palác a jeho zahrady
Schönbrunn je název barokního zámku ve Vídni, který se stal od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů. V zimním období bydlela císařská rodina v Hofburgu. V blízkém okolí zámku se nacházejí rozlehlé zahradní prostory, které byly spolu se zámkem v roce 1996 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.
Do Vídně jsem přijela vlakem a protože jsem z něho vysedla na nádraží Meidling a měla dost času, podívala jsem se krátce do nedalekého komplexu paláce a zahrad zámku Schönbrunn. Vkročila jsem do zahrady vchodem označeným na plánku č. 32 a nedaleko hned spatřila malý gloriet – č.33. Nepřístupný, ale lákavý.
.. A pokračovala jsem liduprázdným anglickým parkem ke glorietu č. 31
Zahrada je rozlehlá a má-li člověk pouze 2 hodiny volného času, moc toho nestihne. Brzy se objevil přede mnou monumentální Gloriet.
Nevěděla jsem předem jak to zde vypadá, a tak jsem byla rozlehlostí celého komplexu ohromena. Zvláště, otočila-li jsem pohled dolů, směrem k zámku. Uf! To je pro člověka na koni!
Rozhodla jsem se pominout všechna lákadla, co jsou “bokem” (ZOO, labyrint, obelisk, bazén pro skutečné koupání atd..) a jen tak si projít hlavní osu a pak udělat vpravo bok a zmizet někam směrem na Westbahnhof, kam měli přijet v dohledné době “naši”.
Pod zákoutím se zelení uprostřed fotografie se skrývá Neptunova fontána označená č. 20, tak se pojďme podívat.
A již jsme u francouzských zahrad, jejichž záhony jsou lemovány symbolicky rakouskou vlajkou, a vedou nás k zámku.
Otočíme se k fontáně, tady ta vlajka bude vidět lépe
A ještě jeden pohled zpět, na hlavní osu zahrady, tentokrát ale stojím už těsně u zámku Schönbrunn – na plánku č. 4. Gloriet ohromuje i na dálku svou velikostí.
nyní směrem doprava, ven a rychle si najít správnou tramvaj a šup na Westbahnhof
Fotografie jdou zvětšit. Ještě vám představím neobvyklý římsko-katolický kostel (tedy možná spíše řecko-katolický – podle vzhledu), který jsem objevila cestou na Hohenbergstrasse. Přikládám i fotografii, kde se dozvíte více.
Opodál, v zahadě či parku Tivoli, se zrovna konal bleší trh / Flohmarkt a do otevření zbývalo 1/4 hodiny. Byl tam docela nával. Hlavně cizinci z Orientu a důchodci, řekla bych si to povyražení nechtěli nechat ujít. pro někoho příležitost k levnému prodeji nebo nákupu, pro jiného pastva pro oči. Škoda, že nebylo více času..
Schön ist der Brunnen. 🙂 Und die Fotos auch, jak já mám ráda němčinu, jediný cizí jazyk, kterým jakž takž vládnu.
Nebe nad Gloriet vypadá nebezpečně…
Zuzi, ale tady bys nenašla Tvé oblíbené Ostřici, Bojínek, Lipnici, Sveřep, atd.
K.
Já též, skoro nic už neumím, ale nebojím se zeptat. Asi působím komicky s tou českou výslovností, sama si oddechnu, když konečně tázaný na několikátý pokus porozumí slovu "Westbahnhof" … Ja! Westbahnhof!!!
(K.P. )Také jsem nějaké trávy nafotila, ale na tý hlavní línii fakt ne. :). To máš pravdu. Myslím mám ovsík a sveřep, jestli už jsi nedočkavá, mrkni na rajče, ale kdo to vydrží, bude to mít zítra i s komentářem.
Jo, físlofnost, to zcela jiná otázka. Tu mám i v němčině naprosto chodskou. :-))
Rakouská němčina je trochu jiná než německá, němčina se za ty roky co byly napsány české učebnice němčiny také změnila a vídeňská němčina je i v Rakousku odlišná. Ve Vídni jsem slyšel například varianty : vídrzén, fídrzén, výdržén, vídršén atd.
Dcera to také říká, německá je taková spisovnější nebo jak to nazvat – literárnější? Pršelo a v Pratru bylo takové rodinné prostředí, méně lidí – intimněji a zahovořila se s jedním světským od autíček a dětského kolotoče. Pak mi sdělila že byla na sebe moc hrdá; nejen že že mu rozuměla, ale je schopna s ním i konverzovat. Také mluvila o vídeňské němčině.