a STÁLE BEZ BRÝLÍ
Jak to bude s mými brýlemi mi zatím není známo, čekám na zprávu od optika a trpím. Mít svůj komfort a vidět je velmi příjemné a na to, že takřka nevidím na čtení, psaní a počítač jsem si ještě nezvykla. I když oči už se s tím stavem srovnávají a tolik nebolí a hlava se také večer tolik netočí. Stav se normalizuje, ale že stále prd vidím a zvládnu polovinu práce mi jedno není. Žádné velké nadšení mi to nepřináší. Kolo na zítřejší premiéru jízdy po dvou letech nebo i více mám doma a zkusila jsem před knihovnou nasednout a ujet pár metrů. Půjde to, ale zda jsem schopna zdolat celou vzdálenost z bodu S. do bodu L. zatím nevím. Zkrátka ten nejasný podnik risknu. Tolik lidí už se do toho mého výletu zainteresovalo, že nemohu jen tak zklamat a jet třeba autobusem a dorazit to stopem. Tamara pojede postranními cestami z Mrákotína a sraz máme u Mokrýšova. Tak sportu zdar, snad se ještě setkáme. Dobrou noc.
Jistě máte doma nějaké starší, které by se teď daly použít jako náhradní. Vzpomínám si, že před rokem půl jste mluvila o výměně brýlí.
Děkuji,zamýšlím se nad úrovní své inteligence. Taková obyčejná rada … vzít si staré odložené brýle. Ten zvyk staré brýle nevyhodit přetrvává, ale vůbec jsem si na ně nevzpomněla. Jasně, mám je. Jsou sice "jen" bifokální a nemoderní, ale situaci to přechodně řeší. Vidím na počítač. Hurá! Zachránil jste mě a já si přijdu tak trochu hloupě a směšně. Ještě, že vás napadla taková praktická věc. Zeptat se mě. Díky moc.