než se stroj do chodu uvede
Konečně totální spánek! Po obvyklé páteční dávce práce a tentokrát jednoho obřadu jsem už nemařila čas rozjímáním co dělat teď, co potom a co třeba nedělat vůbec. Hned jsem se dala do vaření a smýčení. Měla jsem v plánu za několik hodin vyrazit vlakem do Havlbrodu. Jenže počasí rozhodlo jinak. Zůstala jsem doma. Mezitím problém se zvracením v autě a rozhodováním zda se dát na cestu k nám či se vrátit do Rakouska. Zůstalo v tu chvíli nedořešeno, a tak jsem pokračovala ve vaření boršče (minulý týden povzbudil) a jemného dětského vepřového guláše. (bez česneku, majoránky a pálivé papriky, jen mořská sůl, pepř a paprika). Ten se bude podávat s bramborem. Uvařeno, uklizeno, nejistota zažehnána sms s údajem, že se mladí blíží do srdce republiky a již jsou tady. Těžká cesta od Havlíčkobrodsku – sníh, mha, neodklizené silnice, převrácené auto v příkopu, ale to už je vše za námi a můžeme se těšit na několik dnů příštích. Moc jsme se s tím tentokrát nepáraly a po několika běžných hygienických úkonech zalehly a myslím i okamžitě usnuly. Po dlouhé době se mi zdál zase sen, který jsem nechala dojít pěkně do konce, ač tyhle plané sny zrovna ráda nemám. Zdálo se mi o flirtování a tak. A dokonce s jedním výtvarným umělcem, kterého mám ráda, ale nikdy jsem s ním do styku nepřišla. Tak teď jsem si to vynahradila, ač až tam kam myslíte to nedošlo. Jsem prdlá, ale tak nějak si svým způsobem žiju. Pro sebe pestře.
… To jsem napsala v pátek večer, ale nestihla už nic víc dopsat, ale potřeba vám něco sdělit mne neopouští, nalogujete se prosím na můj knihovnický blog, naleznete ta, text, který by mohl být spíše zde, ale je zkrátka tam. design, loga a fotosoutěž.
