tvoří dva lidé – muž a žena, kteří již nežijí, ale jejichž stopa tyto lokality poznamenala. Toyen Chrast a Thomas Mann Proseč.
Kniha Toyen režisérky a spisovatelka Andrey Sedláčkové získala ocenění Kniha roku Lidových novin 2023 / druhý byl Náčelník ALEŠE PALÁNA.
Jindřich Heisler a Toyen, Chrast, 1940
Jsou dvojice planoucí / jako dvoutaktní motor (…)
Jindřich Heisler, básnická sbírka Přízraky pouště, 1939 * /zdroj facebook NG Praha/
*********************************************************
Jindřich Heisler, surrealistický spisovatel a výtvarník, důvěrný přítel Toyen, pocházel z židovské rodiny Heislerů z Chrasti u Chrudimi. Rodina vlastnila farmaceutickou továrnu a synovi bylo proto určeno vystudovat nejprve pražskou malostranskou reálku a potom chemickou průmyslovku v pražské Betlémské ulici. Školu však nedokončil a maturitu získal na chemické průmyslovce v Banské Štiavnici. Po studiích se vrátil do Chrasti, kde pracoval v rodinné
továrně. Otec František Heisler zemřel v roce 1932, Jindřich Heisler se s rodinou přestěhoval do Prahy o čtyři roky později. V Praze se seznámil s Marií Čermínovou – Toyen.
Sestra Jindřicha Heislera uvedla ve svých vzpomínkách, že si bratr postavil okolo roku 1935 poblíž Chrasti chatu, kterou Toyen vyzdobila kresbami. Spolu s Toyen a sestrou pobýval na této chatě v létě 1939 i Jindřich Heisler a řešili možnost vystěhování do Brazílie. Vycestování se neuskutečnilo, chata ani kresby se nezachovaly.
Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území Protektorátu se Jindřich Heisler ukrýval v bytě Toyen v pražské Krásově ulici, spal ve vaně. Nebyl to jeho jediný úkryt.
V březnu 1947 odcestovali oba umělci do Paříže, aby spolupracovali na přípravě „Mezinárodní výstavy surrealismu“. Pražská replika této výstavy se uskutečnila v Topičově salonu v listopadu – prosinci 1947. Do Československa se již Jindřich Heisler ani Toyen, se kterou v Paříži žil, nikdy nevrátili. JH zemřel náhle 4. ledna 1953. Jeho hrob již neexistuje.
zdroje a více info /výběr:
https://www.novinky.cz/clanek/historie-toyen-sbohem-ja-jsem-malir-smutnej-40362541
https://www.mestochrast.cz/assets/File.ashx?id_org=5379&id_dokumenty=9226
https://plus.rozhlas.cz/jindrich-heisler-neznamy-pritel-malirky-toyen-8399063
************************************************************************************
Kniha druhá – Čaroděj / upozornil mě na ni Alexander Tomský v literární rubrice LN Na nočním stolku: na co se chystám. Kniha uznávaného irského autora Colma Tóibína o životě spisovatele Thomase Manna. Mistr německé prózy a Nositel Nobelovy ceny měl nelehký život, šest dětí, dvě světové války., vyhnanství. /…/
Spisovatelé Heinrich a Thomas Mannové a několik členů jejich rodin stali v roce 1936 občany předválečného Československa díky udělení domovského práva malým městečkem Proseč – když jim ho předtím odmítla udělit radnice Liberce. Získali tím pádem pas a v roce 1938 odjel TM do USA.
Thomas Mann byl občanem ČSR 8 roků, v roce 1944 přijal občanství USA. Prezidentu Benešovi svůj krok vysvětloval písemně a získal pro něj jeho pochopení. Heinrich Mann zůstal občanem ČSR až do své smrti.
Osobní převzetí domovského práva v lednu 1937 bylo v Proseči velkou společenskou událostí. Spisovatel východočeské obci daroval 2000 korun, za které radnice nakoupila ovocné stromky zasazené na Pánově kopci.
- Myslím si, že kolem Mannova ovocného sadu chodím jdu-li Studánkovou cestu. Je ještě před starým koupalištěm. Ale jista si nejsem, musím to na jaře okouknout. Ale napadlo mě, že stromy už musí být notně přezrálé, jestli to jsou ještě ty původní. No, uvidíme.
- A ještě jedna informace… Furt se hrabu v Lidovkách, nestíhám přečíst ani ty jedny sobotní do týdne.. ale dnes jsem náhodou objevila ještě v rubrice Na nočním stolku Aleše Palána!! Tak poslouchejte Čte právě knihu Nohavica / a jeho naše malá válka Přemysla Houdy. Kniha jeho života je Miloslav Nevrlý: Karpatské hry … mimo jiné .. u uvádí i starší JKJ Tři muži ve člunu o psu nemluvě. To jsem taky četla, ale to už je hóóóódně dávno.
- Tak a konec s literaturou. Budu ráda, když se mi podaří přečíst za měsíc jednu knihu! A to se nedívám vůbec na televizi. Jsem domluvená v knihovně, že jak začnu dočítat, budou připravovat další, formou MVS.
- Domluvili jsme se s Emem, že si uděláme pěkný víkend. Přiznám se, že jsem poslední týden dost vystresovaná a potřebuju rozptýlení. Jedno jsem měla ve čtvrtek, ten den jsem byla pochválena, a rozhodně byste neuhodli za co, navštívili jsme ty avizované myslivecké hody a průserář Lubor objevil dům malíře z knihy Aleše Palána … ale jeden den radosti je málo, potřebuju toho víc! Jsem tou každodenností jaksi uvláčena. A teď jsem si vzpomněla ještě na jednu milou příhodu – na trase po cykloasfaltu z CR do Slatiňan. Haha, už jsme tam procházeli víckrát a už nejsme takoví cizáci. Cca před měsícem jsme se míjeli s jedním sympatickým chlapíkem – koukli jsme po sobě, pousmáli se a on pozdravil. Tak jak zdravím i já — s úklonem hlavy. Potěšilo to, protože zdravit na cyklo se nenosí, ale nevěnovala jsem tomu zase až tak velkou pozornost. Posledně zase jdem a proti mně jde kdosi a směje se na celé kolo a zase zdraví s úklonou. Byl to ten samý jako tenkrát, jsem si uvědomila. Takové maličkosti mám ráda. Nenadálá setkání. Která na chvíli potěší. O víkendu napíšu o tom šťastném čtvrtku. Mám i fotky. zuzi
Odkazy:
O Thomasi Mannovi z Proseče jsem věděl, ale o Toyen vůbec.
Vy jste tam prostě světoví:-)
No, opatrně s tím :). To, že tu chajdu v padesátých zbourali mě hodně mrzí. A štve. Jedna pamětnice mi slíbila, že propátrá kde stála. Mohli jsme být nejsvětovější!!!