údolím Chrudimky, Slavická obora, zřícenina Strádov, práčovský kostel sv. Jakuba
Z Nasavrk, lesem po pohodlné cestě kopírující tok potoka vlévajícího se do Chrudimky, jsme po dosažení údolí starých trampských chat, které se nesmí rekonstruovat, pouze udržovat, zatočili doprava a došli údolím ke starému mlýnu na řece.
Přešli jsme most, otevřeli oborní vrata Slavické obory a opět kopírovali cestou tok řeky k dalšímu železnému mostku přes řeku. Za ním jsme si vyběhli nahoru po stráni ke zřícenině a opět se vrátili zpět, cca 15 minut cesty, k odbočce do Práčova. Opustili jsme údolí Chrudimky a stoupali serpentinami lesní cesty na vrchol údolí. Za oborními vraty se už před námi objevila věž práčovské vyrovnávací nádrže (vyrovnává hladiny dvou přehrad) a vlevo u lesa jsem zaznamenala nový hřbitov. Ten starý, který se už nepoužívá, sousedí s kostelem sv. Jakuba, kam míříme. Kostel /byl zde i klášter) stojí tak trochu strano obce, na ostrohu nad řekou a starý hřbitov ho obklopující je příjemně zarostlý, přesto však jsou hroby i nadále opečovávané. V kostele jsme vyslechli krátký koncert s povídáním sbormistra Tomáše Židka o té které skladbě. Hrály se známé i neznámé kusy, vždy však ve vztahu k Čechám. Začínalo se Hospodine pomiluj ny, Svatý Václave, B. M. Černohorský, J. B. Foerster a další sbory si nepamatuji, program nebyl. Ani to však nevadilo, celá akce byla hezká svou zdánlivou improvizovaností.
Celý den krásně svítilo slunce a jen jsme vyšli z kostela, sprchlo. Potkala jsem se zde s kamarádkou, kterou jsme neviděla řadu desetiletí. Přecházely jsem spolu, nejen spolu, kdysi Rilu a Pirin.
A to je všechno, více fotografií – všeho, co mne cestou zaujalo, najdete na rajčeti
