už nic nedělám…
Nic závažného… jen že jsem dala do cajku barák a zahradu a je hotovo. V závěru vytřela kuchyň, předsíň a v podkroví povlékla do čistého peřiny pro návštěvu, která se tu co nevidět objeví. Přijedou Zorka s Emmou, také čekám syna. Zprávy jako vždycky. Dobré a špatné. Ale jak praví moudří, je to život. V práci jsem díky nastavení času také jakž takž zvládla resty, ale třeba s knihovnickým webem bych stále mohla operovat a ho vylepšovat. Ale musím také dělat jiné věci. Dnes jsem tam večer pobývala dvě hodiny s osmáky a jejich paní učitelkou ale byla jsem tam jen jako strážce budovy, tak jsem se chtěla věnovat jiným věcem. Můj počítač jsem však musela dát vplen dětem, a tak jsem se přesunula na ten v odd. dospělých, abych nerušila a mohla něco dělat. Nebyla však nálada, tak jsem courala na netu a na ploše našla takové ty řeči ke knihovnickému výkazu roku, takový ten komentář. Tak jsem ho ze zvědavosti rozklikla, není to totiž nic tajného. Letos poprvé jsem ho nezpracovávala sama, myslím tím tu omáčku co se dělo v průběhu roku. Ale když se dokument rozvinul, měla jsem pocit, že mně šálí zrak! Dole byl malý obrázek – naše novoročenka (Kláro!) a u toho text, který není vůbec běžný a byl to loni takový bláznivý výplod mojí kreativity v úředním lejstru. Zkrátka jsem netypicky popřála všem, co čtouv tuto chvíli tento výkaz, vše nej v novém roce! A letos se to tam objevilo také, zcela identické, jen jiná novoročenka a dole jiný podpis! Tak jsem se začetla a už se ničemu nedivila. Ach jo, až půjdu do důchodu, bude to ještě dlouho šlapat v kolejích, které jsem vyjela. Nechci tím říci nic jiného, než to, že jsem dlouhá léta měla na starosti obraz knihovny, její tvář. Ale dost nostalgie. Svět není spravedlivý a není proč se tím zabývat. Jsou ještě mnohé jiné radosti. Jen to chvíli člověka … štve a s rozpaky se v tu chvíli diví. Ale dnes je možné cokoli, tak se zuzi divit přestaň a rozhlédni se kolem sebe.
Včera jsem měla hezký zážitek. Aniž jsem si toho byla předem vědoma, na pardubickém knihovnickém kursu byl lektorem Petr Šrámek editor mé oblíbené knihy Nebe-peklo-ráj, takto antologie poezie pro děti 20. století. Také se tomu dílu říká zkráceně tyglík. Autor to tak vymyslel.. a to trochu záhadné a tajemné slovo je uvedeno v podtitulu. Nechci předcházet textu budoucímu, věnovanému tomu setkání, ale mohu jen říci, že jsem byla nadšena. Petr Šrámek věnoval povídání o té knize mnoho času a mazlil se s ní pomyslně stejně jako v první lekci přednášející Jan Rylich se svým iPedem. Ten ovšem i fyzicky s nekontrolovaným a nepokrytě spokojeným úsměvem na líci. Vyhrál ho v soutěži a tím byla ta radost nejspíš ještě umocněna
Zrovna přijel syn a čekáme ještě na dceru s její dcerou. Těším se na obě, ale trochu více na tu menší. Ta mě ještě neservíruje ty svoje pravdy. Ale je dobře, když máte někoho s kým se máte rádi, máte v oblibě stejné věci a navíc můžete očekávat, že vám nebude mazat med kolem huby. Je to moje jistota a na její mínění také dám. Nešetří mě.
Zítra jdu ještě do práce, na celý den, ale v pátek už budu s nimi.
Možná trochu poezie před svátky… a nebyla bych to já, kdybych z toho tyglíku nevybrala tu, která se mi nejen líbí svou atmosférou a také tajemností, ale i tím, že by šla využít i jinak. Vy víte jak.
Noční putování
Hanuš Bonn
Jde vedle mne a mlčí
můj podivný host
Nejhlubší řeka a nad ní
nejtišší most
Jdem široširou tmou
svítilny blikají
člověk jen tuší hory
a zpěvy šalmají
A mezitím už jsou tu a už skoro spí…
zuzi,vím, jaké to je, setkat se se svým vývorem, pod kterým je podepsán někdo jiný…Stávalo se mi to dosti často v práci, i teď je to běžné – nechci upřesňovat, jen Tě ujistit, že Ti rozumím… Ó časy, ó mravy…
Zdravím Tě a přeji hezké velikonoce podle Tvých představ a zůstávám Tvou pilnou čtenářkou :-))
Děkuji Míšo a přeji také hezké svátky. Počasí nám přeje.
Probíraly jsme tu věc využití textu osobou jinou a třeba blízkou s dcerou a ona mě vyvedla z omylu. Ač sama je charakterním jednicem, tomu případu se vůbec nediví a říká, že ti lidé – přejímači to tak neberou a dělají to bez pocitu nějaké nepřístojnosti nebo studu a tak. Prý je to pro ně normální, je to snad něco ve smyslu zaměstnání nebo práce, na které vůbec nezáleží, jen je jí třeba odškrtnout. Není na tom jakkoli člověk emočně zainteresován. To vysvětlení mě překvapilo, ale něco na tom bude.
[…] jsem neodolala a rychle jsem si zpracovala Hrábky Drábky Odpadky Petra Šrámka. Věděla jsem, přímo od autora, že tu knihu chystá, a měla jsem obavy, zda dokáže po své skvělé knize Nebe-peklo-ráj, […]