ale jen nepatrné
Žiju prací v práci a drrramata, která se odehrávají doma, nelze již veřejně ventilovat, připomíná to absurdní divadlo. Ostatně ani není čas se zaobírat starostmi, připravujeme Noc s Andersenem a další a další besedy a akce. Tři dny obšlapuji hřbitov a chystám jisté indície! Už mám hotovo, ještě zítra poslední kontrola a bude to. Noc s Andersenem musí být strašidelná a tajemná i kdyby na chleba nebylo! Práce je záchrana, jen si tak občas povzdechnu a jedu dál… Poštu mám permanentně zanesenou nejrůznějšími nevyžádanými zprávami a také těmi řetězovými e-maily. Existují lidé, kteří z toho neblázní a poctivě každou zprávu rozesejí dál sedmi, deseti nebo více známým. V jistých dobách zoufalství jsem také ledacos rozptýlila do éteru, ale přísámbůh, nikdy se nic nestalo. Přesto tak jednou za půl roku přijde recidiva a já opět podlehnu nejistému slibu štěstí a pečlivě vybraným jedincům nějakou tu “tutovku” zašlu. Včera mi kolegyně řekla, že tu andělskou zprávu ode mne poslala dál, ač to také nedělá. A že se v tu dobu, kdy se mělo něco stát, nic nestalo. Inu, řekla jsem si, proč by také mělo??? Mně se v tu dobu také nic světoborného nestalo… Až dnes večer. Ale to byla bomba, přátelé! Nejzvláštnější je, že to se mnou vůbec nezamávalo. Protože jsem už nic tak milého nečekala a nějak mi to ani zatím nedochází… A mám též doma z Prahy “spravený foťák”. Nic mu nebylo, a jak jsme vydedukovaly a odzkoušely s kolegyní, závada byla v nabíječce. Tvářila se že jo, a ono ne…
Vem děti do přípravny v obřadce. Ať má ta noc grády.