Po takové zvláštní šichtě

…

Včera i dnes jsem se přišla domů jen vyspat. Včera jsme strávily večer v Ústí nad Orlicí na akci Mladá scéna.

19.20 zahájení přehlídky MS
19.30 NAZABITÍ, ZUŠ Brandýs nad Labem s inscenací GROTESKY 60 min MS
21.12 inspirativní představení – TATE IYUMNI s inscenací VLNA 35 min RD s div. na jev.

Cestou tam jsme se setkaly s následky tornáda poblíž našeho městečka. Zlikvidovalo prý rozsáhlý objekt bývalého pobočného závodu Botany v Hroubovicích (jak říkal Jarda Havel: to už se nevrátí.. to byly inventury!!). Hyní tam snad “operovali” Vietnamci. Hmm, slyšela jsem o tom prvně.. Co si může člověk o tom pomyslet, já hned myslím na nekalosti pod vlivem občasných zpráv co proniknou do tisku.

Ale my jsme viděly úzký výsek totálně zlikvidovaného lesa. Ani se o tom moc u nás nehovořilo..

Z Ústí mám zážitky výrazné tři. Mladé spontánní publikum bylo fakt svěží. Publikum složené vesměs z účastníků této přehlídky, tedy mladých lidí s aktivním zájmem o divadlo, publikum, které se nenechá opít rohlíkem a netleská z povinnosti, naopak bouřlivě a bez zábran bezprostředně reaguje.

Poprvé jsem na vlastní oči viděla Petra Vášu, fyzického básníka z Brna. Zúčastnil se jako divák obou představení a na přehlídce vedl seminář fyzického básnictví, jak jsem se dočetla. Milada ani v práci ho neznali, ale divila bych se, kdyby o něm neslyšela Tamara, s kterou se ponovu kamarádíme. Nespletla jsem se. Tamaru mám ráda, protože ví víc než já a rozumíme si spolu. Jsme naladěné na stejnou notu.

Inspirativní představení – TATE IYUMNI s inscenací VLNA. To se mi líbilo. Veselý příběh o surfařích a dalších lidech, co se vyskytují u moře. Spousta milého a laskavého klišé použitého v nových souvislostech a umně skloubeného v jeden celek. Trojice svátečních surfařů typického vzhledu a typických řečí: “Macháček, Scooter, rastaman”, čekajících na svoji životní vlnu a dvojitou lagunu v závětří baru, barman s ekologickým cítěním, dvojice německých turistů, vlídná plavčice v červených plavkách, opilý námořník a velryby vyvržená na pláž … velmi roztomilé představení s hudbou a zpěvy, které všichni v sále, snad tak mohu říci, ocenili.

Cesta zpět byla cestou hrůzy. Silný déšť, silný vítr, silná bouře. Cesta tamvšak potěšila zastávkou na Rozcestí štěstí a společnou svačinkou. Též jsem natrhala nové vzorky trav, však neměla zatím čas na jejich bližší revizi. Vždy jsme si s Miladou s nadějí zde něco přáli, ale já už si nepřeju nic, protože nevím ani co. Pořád něco marně opakovat..  stále dokola to stejné, už ztratilo smysl. Přežít! Milada je na tom tak nějak stejně. Únava.

Dnes jsme měli třetí Noc s Andersenem. Poprvé však se spaním ve škole. Takže to bylo takové príma poloviční a tak trochu bezstarostné. Přesto náročné. Ale bylo fajn, že pomáhal spřízněný člověk a paní učitelka. Už ani na některých akcích nefotím, protože se na tuto činnost zbytečně soustředím a nevěnuji pozornost věcem podstatnějším. Lepší je si tu akci prožít, než stále myslet jak získat dobrý záběr.

Dnes jsem měla svátek! To se sešlo virtuálních gratulantů, a dokonce bych to od některých ani nečekala. Také jsem dostala dvě přání písemná, od tradičních gratulantů. A toho je potřeba si velmi považovat. Děkuji všem, od Alberta po Liboslava, přes Zdeňka,  Jirku, Kláru, Irenu, Tamaru, až k Petrovickému Honzovi a Mirkovi ze severu. Děkuji moc, tím více, čím více vím, že já jsem na tyhle věci lajdák, co vám mám povídat…

Těším se, že zítra nebudu dělat po práci vůbec nic! Jen sedět na zahradě a koukat do zelena. Snad mi bude dopřáno být sama doma…