vlakový luxus
Dnes jsem zamířila po práci do Pardubic na muzejní noc. Neočekávaně se změnil v galerii program, tak jsem neplánovaně odjela domů posledním nočním vlakem bez posledního přípoje k nám.
První část jsem prožila na zámku na netradiční besedě, kde se pouze ptalo. A odpovídalo. Moc mě to nebavilo, pouze zmínky o opatovickém klášteře a nějaké zajímavosti o řádu benediktýnů mě probraly z letargie. Podlažický klášter, navštívený mnou v neděli totiž pod tento opatovický úředně spadal. A ty jejich rituály, zvyklosti a zásady mě zajímají.
Poté do galerie do Domu u Jonáše na komentovanou prohlídku výstavy Boštíka. A tady byla změna. Přijela režisérka Pavla Petráková Slancová s filmem, točeným na objednávku hlavního města, který dokumentuje stěhování epopeje z Moravského Krumlova do Prahy. Převezlo se zatím 5 pláten.
Následoval teprve včera sestříhaný film o malíři Boštíkovi od téže režisérky a protože se musel dodržet plán, komentovaná prohlídka trvala pouze půl hodiny. Ale i to bylo zajímavé. Asi jsem panu historikovi lezla na nervy svými tezemi, které jsem několikrát uvedla. Nijak ho to nenadchlo, byl zdvořilý, však nerozvíjel debatu.
Zpět jsem jela skopro prázdným vlakem a neměla štěstí na spolucestující jako v pondělí. Vystupovala jsem na zastávce pouze já a tak mě čekala osamělá noční cesta domů. Jistá část vede neobydlenou a neosvětlenou krajinou, a tak to moc příjemné nebylo. Ale nikdo mne nepřepadl. Už jsem doma. Ještě se možná k zážitkům vrátím. z.
Dnes se přepadá v obydlených částech, je to pro zloděje bezpečnější, jsou tam větší možnosti úniku, více obětí, zástavárny otevřené nonstop, kde může prodat svou kořist. Dále uživatelsky přátelská policie a zákony. V neobydlených částech zloděj riskuje, že narazí na někoho,kdo si řekne svědci nikde, tak dám zlodějovi beze svědků přes hubu.To přece nebude zloděj riskovat. Má přece ženu a děti. Proto krade hezky pod ochranou zákona před svědky, má tak zajištěno,že mu nikdo nedá přes hubu a nezadrží ho. Kdysi měl každý zloděj svého ochránce – piráti,loupežní rytíři atd. Loupežní rytíři často kradli pro klášter ve kterém v noci přespávali, například na okrese Vyškov ve Ždánickém lese zloději kradli a přespávali v klášteře v Rajhradu. Nebyli líni a nebáli se jít za noclehem nějakou vzdálenost.V dnešní době mi jeden politik vysvětloval, že když se těm co se jim nechce pracovat nebudou dávat sociální dávky, tak si peníze ukradnou. Takže byste měla mít pochopení a nechat se okrást,třeba byste tím sponzorovala pomocí mladého bezdomovce místní pivovar a lihovar. A kdyby Vás někdo okradl tak vězte, že je rozdíl mezi kradnout a odnést bez zaplacení.
Sám se bojím víc na osvětleném Václaváku mezi lidma, než na neosvětlené pěšině kdesi za humny vesnice.
LV,Zajímavé informace, ty o klášterech, snad se o víkendu dostanu i já k podobným zajímavostem z výletu. Lupičům rozhodně vstříc jít nehodlám (mám s tím "případem" jednu velmi osobní negativní zkušenost, vzpomínky dodnes velmi trpké) naopak jsem cestou vymýšlela, jak se s tím málem co mám k dispozici, aktivně ochráním, kdyby něco.
TS,tyhle pocity vůbec neznám, my venkované se tmy stále ještě trochu bojíme, někdy trochu víc.