Na tenkém ledě

tak jsem si to došněrovala domů z literární kavárny

Kdo by to řek, že tak pěkně oslavíme Balabánovu Literu Magnéziu! Zhvízdali jsme se všichni, co jsme na naši 1. občasnou literární kavárnu dorazili! A že nás bylo!  3 inventární knihovnice a jeden host. Náš sponzor, který nás v našem konání bohulibě a nezištně podporuje.

Připravila jsem si besedu o té literární ceně a místo domácího čtení jsem měla v přehrávači zasunutého Tchoře v podání samotného autora Jana Balabána. Dlouhá povídka, ale pěkná, ovšem depresivní, kromě dalších kladů. Nejvíc však pravdivá. Nejdříve jsme si jen tak povídali a pak jsme si pustili tu půlhodinovou povídku a otevřeli si na to dvě ze čtyř lahví vína (1 bílé a druhé červené), co jsme měli na literární večer připraveny. Navařen čaj, připravena horká voda na kávu, minerálky, zákusky po ruce a na to vše pouze jen my čtyři! Ách! Co myslíte..  po poslechu Mistra jsem si dodala kuráže a besedu provedla i tak. Jako když muzikant hraje jen pro jednoho posluchače. Byla to spíš rozprava, protože jsme opravdu tu Literu a literaturu probírali a Mojmír si dokonce odnesl na prostudování Straku v říši entropie.

Domluvili jsme se, že to nevzdáme a nenecháme příště nic náhodě. Stejně jako dětské čtení začínalo klopýtavě, tak i Schúzky u literatury pro dospělé rozjedeme i přes všechny překážky. Tak jsme si slíbili a uvidíte za pár měsíců.