Já jenom že už jsem z Jičína doma
Krásná akce! Během dvou dnů 8 soutěžních besed s hlavním motivem Václav Čtvrtek. Každé pojetí jiné, všechny inspirativní. Mám spoustu fotek, jak se knihovnice baví; uvidíte věřím už zítra, přeladíte-li si na knihoblog. Těšit se můžete třeba na knihovnici převlečenou za motýla Emanuela a informaci o “novince” zvané storytelling. Což je normální vypravování. Umění vyprávět.
Měla jsem se navečer vrátit na podvečerní čtení, ale nešlo to jen tak opustit vyhlašování vítězů a promluvy a rozbory poroty. To by mě bylo líto, a tak se podvečerní čtení odehrávalo beze mne. A vida! Byla zatím největší účast – 18 lidí! Ne, to nebylo kvůli tomu, že jsem tam nebyla já, ale že už plody mé práce přinášejí své ovoce.
Jičín jsem opravdu prožívala s účinkujícími na plné koule. A rozhodně jsem připravena nejméně dvě besedy v domácím prostředí uskutečnit. Rozhodně však se již neobejdu bez kamaráda plyšáka s klapací hubou (něco jako ti ze Sezamové ulice), nejlépe však plyšáků dvou. Hlavně však jeden z nich by měl být černoch. Proč se dozvíte v dalším pokračováním.
Vaše moratorium není teď pro mě problém dodržet, někdo mě nakazil nějakým virem a vyřadil tak úplně z provozu.
Děkuji za zprávu, už jsem zaznamenala u vás, ale netušila jsem, že je to tak vážné. Venku je děsivý vítr, probudila jsem se a měla pocit, že někdo klepe na dveře ve vedlejší místnosti; na tyhle podivné zvuky ve starým baráku jsem si ještě nezvykla, musím učinit nějaká opatření. Nejméně, že nechám rozsvícenu lampičku u postele. Snad usnu.
storytelling je uzasny, my na to tady chodime do knihovny. Pani detem predcita z knizky (vetsinou velkoformatove) a pridava si k tomu svy (+zvuky, pisnicky atp)….a zapojuje do pribehu deti.
Ano, není to jen čtení, je to lidové vypravěčství s cílem zaujmout a zapojit. Chci to zkusit s dospělými ve čtvrtek, to bude maso.
Tak já si to mohl myslet, že přijedeš do Jičína. No, jsem blbec, že jsem si to nechal ujet… L.
Hmm..