Albertina, Karlskirche na Karlsplatz, Rabenhof – sociální bytová kolonie, krypta v kostele sv. Michaela, St. Marxer Biedermeier-Friedhof symbolickým hrobem Mozarta
Pozor – chybí tu fotky: alba s fotkami vídeňských hřbitovů naleznete zde:
https://www.rajce.idnes.cz/zuzizuzi/album/viden-kveten-2012-kostel-sv-michaela-krypta
Den druhý pokračoval po přesunu z centrálního hřbitova do stánku umění Albertina. Albertina u nás před nedávnem proslula výstavou van Gogha, kde byl snad každý druhý Čech a ukázal-li jsi vlakovou jízdenku, slevili ti v pokladně polovic. – Zde jsme navštívily 3 výstavy. Nejvíce času jsme strávily ve sbírkové expozici Od Moneta k Picassovi a pak jen tak lehce, už s unavenýma nohama a ochablými zraky, výstavu Impresionismus – Pastely, akvarely, kresby a konečně i komorní expozici Gustav Klimt – Kresby, která sledovala vývoj jeho výtvarna od počátku do konce.
A ještě nám zbyl čas zajít pěšky na Karlsplatz a pokochat se interiérem velkolepého barokního kostela sv. Karla Boromejského. A pak už na metro a “domů”. Zorka té chůze měla asi málo, a tak zašla ještě před setměním sondovat kudy ke hřbitovu sv. Marka se symbolickým hrobem W. A. Mozarta… namouduši, že jsem si doteď myslela, že leží někde se svojí rodinou v Salzburku. A ono ne!
A je tu ráno, utěšená a bohatá snídaně a už si to zase kráčíme na ten hřbitov. Je nádherný! Ač křesťanský, má zašlou patinu hřbitova židovského, proto, že se zde pochovávalo naposledy v 19. století a od té doby byl hřbitov uzavřen a krásně pustnul. Neviděla jsem nikdy nic podobného, ten hřbitov byl zázrakem zachován a nezrušen. Všechny náhrobky jsou ve stylu biedermeier a nacházíme i symbolický hrob Mozarta. Jsme zde skoro samy, jen jeden mladík tu prochází hlavní cestou. Hřbitov je kulturní památkou a my jsme nadšeny úctou k tomuto místu, které se dává pomalu náhrobek po náhrobku dohromady a stejně citlivě se zde zachází i s rozbujelou zelení! Kdo by to do těch Rakušáků řek! Stejně jako na židovském hřbitově, dokáží i zde svým zahradnickým citem vzbudit iluzi nepěstěného hřbitovního pralesa; pozorným pohledem však člověk zjišťuje, že výchovné zásahy do zeleně tu jsou. Leč velmi mírné a docela nenápadné. A všude tolik kvetoucích šeříků!!! Ocitly jsme se tu v pravou chvíli!
Naše poslední kulturní zastávka byla v kryptě kostela sv. Michaela poblíž Hochburgu, vlastně naproti. Prostě kdo chce do krypty, ten ať přijde ve 13 h. před kostel a uvidí se. Měly jsme štěstí. Průvodkyně odepřela vstup houfu rozjívené mládeže a dala přednost solidním turistům. Tento trochu pochmurný zážitek byl později korunován v Prátru návštěvou v Domu hrůzy a jelo se domů!
Možná by vás zajímalo, co jsem si koupila na památku. A jestli jsem si vůbec něco koupila na památku. Ano, přivezla jsem si domů magnetku s obrazem Keese van Dongena Frau mit blauen Augen / 1908. Obraz jsem shlédla na výstavě moderny v Albertině a hned mi byl sympatický svou podobností se sérií obrazů nevěstek Josefa Čapka – ty samé zvětšené oči! Měla jsem takové tušení… a bylo to tak! Josef Čapek možná ten nebo jiný obraz tohoto umělce viděl a jím se inspiroval! Stejně jako se záhy inspiroval stylem kubismu. Ale to jsou jen spekulace, možná zcela chybné.
Josef Čapek od podzimu 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Po jejím absolutoriu odjel do Paříže, kde navštěvoval Academii Colarossi, a samozřejmě i různé výstavy. V Paříži pobýval se svým bratrem Karlem a z cest po Evropě se vrátili do Prahy v roce 1911. pro porovnání část životopisu van Dongena:
Kees van Dongen * 1877 – 1968, Holandsko, Monako
Holandský malíř Kees van Dongen se narodil 26. ledna roku 1877 na předměstí Rotterdamu Delfshavenu jako Cornelis Theodorus Maria van Dongen. Ve svých šestnácti letech se rozhodl studovat umění na Královské akademii v Rotterdamu. Velkou inspirací pro něj byly jeho časté návštěvy vykřičených čtvrtí, kde se přátelil s námořníky a prostitutkami, které také maloval. Toto období a jeho otevřená erotika se pak staly klíčovým pro celou jeho další tvorbu.
V roce 1897 van Dongen odešel na několik měsíců do Paříže, kam se natrvalo vrátil v prosinci roku 1899. Tam žil s Augustou Preitingerovou, která byla jeho dávnou spolužačkou z Akademie a která se 11. července 1901 stala jeho manželkou (byli rozvedeni v roce 1921). V Paříži se van Dongen brzy zapojil do tamního kulturního života a v roce 1905 už s ostatními fauvisty vystavoval na Salonu dAutome. Aby si přivydělal, van Dongen také maloval pro noviny Revue Blanche a organizoval na Montparnasse maškarní bály. V roce 1929 získal francouzské občanství.
pokračování na webu Martiny Glenn http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=495
a ta magnetka..
K sociální bytové kolonii, fenoménu meziválečné Vídně se vrátím samostatně. Každý den jsme si jím zkracovaly cestu na U-bahn. Pozoruhodná architektura, připomínající Kolhaus ve Zlíně, ale daleko propracovanější. takový stát ve státě. Rabenhof!
Průvodkyně odepřela vstup houfu rozjívené mládeže a dala přednost solidním turistům. To je jistě jen špatně pochopená situace, Rakušané jsou přece demokraté.
Průvodkyně odepřela vstup houfu rozjívené mládeže a dala přednost solidním turistům. To je jistě jen špatně pochopená situace, Rakušané jsou přece demokraté.
VysvětleníVpodstatě to tak zvenčí vypadalo, skutečnost je prozaičtější. Věc náhodného střetu. Do krypty může jen předem určený počet osob a počet vstupů je přísně omezen, není to masová atrakce. Dětí s učitelem bylo přespočet a jednotlivých turistů tak akorát. Řešení bylo nasnadě.