Současný český linoryt Pardubice 2012

Cihlář, Kovařík, Křen, Piekar, Vičar

Výstava mne potěšila a strávila jsem zde pěkné chvíle nad výkvětem současného českého linorytu. Byla jsem velmi překvapena co všechno slovo linoryt může představovat ve skutečnosti a kromě Michala Cihláře, jemuž dlouhodobě fandím, ať to vezmu z kterého konce chci (spolu s ním i výtvarnici Veronice Richterové, jeho ženě) jsem nikoho ze zúčastněných výtvarných umělců neznala. Ale ta výstava byla velmi poctivá, žádný konceptuámí šok ani nová média! V dnešní době velmi vzácný úkaz! Přesto že snad výstava mohla by býti považována povrchním pohledem za trochu nemoderní, autoři dokázali mne oslnit a přesvědčit o svých kvalitách a počestných úmyslech! Linorytové matrice velikosti pláten Muchovy epopeje (já vím, přeháním)… a další… ohromující výtisky interiérů a exteriérů připomínající zvětšený novinový rast, na které se muselo dívat z deseti metrů, aby kupříkladu to loubí patřičně vyniklo, dva linorytci s intimnějšími tématy a formáty, však náležitě vyzrálí a v barevnosti a stylu mému oku lahodící! Ano, to vše jsem viděla a byla to výstava, na kterou se nezapomíná.

Foto z vernisáže: zleva Mgr. Ví­t Bouček (kurátor výstavy), Křen, Cihlář, Piekar, Vičar, Kovaří­k  (foto lze zvětšit, stejně jako fotky následující)

Začínám Michalem Cihlářem.

Již několikrát jsem o něm zde psala v různých souvislostech a znáte ho všichni! Kdo časem nenarazil na jeho komplexní práci pro ZOO Praha (v současné době minulostí), dá se přirovnat obrazně ke kulturnímu barbarovi. Ale to je jen jedna oblast jeho umělecké práce. Někomu by to stačilo na celý život, hmm. Pan Cihlář se probíjí neochvějně svým uměleckým životem jako peón pralesem a svou mačetou, tedy rydlem, míří stále kupředu bez ohledu nato, co zůstává za ním a bez ohledu na ty, kdož by ho snad chtěli zdržovat. A nejsou to jen linoryty. Cestuje, fotografuje a je výtvarně propojen se svou ženou Veronikou. Dlouhodobě pracují s umanutostí jim vlastní na několika projektech, které sice záměrně netají, ale také je nemedializují. Práce je přednější než nějaké tlachání. Až to bude, uvidíte. Více takových poctivců do našeho života!

Na fotografii vidíte Michala Cihláře, který již před několika lety (z demonstrace na podporu Kaplického knihovny), vizionářsky předpověděl, co dnes už ví každý. Mimo Béma.

 

Vakovlk. To je linoryt, který mne včetně toho odrbaného rámu s meandrovitým lineárním ornamentem, nejvíce na výstavě od něho potěšil. Někdy to nejde vysvětlit. Evokovalo mi to celé dobu starověkého Egypta a jeho uctívaných posvátných zvířat. Vznešené.

Pro Lidovky, přílohu Orientace, pracoval snad dva roky??, no více jak rok určitě. Týden co týden jeden nový linoryt. Tohle je jedna z jeho vtipných narážek na módní ikonu Damiena Hirsta, též se tam válí Duchampův pisoár, snad aby bylo jasné koho to napadlo poprvé a kdo je pouhým epigonem.

Ukázka řemeslného mistrovství MC: Havana 1993, kolorovaný linoryt podle fotografie Jana Šibíka 62×93, 2002-2003

Též Lidovky a inspirace známým Výkřikem Edvarda Muncha.

Zátiší s vizitkami, kolorovaný linoryt 2010

V současné době Michal Cihlář zpracovává podle svých fotografií téma mizejícího světa sexshopů. Lákající ho pokleslou bizarností svých „artefaktů“.

„Moje grafiky posledního desetiletí jsou vlastně takovým hyperrealistickýmpop-artem vyvedeným technikou kolorovaného linorytu. Mám rád realismus. V práci se proto často vracím ke klasicky chápanému zátiší. Ale na námětu mé grafiky při práci vlastně ani tak nezáleží, protože nejdůležitější věcí bylo pro mne vždycky cizelování řemesla a kontakt s vyrývanou plochou linolea… V dnešní době konjuktury fotografie a v éře nadnárodní devalvace umění novými médii si tak vytvářím svůj soukromý vlastnoruční mikrosvět. V něm je vše při starém, Švabinský s Váchalem září do noci.“

Michal Cihlář

Stálá internetová prezentace: http://www.gallery.cz/gallery/cz/michal-cihlar.html

Do textu se nevešla spousta informací, ale ještě bych zmínila buštěhradské muzeum Oty Pavla. Jestli se tam někdy octnete, uvidíte nejen stopy Oty Pavla, ale také stopy Michala Cihláře a Veroniky Richterové. Jsou autory expozice.