bez toho to dnes nejde, žáno
Protože se dnes zabývám zahradními pracemi a žehlením s jednou výjímkou – odpoledne jsem se stala posluchačkou Verdiho Requiem, neměla jsem čas na pravidelné blogování. A vlastně také dost přemýšlím o komentáři pana Veselého a cítím se jako duševní hypochondr, neboť se v tom textu poznávám. Requiem bylo zajímavé již svým mezinárodním obsazením – jedním ze sólistů byl zpěvák z Tahiti trvale koncertující v Evropě a také tím, že na malém pódiu bylo směstnaných 200 účinkujících. A mimochodem … na kontrabas hrál jeden ze členů Pink Elephants! ten kudrnatý blonďák z fotky. Tamara, která seděla v první řadě vedle mě, říkala, že ten kus trval cca 2 hodiny. Já byla tak unavená, že jsem celou produkci bojovala s mikrospánky. A netroufnu si odhadnout, kolik jich bylo.
Chcete-li si přečíst zbrusu nový text v mém vrcholném stylu i s obrázky, navštivte prosím můj přátelský knihovnický web, je tam mnoho ukázek domácích knihovniček i s mými komentáři a doporučeními. Doporučuje 10 knihovníků z deseti. Zítra vám nabídnu tamtéž ke stáhnutí zdarma program pro domácí katalogizaci vašich knih. Vaši přátelé vám budou závidět! zuzi
