narušlily poklidný život maloměsta
Pohled na slavnost vernisáže. Pohoštění podle slov ředitele Axlera připravili sami účinkující. S těmi roládkami na jednohubkách si hoši vyloženě pohráli!
Řeční pan Axler, ředitel muzea, vedle něho pánové Sejkora, Zemanský a Kašpar
Včera jsem navštívila vernisáž surrealistických obrazů skutečského rodáka Martina Zemanského a jeho kamaráda Tomáše Sejkory. Tento zájem jim nestačí. Hrají v královehradecké kapele Pavilon M2 psychedelic-classical music, jak jsem si přečetla. Ale ještě větší psychedelic nářez připravil jejich další přítomný kolega z uvedené kapely – Jan Kašpar. Se svou performancí vyznačující se fúzí pevných beatů, samplů a sonických erupcí prozřetelně vystoupil až půlhodinku po zahájení. Pochopitelně se musel na veřejné vystoupení tohoto druhu patřičně připravit – mentálně soustředit. Na takovou konceptuální hudební produkci si nejde odskočit od večeře. Musí se čekat na ten pravý okamžit, kdy to v člověku začne vybublávat a nakonec se to jako láva vyvalí ven. Tak se mrkněte na pár záběrů.
Už to začalo
Jan se dostává do varu
Performance vrcholí a poslouchám ze starších již jen já. A z mladých jen ti „pokrevní“. Je to něco docela jiného než hrají na rádiu Blaník, člověk si na ten chaos musí zvyknout a přijít mu na chuť. Jde o to, hned to nevzdat, přežít zkrátka první sonické erupce! Konceptuální umění, přátelé. není Helenka Vondráčková.
Vernisáž jsem si společensky hodně užila. Potkala jsem se se několika dobrými kamarády uměleckého ražení a prohodili jsme srdečně pár vět. Navázala kontakt s kamarádem, kterého jsem potkala před pár dny na náměstí po mnoha letech a dokud na výstavě pobývala Tamara Bohuňková, (přijela z Prosetína na kole) nehnuly jsme se od sebe a domluvily se, že se spolu sejdeme v klidu někde jinde. Dnes jsme to zpečetily nápadem, že se uvidíme 25. 3. na Ležákách, na představení pražského divadla Viola Proč si nezatančíte? účinkují Jiří Lábus a Emil Viklický (klavír). Musím si do té doby vyřešit, kdo mi půjčí kolo :).
Obrazy jsem shlédla radostně. Jsem odchovaná Salvátorem Dalim a jak jsem tak pozorovala, obrazy barokního ražení pana Zemanského mi ho evokují. Je šikovný a potřebuje se jen vykreslit, jak podotkla zkušená výtvarnice paní Tamara. Obrazy nemají stejnorodou kvalitu. Pan Sejkora je také šikovný a jeho tvorba je mi bližší ze surrealistického hlediska, abych tak řekla. Líbily se mi od něho hlavně dva jednodušší obrazy:
A ještě dva od pana Sejkory, ten následující se stal tváří výstavy
A ukázka barokního rozmachu a spirituáních symbolů pana Zemanského, není to žádná selanka
Saturn pojídající své dítě
Zjevení sv. Jana – Apokalypsa
více fotek na rajčeti
tie dva abstraktné sa pozdávajú aj mne. radšej mám obrazy, ktoré nie sú preplnené detailami. škoda, že sa nedá počuť aj to hudobné vystúpenie.
Hudba byla moc umělecká, v tom stylu znám Circus ponorka a Dub FX, ale toto bylo moc sférické, nebo jak bych to řekla. Bez melodie a rytmu, živelné zvuky, zkrátka konceptuální produkce jak vyšitá. Paradoxně působil rozpor hlubokého uměleckého ponoru tvůrce a těch legračních hejblat na podlaze. Jako když si amatér sestaví archaickou krystalku – pravda, byl tam mezi nimi i moderní přístroj (mobil?) s dotykovým displejem. Tvůrce nejenom hýbal páčkami, ale také operoval se vzájemným propojením. Ano, velmi technické a zároveň umělecké. Skvělý příklad toho, jak na jedné hraně spolu sedí umění a to co se za umění vydává. Těžko soudit. Název performance je velmi příhodný. Nelze šmahem shodit se stolu, je dobré zkusit pochopit.