ale hlavně tajemná experimentální hudební performance Jana Kašpara
Dnes večer mám namířeno k sousedům na vernisáž výstavy:
Výstava obrazů Martina Zemanského a Tomáše Sejkory
Kdy: 9.3. – 3.4.2011
Kde: Městské muzeum ve Skutči
Vernisáž výstavy proběhne 9.3.2011 v 18 hodin s experimentální hudební performací Jana Kašpara – Deer Kashmir – There is no tomorrow
Otevřeno denně: 9 – 12 hodin a 13 – 17 hodin
Hlavně jsem tedy zvědavá na hudební performanci (mají tam chybu). Je to pro mne dost tajemný, neboť jsem pátrala na síti po potencionálním performerovi, a objevila jen jednoho – sedícího herce Jana Kašpara z Divadla Járy Cimrmana; je to ten pán, co se zranil po pádu ze stromu a zůstal na vozíku. O jeho vztahu k hudbě jsem se dověděla následující:
Já jsem absolutní hudební antitalent. Hudbu mám samozřejmě velmi rád, já jsem takovej jako, mě vodchoval ten underground že jo. Protože v tý době teda, kdy v těch mejch patnácti, šestnácti, tak to eště byl vosumašedesátej to ještě šlo, to jsme chodili do Sluníčka. A pak nám teda utli tipec teda respektive muzikantům utli tipec a potažmo i nám a začalo se to teda přesunovat do stodol a ven do mimopražských lokalit no. Takže jsem spíš k tomu undergroundu no.
A tak se zdá, že se máme na co těšit, utajený performer Jan Kašpar a jeho Deer Kashmir – There is no tomorrow. Budu fotit, a tak se můžete na tu nálož kultury z našeho maloměsta těšit. Myslím, že surrealismus jsme tu dlouho neměli :). Třeba i ti malíři spáchají nějakou postmoderní šou, kdyby to bylo moc škrobený, to by mě nebavilo. A abych nezapomněla … mám tam domluvené setkání s kamarádem, co jsme se mnoho let neviděli; kdybychom se předem smluvili, mohli jsme nějaký nečekaný vstup připravit společně. S ním bych si na performanci troufla! zuzi
Takový je život. Ještě včera jsem v teplákách skládala uhlí a dnes už se budu nořit do uměleckých hloubek surrealismu.
Tak už jsem z akce doma. Moc se mi tam líbilo. V hezkém prostředí jsem se potkala s několika spřízněnými kamarády, prohlédla obrazy a poslechla hudební performanci. Chce se mi spát a tak vás vernisáží provedu zítra. na nějaké soudy o výtvarných dílech však zatím nečekejte, bude to chtít vidět v klidu ještě jednou. Tohle byla pro mne spíše společenská událost než intimní ponor do uměleckého díla :b
Udělal jsem si statistiku kulturních akcí ve Skutči a zjjistil, že o proti Vyškovu je na tom lépe. Zde se pořád něco děje. Většina toho přitom za nic nestojí. Mohu to snadno srovnat, často dojde k tomu, že navštívím stejnou přednášku nebo výstavu v Brně nebo jinde a poté ve Vyškově. Sem dovezou podstatně nižší úroveň. Často zde vystavují lidé, o kterých je všeobecně známo, že bez protekce by nic nevystavili. Nedávno jsem jednomu takovému do návštěvní knihy napsal, že po shlédnutí jeho výstavy jsem se rozhodl také se stát malířem. Ve Skutči je často kvalita. Přívézt do Vyškova surrealismus tak padne vláda na radnici. Dobře, že o akcích informujete. Mohu aspoň upozorňovat vyškovské kulturníky, že jinde i v ještě menším městě to jde.
Zajímavý postřeh, a to ještě nevíte, kam se chystám za 14 dní. Díky tomu, že jsem se včera hodně skamarádila s Tamarou. Jsem z toho docela rozechvělá, více pozdě večer.
Já, už byla od včerejšího večera napjatá, jaké to bylo. Trochu jsem ti záviděla, protože já se dívala s dětmi na Animáček. Moje chyba.
Ahoj Evi,no, už se těším až to vylíčím, ta performance byla lahůdková, byla jsem kromě příbuzných umělce jediná, kdo poslouchal! Pořad Animáček neznám, ale asi to není tak vzrušující jako performance lokálního umělce 🙂