Pěstuji společenský život

a také sportovní

Přemýšlela jsem, proč jsem poslední dny večer taková zničená po všech stránkách a svádím to přechodně na změnu času a také ten neustálý kvalt. Tak jsem dnes měla v plánu konečně uklidit zimní svršky, vyčistit, naleštit a vycpat zimní obuv a odnést zimní oděvy někam z dohledu, když tu se objevila Saša, domluvit se na cyklistický výlet. Kolo mi tu na přechodnou dobu ponechala s tou podmínkou. Jenže Saša si myslela, že mě hned napoprvé strhne, tak jsem to usmlouvala na těch pondělních 20 km a zase mám mít z čeho zadek staženej. Koupila si Saša nedávno kvalitní Orbitrek, ale stejně jako u dcery tvoří dekoraci bytu. To znám… proto jsem prodala své kolo a teď když ho nemám, tak bych na něm najednou jezdila! Dalo by se to zobecnit. Člověk po něčem touží a když to získá, okouzlení opadne. Ale my, co jsme tohle už několikrát zažili… jsme stejně i nadále naivní, hm. Saša dostala zbytek nedělního oběda – lasagne s mrkví – rozseděla se a další návštěva se marně dobývala dovnitř, protože jsme relaxovaly za domem na zahradě a povídaly a nešlo nás zkrátka vyrušit. Po dvouhodinovce Saša odešla a já se chtěla vrhnout na ty boty, co se na mě vyčítavě koukaly na té zahradě. Jenže zase někdo zvoní. Čerstvá Pardubačka Milada přijela na návštěvu za Spajkym, který zatím přebývá u její maminky, a že prý má být v neděli hezky, tak co říkám výletu na Baldu. No, to beru říkám a zvu jí dál, ona ale spěchá a u branky se jenjen mine s další návštěvou, přijíždějící na takové té malé legrační motorce, co se na ní šlape. Myslím, že se tomu typu říká MOPED. No, tak tohle už jsem vzdala a boty nastěhovala zase zpět domů a oddala se společenské konverzaci a tak. Zdá se mi, že moje pověst jezevce samotáře utrpěla v poslední době pořádnou dardu. A stejně jako Bárta neřeší stav svého konta, ani já neřeším tu proměnu samotáře ve lvici salónu. Abych nezapomněla … od nové kamarádky Tamary jsem dostala dárkem vstupenku na Labutí jezero. Do našeho městečka přijede balet! Je to drahej špás, a sama nevím zda ten spektákl dodívám vnímaje. Bude to i moje premiéra. Balet není moje parketa.

Ráno jsem absolvovala několik hovorů s Vyškovem, z toho dva s panem Jiřím Lelkem, správcem vyškovského hřbitova. Osvěžující po čase slyšet moravské nářečí, a nejen pan Lelek, také všichni ostatní více nebo méně mě tím svým orálním vystoupením udělali radost. Jako když jsem přijela do Ostravy. Snad to tak zůstane a nezglobalizuje se to. Takové odchylky od standardu jsou velmi milé a veselé. Báseň se jmenuje Starý spinet a dnes jsem ji dostala ze dvou pramenů. Vyškovského a pardubického. Báseń se mi velmi líbí. Je decentní, pravdivá a taková lehce umělecká.