z knihovny, ale výjimečně zde
Tento text by spíše patřil na knihovnaskutec.bloguje.cz, ale tak nějak patří spíš sem, protože je o mně.
Mám aktuálně opravdu velké trable, které mne docela ochromují a užírají zevnitř. Jsem ráda, když přijde víkend a přijatelné počasí dovolí se ničit fyzicky na zahradě. Jako dnes a také zítra. Dříví už bude skoro pořezáno. Tím si odpočinu nejvíce.
Ale k těm hezkejm věcem. Ve středu jsem měla první besedu s druháky z „dolní“ školy. Loni jsme besedovali společně celý rok, každý měsíc, a přilnuli jsme k sobě, i s paní učitelkou. Tak v tom maratónu letos zase budeme pokračovat. Začali jsme pohádkami. Už cestou děti hledají písmena slova pohádka a já je pozoruji z okna v prvním patře. Tři písmena mám totiž na dohled, škola je nedaleko! Nebudu popisovat průběh besedy, chci se jen pochlubit s překvapením, které pro mě připravil jeden kluk. Přišel v kašpárkovské čepici s rolničkami, když tedy máme na paškále ty pohádky. Zajímalo mne, kdo na to přišel, a prý jeho maminka. Kreativní maminka, kdo by to řek! Fotky jsou zde
A v podvečerním pátku, magickém datu 11.11.2011, proběhlo naše 11. podvečerní čtení. Nepřišlo nás tolik jako podesáté, ale i tak to bylo fajn. Věřte tomu nebo ne, na naše čtení chodí i kluci a dobrovolnbě, dokonce k nám zavítali tentokrát i dva šesťáci, kromě čtvrťáka Martina, výborného předčitatele. Tentokrát nám přečetl celou Potopu ze Starých řeckých bájí od Petišky. Ale četli jsme všichni. Nejvíc mne baví až tedy skoro dojímá, když si pouštíme ze staré promítačky pohádku. Potmě mezi námi koluje sešitek s baterkou a každý přečte jedno okénko… zábava velmi neobvyklá! Pokaždé účastnícji hádají s malou nápovědou jakou že budeme promítat pohádku. Tentokrát to bylo docela těžké, ale přece Martin trefil do černého! Prozradila jsem jen číslovku 3 a byla velmi skeptická… tolik možností… tak si tipněte … ano, promítalo se o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. zuzi
