proběhly
a já vlastně nijak nejásám. Stáhla jsem si právě fotky z flešky a upravuji je, moc se mi ale do toho nechce, tak je na rajče pošlu až zítra. Ještě jsem doma, protože se necítím vůbec dobře. Jak jsem již prozradila, přivezla jsem si domů jakési bolení trubice a kašel, takže polehávám a protože stejně musím přikládat pod kotel, stavím se občas i u kompjůtru. Jako nyní. Jaro bylo v Solné komoře ve dni mého příjezdu i několika dnech následujících v plném proudu a já si říkám, jak je to možné, že se příroda tak nebojácně uvolnila a všemu kvetení dala zelenou, když v sobotu v noci a celou neděli tak intenzivně chumelilo, že se dalo odpoledne i lyžovat… Ještě, že jsem to o čem vám povídám zdokumentovala, jinak byste mi zřejmě nevěřili… Velikonoce jsme oslavili domácím barvením vajec a upečením dvou beránků. Koledovat se v Rakousku nechodí, a to mi je opravdu divné, protože jinak se zde pravděpodobně jen málokdy vynechá příležitost, kdy je potřeba cokoli zapít! A ještě v době národního obrození jsme přece patřili pod Rakousko, tak opravdu nevím, kdy se naše velikonoční cesty takhle rozešly… nyní se v Rakousku v neděli poránu hledá velikonoční hnízdo s čokoládovými vajíčky od velikonočního zajíčka. I u nás jsme to veselé hnízdo v té záplavě sněhu našli, ale ne hned poránu, protože i velikonoční zajíce zřejmě tenhle obrat počasí nemile zaskočil. Ale svou povinnost si nakonec přece splnil, jak jinak.
Tak jakže to bylo?? Několik dní jásavě svítilo slunce a já mám pocit, že právě tohle zrádné teplo mě zdravotně odrovnalo. Následující chladné a deštivé dny jen moji chorobu podpořily. Ale stále jsem se tak nějak držela v rozumných mezích a nemoc příliš neprovokovala. Až nedělní vycházka na Kalvárii dala nemoci průchod a v pondělí se rozjela choroba naplno.
Cestou vlakem zpět jsem objevila, že existuje turistická značená cesta trasou známé koněspřežky z Bujanova do Lince v délce cca 77 km. Takže už stojí zato vyrazit s batohem do jižních Čech. Projít římovskou poutní cestu (cca 20 km) a pak vyrazit pěšky do Lince. A dobrodružně nevědět kde navečer skončím a složím hlavu. Už nahazuji udici a hledám společníka. Bude to akce na prodloužený víkend.
Takže fotky kytek, vajec a sněhu zítra…
To co máme jako velikonoce – pomlazování pochází z pohanských slovanských dob, návštěvy se zachovaly jen u některých slovanských kmenů, pomlazování pouze v Československu. Rakušané to neznali a například v USA to považují za trestný čin o, kterém každoročně tamní feny – nistky píší zasvěcené články, divím se, že jako bojovnice za práva žen Vám velikonoční bičování žen jak je to v Americe nazýváno schází.
mám ráda tradiceŽe jsem fanatická bojovnice za práva žen je pro mne novinkou, do této doby jsem si toho nebyla vědoma a bohdá si to vědomá nejsem. Vaše představivost je přebujelá.