pocit spokojenosti
Po čase pocit plně prožitých hodin..
V pátek odpoledne zamířila jsem do chrudimské knihovny. Do Chrasti mě vzal houslista Vilda a půlhoďky tam se mnou počkal na autobus, haha, snad se i kvůli mně oholil, přistřihl a umyl umělecké vlasy. Ne snad, ale určitě. Nepamatuji si, kdy jsem ho viděla s umytými vlasy naposled… je to starej alternativec, něco jako ti pánové z Plastiků. Ale už moc nezlobí, páč má baypas.
V Chrudimi se dělo dvoudenní školeníčko o rozvíjení čtenářských dovedností. V pátek se dramatizovala kniha a v sobotu rozebírala tzv. čtenářská a informační gramotnost. Učila nás paní Vladimíra Neužilová, bydlí mezi Brnem a Vyškovem. Musím říci, že ke školením moderního typu, tedy takovým interaktivním a interaktivitu kázajícím, přistupuji nedůvěřivě a obvykle se musím důkladně nechat přesvědčit přednášejícím, že jest to co káže přínosné a nosné a použitelné. Nejsem slepě lapající s otevřenýma očima, ústy a nastraženýma ušima. Přednášející si mne musí získat, než se nadchnu. Že. A Vlaďce se to podařilo… zdá se mi, ne, nezdá, já to už vím, že to co povídá, nestojí na vratkých nohou a je to zažito, vyzkoušeno a myšleno upřímně. Není to rychlokvašené školení. A navíc, Vlaďka mi sedí jako člověk, a nebudu to rozebírat. Jsou to věci osobní, co se nepíšou. Je velmi uměřená, příjemná, spontánní, ale s přiměřenou dávkou jisté skromnosti a pokory. Tak nějak moderně a přitom klasicky postaru. Není v tom ta uřvaná asertivita, zda-li mi rozumíte, ale ženská elegance a jemnost. A šikovnost.
Pěkně jsem se v pátek v Chrudimi vyspala. Noc předtím jsem vstávala ve 3 hodiny, protože jsem nemohla usnout, co se mi zase honilo v hlavě si jistě umíte představit. Ne bezdůvodně. A tak jsem šla spát velmi brzy, hned po večeři, sotva jsem už viděla na oči… Cestou na ubytovnu v noci jsem v Chrudimi zabloudila a naštěstí jsem se zase našla a trefila.
Po programu jsem měla 3 hodiny volna do odjezdu vlaku, a tak jsem váhala, jak je strávím. Rozhodla jsem se nejprve podívat do Galerie ART na náměstí. Kromě konstantní nabídky drobné grafiky a obrazů ve vstupní části galerie (zaujaly PF a ex-libris Lady, Lhotáka aj. a dva neobvyklé ale krásné menší oleje Oty Janečka v dravé barevnosti i výrazu) a v nejspodnější části sklepa stálé expozice objektů Olbrama Zoubka, byla v komorním prostředí jedné tmavé výstavní síně instalována prodejní výstava grafik Bohuslava Reynka mapující 47 let jeho tvůrčího života. Zůstala jsem zde velmi dlouho. Mám BR moc ráda a tak jsem si to užila. Nehledě k tomu, že ve smyčce tam opakovaně šel vemi starý dokument, kde BR odpovídal ve svém domácím prostředí na různé otázky a bylo doplněno i dalšími poetickými filmovými obrazy zimní přírody a jeho domu v Petrkově. Bylo velmi dojemné slyšet ho stručně odpovídat a pak i vidět u kamen při práci. Bylo to na brečení, spolu i s jeho reflexními grafikami. Mám raději ty s námětem přírody, vesnice, krajiny, všední jednoduché motivy. Převahu však tvořily ty s náměty biblickými, hlavně současné tisky Daniela Reynka z původních matric. Ty jsou ke koupi za přijatelné ceny, tak pětinové až šestinové, v porovnání s těmi autentickými, podepsanými jeho tatínkem Bohuslavem. V dokumentu jsme mimochodem mohli shlédnout i jejich tisk.
Současná výstava v Galerii ART Chrudim obsahuje 70 grafických listů z let 1920 až 1967. Vedle sebe jsou vystaveny listy, u jejichž tisku byl Bohuslav Reynek i listy, které jeho syn Daniel vytiskl po otcově smrti. Ten tiskl všechny grafiky od roku 1947 až do smrti Bohuslava Reynka. V dějinách umění se tak jedná o výjimečný případ, kdy i po smrti autora je zajištěna dokonalá kvalita a autenticita grafického listu. citace z webu galerie ART.
Grafika BR, ta autentická (jedná se většinou o suchou jehlu s monotypem, případně kolorovanou) se pohybuje podle velikosti obrázku a složitosti tisku v rozmezí od 30 000 do 115 000 Kč. Dovolím si některé grafiky, které mne nejvíce okouzlily, překopírovat z webu galerie ART.
Cesta za vsí / suchá jehla s monotypem/ původní otisk / 13,4 x 9,3 cm, 1955
Husy na rybníce/ suchá jehla / původní otisk / 9,7 x 16,2 cm, 1949
Kočka na okně / suchá jehla / původní otisk / 19,3 x 14 cm, 1949
Kočka za zdí / suchá jehla / původní otisk / 10 x 13,2 cm, 1958 (22 500 Kč)
Kočka za zdí / suchá jehla / otisk z původní desky / 10 x 13,2 cm, 1958 (4.200 Kč)
Konec léta/ kolorovaná suchá jehla s monotypem/ původní otisk / 18,7 x 13,3 cm, 1958
Mladý Tobiáš / suchá jehla s monotypem/ původní otisk / 29,2 x 19,3 cm, 1955
¨
Zavírání chléva/ suchá jehla / otisk z původní desky / 16 x 12,5 cm, 1962 (4 900 Kč)
Staré otisky, při kterých Bohuslav Reynek byl nebo je i sám tisknul mají zvláštní kouzlo původnosti a ryzosti, je to pravděpodobně tak, jak jsem četla, že po otisku už o BR o výsledek ztrácel zájem a “šel dál”. Proces zpoplatnění díla a sebepropagace pro něho neměla význam.
Shlédla jsem i výstavu figurálních plastik Hany Purkrábkové Půlosoby. Blíže si přečtěte na webu galerie a můžete si prohlédnout virtuálně i celou její výstavu, jak jsem učinila i já důkladně ve skutečnosti. Zažila jsem zde velmi zajímavou a inspirativní příhodu.
Manželé si vybírali sochu. Dovolila jsem se jimi inspirovat a sochu jsem si vybrala též, poté jsem si také vybrala několik Reynkových grafik, ty jsem si dovolila z webu galerie zkopírovat, ano jsou to ony… mně nejbližší z té přehlídky. … Ale k té příhodě. Oslovila jsem ty potencionální kupce, kteří zatím váhali a sdělila jim, jak mne inspirovali. A trochu jsem jim řekla i svůj názor a tak jsme si společně vyjasňovali stanoviska. Opravdu by mne zajímalo, zda nakonec sochu, o které jsme se bavili, skutečně koupili.
Vzpomněla jsem si při té příležitosti na návštěvu výstavy Jana Merty v Pardubicích před 7? lety s pánem, který k umění neměl vztah. Zaujala jsem ho tehdy hrou, při níž jsme si vymýšleli názvy obrazů a porovnávali s originálem. Hrát hru na kupce je ale ještě více vzrušující! zuzi
Pěkné, pěkné:o) Zoubka sem nakupovala 2 roky po sobě, teď sem se převexlovala na Preclíka:o)
Ahoj Mod, "nepochlubíš se" co máš od Preclíka? Sím.. zuzi
Je to barbarské, tisknout ze starých desek, po smrti autorově a prodávat to. Zvláště, když se jedná o suchou jehlu.. a vůbec. Taková recyklace = ssání z mrtvoly. bz
Co je na pozdějších otiscích barbarského? Je to běžná praxe již od dob Dürera. A stejně tak drtivé většiny barokních rytců, jejichž grafiky bychom neměli možnost vidět, kdyby je znovu neotiskli majitelé jejich desek. V případě rodiny Reynků je posmrtný otisk štočků starého pána logický, už proto, že žádnou suchou jehlu sám nevytisknul, vše mu tisknul jeho syn Daniel. A co se týče suché jehly, ta snese 30 – 50 kvalitních otisků. Když vezmete do úvahy, že Bohuslav Reynek si nechal tisknout vždy dva, tři kusy, není mi jasné, proč se pohoršujete.
Tak, už jsem tady… Ano, v lecčems máte pravdu, uznávám, ale v tu chvíli a na tom místě jsem to tak viděla! Ty nové otisky byly rozpoznatelné a chyběla jim ta autorská aura. Možná si to namlouvám, ale je to tak dávno, že si to už jen těžko vybavuji, abych vám mohla uvést konkrétní příklady. Domnívám se, že BR tisknul své grafiky nejprve sám, později syn Daniel. Ovšem nemohu si pomoci, mám dojem že u toho stejně autor byl, a když ne, dostal DR od něho instrukce. A mnoho otisků jsou kolorované suché jehly s monotypem… Já si myslím, že DR pouze mechanicky tiskl. Nové otisky mi připadaly průmyslové, a také byly odlišeny cenou. Proč bychom měli mít přereynkováno? I tak toho vyškrábal BR dost a dost a je to komorní intimní tvorba. Nejsem pro masovou recyklaci otisků jeho desek.
Ale no tak… tohle si šuškáme jen mezi s sebou, stejně jako o pečených kachýnkách od intelektuálek pro bratry…
Snad jen, že pan Reynek se jmenoval Bohuslav a ne Bohumil, jak ja v textu několikrát uvedeno…
Dekuji pekne, mrzi mne, ze nejsem dostatecne pietn a presnai, mam ho rada, ale v tomhle je moje slabina, opravim to.
[…] https://rozvedena.blokuje.cz/904716-v-chrudimi-na-seminari-a-bohuslav-reynek-v-galerii-art-php […]