Hermes villa pro císařovnu Sissi

ve Vídni

V příspěvku chybí fotky, “zmizely” při převodu blogu z bloguje.cz do wordpressu. Dohledala jsem na rajčeti album fotek z této lokality a než dostanu k tomu, abych je sem znovu vložila, prohlédněte si je a můžete si tipnout, která kam patří… tak alespoň něco…

http://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Viden_17-19.6.2011/

Pohled na zámeček “ze dvora”

A pohled na sochu Herma – “zezadu” paláce

Poblíž Vídeňského lesa v bývalé císařské honitbě byl postaven proslulým architektem Carlem von Hasenauerem pro císařovnu Sissi romantický zámeček – Villa Hermes. Není zrovna snadné se sem dopravit, ale to bylo i úmyslem císaře Františka Josefa, mít útočiště tak trochu stranou oficialit, a doufal, že si zámeček v lese jeho paní, pobývající tak často v cizině, zamiluje. Palác měl být alternativou k oficiálnímu Hofburgu a Schönbrunnu (letní sídlo).  –  V dopise z roku 1881 císař píše své Elisabeth (Alžbětě, důvěrně Sissi), že dostal nápad postavit pro ně útočiště, kde by mohli spolu žít až budou starší. V té době bylo Františku Josefovi 51 let, Elisabeth byla o 7 roků mladší.

“Dvorek”

Císař dal ihned pokyn architektu Carlu von Hasenaueovi, ten urychleně vypracoval plán budov a návrh úpravy okolí a v následujícím roce byla stavba zahájena. V roce 1886 byla villa dokončena, včetně okolních budov a jízdárny. Svůj název Hermes získala v roce 1885 podle sochy boha Herma. Císařovna sama požádala sochaře Ernsta Hertera z Berlína o vytvoření sochy s názvem Hermes der Wächter (strážce). Socha je umístěna v zahradě villy (zezadu).

Socha Herma

S villou jsou spojené některé zajímavosti a její osud je pohnutý. Přízemí villy je dnes využíváno pro výstavní činnost (výstavy z historie), dříve přízemí sloužilo jako oficiální část paláce jemuž dominuje vstupní jídelna s fantastickou, ale decentní, funkční kašnou, kde se prý dokonce chladily lahve s nápoji. Horní patro tvořila oddělená soustava pokojů pro císařský pár (velmi výhodné řešení pro každý pár!) dnes vesměs nezařízené. Císařovi patřily pokoje jednodušší na straně levé, pokoje Sissi vpravo jsou “bohatší”. Nástěnné malby od Hanse Makarta , Gustava Klimta a VictoraTilgnera tvoří nedílnou součást interiéru. Co se týká sociálního zařízení, pánské pokoje byly dovybaveny až o 10 let později, na rozdíl od příjemnější části dámské. Palác a příjezdová komunikace byla však jako jedna z prvních destinací ve Vídni vybavena elektrickým osvětlením a nechybělo ani telefonní připojení – též jedna z prvních instalací v císařském městě.

Vstup do horního patra zámečku. Bohatě tvarované železnézábradlí  bylo navrženo  Hanuschem a Aloisem Albertem Milde a schody z  bílého mramoru  tvoří nápadný barevný kontrast ke stylovému obložení domu z tmavého dřeva. Schodiště vede na Octagon, společnou ústřední místnost soukromého císařského patra.

Zde jsou k vidění císařské interiéry, ovšem bez původního nábytku. Pouze malé historické rytiny vždy na stojánku u vchodu do sálu nám tuto iluzi mohou vyvolat (ovšem jsou pravděpodobně takové nějaké jakoby ilustrativní, protože jsem objevila, že vzor parket není shodný se skutečností) a omezené množství dodatečně instalovaného pravého historického nábytku ( a jsou tam i opravdu lecjaké vzácné kousky, třeba postel slovutné Marie Terezie!) vypovídají o atmosféře doby svého vzniku.  Však i bez originálního původního zařízení můžeme obdivovat bohatou výmalbu stěn, obrazy a štuky. Též muzeální kousky připomínající císařskou dobu. – Ráda bych ještě upozornila na jednu podstatnou věc. Vše co je zde k vidění má svou velkou hodnotu, žádný detail ani věc či výzdoba není bez svého významu a historické hodnoty! V takovém množství vjemů se vám lehce stane, že vaše pozornost pomine a vy už jen kloužete pohledem z věci na věc  a těšíte se do lesa. Tak to ne. Nejlépe je se doma na ty zážitky připravit a něco si o interiérech a jejch pozoruhodnostech přečíst. Mluvím ze své vlastní zkušenosti, také jsem se chovala poněkud neuctivě k té přemíře krásna a pak litovala, že jsem něčemu nevěnovala větší pozornost. Omluvou mi budiž, že výstava v přízemí mne “pěkně vysála” s ohledem na pozornost a soustředění. Jen mne mrzí, že nejsou připraveni pořadatelé na české návštěvy. Žádná možnost porozumět textům, které jsou právě na této výstavě podstatné. Snad spolu s fotografiemi podstatnější než Diefenbachovy obrazy.

Plánek apartmánu císaře a císařovny. V přízemí, ve výstavním prostoru, se fotit nemůže. V patře ano.

Iluzivní malba stropu a lustr na elektriku. Velkolepý prostor – osmiboký “Oktogon” – viz plánek

Císařovny tělocvična – již bez pomůcek. Výmalba evokuje styl “Pompeje”

malá milá sedačka..

Opravdu! – císařský štuk!

Luxus! Ta Sissy má opravdu něco do sebe!

Císařský pár obvykle trávil každý rok pár týdnů ve vllle Hermes, většinou na jaře, až do roku 1899, kdy byla císařovna zavražděna. Dědičkou byla ustanovena její dcera Marie Valerie, i když František Josef měl právo žít tam během celého svého života.

Po pádu říše v roce 1918 se Villa Hermes stala majetkem “Fondu pro osoby se zdravotním postižením ve válce”, v roce 1937 ji převzal do své správy stát, pouze na pár let. Díky své odlehlosti zůstala villa během 2. světové války nepovšimnuta, ale zato potom…! V období ruské okupace Vídně v letech 1945-1955 byla vila Sověty zákeřně “zneškodněna”, vlastně se tak údajně stalo den před jejich odjezdem, kdy dům doslova vyplenili (strhali tapety, odvezli zrcadla, sochy, nábytek, dokonce domontovali některá okna a dveře). Zámeček zůstal ve špatném stavu po mnoho let, pomýšlelo se i na demolici. Až v roce 1963 probudil hraný Disneyho film Zázrační bílí hřebci veřejnost z letargie a soukromá občanská iniciativa motivovala rakouské úřady ke snaze k obnově villy. Poptupná renovace od základu trvala od roku 1968 do roku 1974  – první výstava byla zde otevřena ale již v roce 1971 – a palác znovu rozkvet, snad do větší krásy než dříve, říkají Vídeňané. Přízemí je tedy využíváno pro dočasné výstavy, jak jsem zmínila, a je zde také k dispozici restaurace s venkovním posezením – přímo v objektu villy a hostinské pokoje.

Hermesvilla se znovu stala klenotem rozsáhlé přírodní rezervace lesů a luk na okraji města a cílem všech milovníků přírody,krásna, svátečních sportovců – běžců a kultovním místem obdivovatelů císařovny Sissi. Stojí rozhodně zato se sem vypravit. Byla jsem nadšena přírodou i klidem tohoto krásného místa, které mne svou “dvorskou intimitou” oslovilo daleko více než velkolepá monumentální císařská vídeńská architektura oficiálních paláců a zahrad. I když ani to nazavrhuji, že.

K výstavě v přízemí, připomínající život a dílo výstředního umělce a myslitele Karla Wilhelma Diefenbacha a jeho vzpouru proti kultuře a životu na přelomu 19. a 20. století, se vrátím samostatně.

Hermesvilla /