Několik střípků z posledních dnů

pracovně i jinak

• Kdybych se nedržela, neustále bych bědovala nad tím, jak jsem poslední měsíce besedně vytížena. Ale zároveń mě to těší, že se u nás něco děje a to mě baví. A těší mě samozřejmě samolibě též narůstající počet takových setkání. Možná bych se ale měla naučit občas říkat ne a zamyslet se, zda nemá Zorka pravdu, když pozorovala mé domácí aktivity a konstatovala, že jsem značně neefektivní. Jdu od ničeho k ničemu a nic nedodělám. Poradila mi, že jí její rakouský manžel naučil, že čeho se jednou chopí, má také dodělat a už se k tomu tedy posléze nevracet. Zkouším to tedy a musím uznat, že její postřeh sedí. Pokud toho člověk nemá moc na práci, jde to, ale jakmile ten kopec úkolů naroste, je třeba přistoupit k jejich plnění s rozumem a systematicky. Což mi opravdu moc nejde. Rýpu se obvykle v té kupě restů velmi opatrně – je to asi tak stejné, jako rýpat se klacíkem v hovně, s dovolením. Takže… já se přátelé stále něco učím a tím se zdokonaluji. Otázkou však zůstává, zda bych tyto dovednosti již neměla mít dávno pod kontrolou.
• Stále mi přichází před můj vnitřní zrak jeden hlavně vizuální zážitek z cesty vlakem do Čachnova před pár dny. Stoply jsme si vlak a nastoupily, hledáme volné místo a míjíme na první pohled totálně opilého  frajera. Blonďatého drsňáka, co sedí na polstrované lavici a nohy v černých perkách má také na té lavici. Šel z něho strach a tušila jsem, že ulpět na něm déle pohledem, koledovala bych si o jeho nepatřičný “zájem”. Jeho tvář měla zvláštní rysy, jak jsem si okamžitě podvědomě všimla. Zlaté kudrnaté vlasy a mastný zjizvený obličej. Kombinace protikladů. Mluvil si cosi česky pro sebe i pro nás, chtěl se zahovořit, nechtěl být sám, ale my jsme nereagovaly, protože jeho řeč nás neoslovovala přímo. Pak mu někdo zavolal na mobil a hle! Gavaril pa russki. Skončil a rozhodl se navázat kontakt. Přesedl si na sedačku za nás a ptal se na nějaké vlakové věci. Byla to jen záminka. Hned přešel ona svěřování osobních stesků a také se vytahoval. Že byl v cizinecké legii a opustily ho 4 ženy a že je opilý a vůbec mu to nevadí. Tak pořád dokola. Využila jsem této příležitosti a pohlédla mu zblízka do tváře. Nešlo ho ignorovat. Měla jsem dojem, že přechod od sdílnosti do agrese může být záležitostí vteřiny, jen aby se mu něco neznelíbilo; měla jsem divný pocit, strach a současně zjitřená zvědavost. Odpovídat jsme nemusely, jen poslouchat a být k němu trochu natočeny. Teprve nyní jsem shlédla detaily jeho tváře. Množství zarostlých jizev různé velikostia jedna čerstvá. A na bílém svetru pod rozepjatou černou koženou bundou do pasu u krku stopy krve. Nikdy jsem takového chlapíka neviděla. Měla jsem pocit, že je schopen všeho. Byla jsem ráda, že jsme společně cestovali jen kousek a můj strach mě přešel, až když se zabouchly dveře vlaku a on zůstal vevnitř a pokračoval dál.
• Zítra vysílají na ČT24 přenos té slavné svatby, z které neuvidím vůbec nic. Až do šesté večer mám nabitý program. A věřte mi, že kdybych mohla, celý den bych se na to svatební třeštění dívala. Potřebuji už vypnout, a tohle by byla dobrá příležitost k uskutečnění tohoto plánu.
• V sobotu ráno se možná zúčastním velmi zvláštní akce. Pojedu hned poránu do Chrudimi a před budovou muzea bude čekat autobus, který účastníky zájezdu zaveze do Nasavrk na výstavu do zámku a ještě nás bude čekat koncert seskupení Pink elefant. Následovat bude hodinový pěší přesun do kostela na Práčově a varhanní koncert. Poté autobusem zpět. To vše kromě cesty do Chrudimě a zpět zcela zdarma. Já bych za to byla ochotna i zaplatit. Těším se. Možná se mnou pojede i Tamara,která mě na tu zvláštní akci pozvala a vypadá to, že nakonec pojedu sama. Nevadí mi to, alespoň nebudu muset s nikým mluvit, na což se docela těším.
• V Chrudimi bude záhy i potom několik dobrých koncertů. Richard Müller, Dva, Circus Ponorka, Žlutý pes, Mišík. Také se budou 1. května otevírat nové klášterní zahrady a opravený kostel plný barokních soch. Letos má Chrudim spadeno na baroko.