ještě ustoupí to mizerný počasí a bude to dobrý
To sevření zad s občasným bodavým atakem bolesti ustupuje. Kdoví co to bylo, možná všechno dohromady… oddechnutí a příchod pocitu, že nastane období klidu tělo přimělo k rozkladu štábní morálky a nastalo úlevné “osvobození” .. no a možná jsem taky drobně v těch zimách ofoukla v práci průvanem. Zítra už bude líp a pozítří bych možná i mohla někam vyrazit na lesní výlet. Zatím malý. Na Baldu si musím nechat zajít chuť. Co dělám… hodně polehávám a v mezičase se hýbám, Sedět na zadku moc na tyhle případy dobré není. A tak to střídám. Intenzívně studuji trávy a mám v tom stále větší nejistotu, už si nejsem jista s ničím! Ale mám opět novou knihu s názvem Trávy a ta je asi nejlepší, co jsem zatím měla v ruce. Zjistila jsem ale, že bez lupy jsem ztracena. Některé trávy mají typické znaky tam malé, že je jen velmi těžko rozeznám běžným pohledem. Jen jak jsem se krátce prošla v pátek od smutečky zadem domů, objevila jsem opět další druhy. A také jiné u plotu – na druhé straně plotu – na dlouho nesekané zahradě u sousedky. Přemýšlím, zda se mám jít zeptat jestli mohu nebo se na ten nekosený pozemek rovnou bez ptaní tajně vloupat. Půjde to snadno. Naopak jít se zeptat znamená sejít z kopce zahnout do jiné ulice a po cca 60 m se ocitám u jejího domu a zazvoním a zjistím, zda je sousedka vlastně vůbec doma. . Ale zatím ještě nevím, stejně je všechno mokré, a tak jen na dálku pozoruji stébla a květenství. Trávy vypadají ve svém vývoji jinak zkraje – když rostou a jejich květenství je “zavinuté” a jinak když rozkvetou a odkvetou. Dobrý poznávací znak je také tzv. jazýček, květ, plucha. Právě k tomu však je potřeba lupa. Sice jsem zatím viděla, ale někdy jsem musela napínat zrak jako netopejr a třeba až na desátý pokus jsem postřehla, že plucha má dva zoubky a drsná osina vyrůstá pod zářezem mezi zoubky! Jak vzrušující toto nakonec opravdu postřehnout a potvrdit si tak druh trávy!
Někdy mě vadí, že tu nemám nějakého blízkého spiklence spojence s autem. Třeba dnes a zítra koncertují v Chrudimi Dva a Circus Ponorka. Já se tam sice dostanu, ale nazpět už ne. Spoje vlakové řídnou a řídnou až nezůstane nic. Tak nám budou rušit trať a nahradí jí prý autobusy, ale to je jen takové chlácholení. O víkendech vlaky mají na Vysočinu ještě prý jezdit, tak nevím. Dnes už není radno věřit ničemu. Úsporné opatření stíhá úsporné opatření, ale mocipáni si od huby neutrhnou, ba naopak, jejich existence vyžaduje stále více a více finančního zabezpečení.
Shlédla jsem před chvílí u Jirky TS 13. komnatu se spisovatelkou Hanou Andronikovou. Na letošní LITEŘE HA získala Cenu čtenářů: Nebe nemá dno (Odeon). V té době byla zrovna po ozařování (soudím, říkal to neurčitě její vyslanec-náhradník, v dokumentu potvrzeno) a kniha, kterou po 8 letech napsala a vydala je právě o to, co v dokumentu z jejích úst zazní – o léčbě rakoviny a peruánské džungli a poušti a šamanech a zase o té léčbě rakoviny… Stojí opravdu za podívání. Já ale odcházím spát. Osvědčilo se mi spaní ve stabilizované poloze. jak mi bude zítra??? To jsem ale zvědavá..
Kuju plán na dovolenou. Nabídla jsem na 14 dní baráček kamarádce Tamaře s dětmi a byla jsem si skoro jista, že přijme. A ona opravdu změnila plán a přijala a těší se. Už jsem objednala v internetovém obchodě dvojplotýnku, aby se dalo přes léto vařit venku. Loni jsem si na to zvykla a cítím se doma jako ve vězení. Když je teplo a zahrada za domem, není proč se držet doma.
Má být už hezky, tak snad ti bude líp:o)
Tý jo! Už aby to bylo :). Měla jsem to udělat dřív – zapnout akumulačky. Dnešní ráno mne naladilo extra negativně, tak jsem konečně pohnula páčkou. jestli to přinese teplé počasí tím líp, přátelé!