život v poklusu
Nenadále přijel syn a to znamená vždy změnu plánu. Každopádně přizpůsobit program a neflákat se. Tedy věnovat méně času přemítání, poklidnému spočívání třeba s knihou a venkoncem i oblíbené bohapusté zahálce :). Naopak přitvrdit, být na sebe přísnější. A to se mi posléze vyplatilo. Pátek jsem věnovala vaření, abych tím už nemusela později ztrácet tolik času. Uvařila jsem velký hrnec vydatného nefalšovaného boršče a umotala dvě zeleninové rolády z lístového těsta (oba recepty jsou myslím i zde na blogu, v té roládě ale také figuruje šunkový salám, tvrdý sýr a vejce smažené na cibulce, aby nebylo pochyb). V sobotu vstávání kolem šesté a opět domácí práce, nákup ale také klidná chvilka u kávy, proto se tak brzo vstává. Dopoledne až do oběda bylo poté věnované pracovní návštěvě Saši, kdy jsem i vyřešila výpůjčku kola. Uvažuji, že si to kolo od ní asi koupím, jestli se dá Saša přemluvit. Jak víte, potřebuji kolo k jízdě za kulturou na Ležáky. 25.3. tam budu tančit s Viklickým a Lábusem. A kdoví, zda tam nebudu jezdit i dále, mám to tam ráda, myslím přírodní park, a jsou tam zajímavé pořady. Od té doby co Ležáky spadají pod Lidice. Tedy kulturně a památkově. Mezitím jsem se rozhodla jednat. Chtěla jsem vypadnout z domu a být sama mezi lidmi. A kromě toho jsem měla záminku. Strýc z Kolína prodával na mineralogické burze v PA diamanty a jiné podobné zboží. A navíc je tam na zámku výstava PETart Veroniky Richterové. Zkrátka dva v jednom a to už stojí za to. Během 1/4 hodiny jsem se zmátořila a vyběhla na autobus. Během cesty kontaktujíc strejdu zjišťuji, že odjíždí zpět do kolína, protože akce za moment skončí. nevadí! Bylo více času na výstavu, kterou vám představím někdy jindy, ale v nejbližší možné době. Synovi jsem před chvílí vyrobila obrovský talíř domácích chlebíčků a vyrážíme s miladou na vycházku. Kam nevím, ale končí u ní, jsem pozvána na oběd, budou nudle se zelím. A pozdně odpoledne jdeme na Prodanou nevěstu. Ve Skutči začíná rozvleklý hudební festival a tohle je jeho první kus. Opera Prodaná nevěsta. Budu přitom, nepřijdete o nic!
Dobrá zpráva nakonec. V Pardubicích na Zámku jsem objevila ve skříni dvě kopulující žáby obrovské umělohmotné. Jaro je tady!
Žabák si to pěkně užívá. Vypleštil oči a je u vytržení. Ach!
Ty plastové žáby jsou nechutné:-(
Tobě jsou nechutné a mně přijdou velmi veselé; snad ti nevadí co dělají 🙂 už brzy to vypukne i ve skutečnosti.
Nevadí mi co dělají, vadí mi celkový nápad, materiál a provedení.
Máme rozdílný vkus, děkuji za názor. 🙂
žáby mi připadají jako dobrý nápad, více bych se věnoval souladu použitých barev
je to foceno přes sklo, leskne se to, není to dokonalé.