výhonky
Včera cestou z nákupu – zaběhla jsem si pro škvarkový chléb – jsem před prodejnou načapala starou kamarádku důchodkyni, co se spolu známe z výrobního úseku Botany, ona pracovala v rozpisu, já v modelárně. Ale kde jsou ty časy! Bóža se na lavičce s kamarádkou koupe ve sluneční lázni a s úsměvem se mě ptá jak se mám a hned si odpovídá, že asi jako ona, to jest: den jako den. Já se také směju, ale nesouhlasím, že u mně to je nahoru dolů, pěkně nevyzpytatelně. A těším se domů, že zase půjdu ořezávat a hrabat na zahradu. Ještě v žádném předjaří jsem neměla takový náskok v zahradních pracech. To ta zima a pokus to domácí křehnutí a šmrdlání nahradit venkovní prací. A vida, už jsem tu změnu potřebovala. Na venku jsem pookřála. A také lépe spím. V noci se nebudím. A co dnešní den? Měl být trochu jiný, chystala jsem se odpoledne do Pardubic, ale nakonec jsem pocítila lenost opustit město a strávila jsem den podobně jako ty předchozí. V práci a odpoledne za světla na zahradě. Naproti knihovně se nám z podzimka usídlila nová prodejna potravin. Rychle dokončenou budovu si pronajal mladý manželský vietnamnský pár. Platí nekřesťanský nájem ač mají pronajato od velkého křesťana, ale přesto jsou strašně milí, upovídaní a pozorní. Získali si svou klientelu a také já tam ráda chodím. Mají tam můj oblíbený jogurt, na kterém jsem trochu závislá, jinde ho nemají a také mimo standardního sortimentu i různé speciality – suroviny z jejich kuchyně. Třeba černé houby, bambusové výhonky a tak. Ráno jsem si je konečně koupila, že je vyzkouším, a jak mi mladík vysvětloval co s nimi, zapomněla jsem tam na kase klíče. A než jsem to stačila vůbec zjistit, on mi je donesl až na pracoviště. Nevídaná věc. Porovnávám ty dva s mými sousedy Romy a ten nepoměr je zcela zřetelný. Však již nejednou o jejich mentalitě jsem se zmínila. Nebudu se opakovat. Jsou to podivíni, kteří nedokážou překročit svůj vlastní stín. Spoléhají chytrácky na systém, který jim raději dá, aby měl krátkozrace klid a jedou stále ve stejných kolejích. Chceš-li s nimi vyjít, nemůžeš si dovolit být hodný. Jejich žebříček hodnot je odlišný od mého. Tak si o víkendu uvařím bambusové výhonky. Nakrájím je zešikma jako pórek a pokud neobjevím něco onačejšího, budu je podávat sama pro sebe s rýží a opečeným kuřecím masem. Možná zkusím i nějakou jemnou smetanovou omáčku. Pak vám povím.
Dnes shodou okolností vyšla zpráva komisaře EU pro lidská práva,ČR se špatně chová k cikánům, hluboce zakořeněné předsudky, málo financí na jejich integraci atd. N amém blogu dnes uvádím film člověka v tísni, jmenuje se Žúrava, popisuje organizované cikány, jak půjčují peníze jiným cikánům, a těm po splátkách nic nezbude. Komentář k filmu, který napsali autoři je následující : to, že cikány okrádají lichvou jiní cikáni není chyba cikánů ale selhání majoritní společnosti. Tak aby o Vás člověk v tísni nenatáčel film.Vše je otázka úhlu pohledu.Já jsem byl jednou v antikvariátu, přišli tam cikáni s malým dítětem a snažili se antikvárníkovi prodat výsledky své práce, dítě stálo u dveří a odmítalo jít dále do obchodu, stále ukazovalo před sebe a říkalo, bubák, bubák,za několik minut mi došlo, že myslí mě. Sdělil jsem to jeho rodičům, oni mu řekli, že to není bubák a dítě šlo dálo do obchodu. Musíte vážit přes metrák, nechat si narůst dlouhé vlasy a vousy a když půjdete kolem nich pronést několik cikánských slov aby si nebyli jistí zda jim nerozumíte,například Roma vakeren – romové hovoří. Čorka – ukrást atd.
A kdyby to nestačilo tak v Brně je muzeum romské kultury,když ho zakládali, tak jediným exponátem byli metle,které vyrobili gadžyně( ženy gadžů, tj. nečlověků ) jako ukázku typických prací romských rukou, nyní je exponátů více. Muzeum sídlí na prestižní brněnské adrese v části zvané Bronx.
LV – to s tím okrádáním cikánů cikany a údajnou vinou majoritní společnosti toho všeho snad ani autoři nemohli myslet vážně, že jo? Anebo se mýlím a jak píše Zuzi, mají cikáni opravdu jiné chápání světa?
zuzi – přeju dobrou chuť, černé houby sou dobré, zejména tím, že nemají skokro žádnou chuť, totéž se dá říci o bambusových výhoncích. Mimochodem ekvivalent čínské černé houby rostoucí v čechách se jmenuje Jidášovo ucho, najdeš ho třeba ne bezu, vypadá fakt jako ucho.
Já myslím,že mají jiné chápání světa, protože jsou vpodstatě většinově negramotní, a to je problém a svým způsobem chyba majoritní společnosti.
ad úžerahttp://cvtplzen.cz…&Itemid=84
Dejte si do vyhledavače google text : dokumentární filmy šitkredit a úžera a hned první odkaz to je, pobočka Plzeň.
kopie textu :
Home | osvěta a kultura | dokumentární film Dokumentární filmy Šitkredit a Úžera
ŠITKREDIT / Shitcredit / Česká republika / 2010 / 57 min
Režisér Martin Řezníček
Námět Tomáš Hirt
Producent Martin Řezníček
Produkční společnost Česká televize
Kamera Martin Řezníček
Střih Miloš Málek
film vznikl za podpory Ministerstva vnitra a Magistrátu města Plzeň
Na problém novodobé lichvy a předluženost domácností s nízkými příjmy upozorňuje dokumentární film Šitkredit Autorem filmu, který vznikal od roku 2008 ve spolupráci s pracovníky plzeňské pobočky Člověka v tísni, je Martin Řezníček, režisér známého dokumentu Úžera.
Film Šitkredit sleduje příběhy několika dlužníků, kteří se kvůli relativně nízkému dluhu v řádu pár tisíc korun ocitli během krátké doby v neřešitelné životní situaci. Agenti firem poskytující rychlé půjčky chodí nabízet peníze přímo do bytů, kde žijí chudé a sociálně slabé rodiny. Zneužívají přitom jejich nízkého vzdělání a téměř nulového právního povědomí a uzavírají s nimi smlouvy, jejichž podmínky lze označit za lichvářské, vysvětluje Ladislav Toušek ze společnosti Člověk v tísni, který se podílel na vzniku dokumentu. Dokument se snaží prostřednictvím několika lidských příběhů přiblížit divákovi neetické praktiky těchto firem a ukázat dopady jejich jednání na konkrétních osudech dlužníků, doplňuje Ladislav Toušek.
Dokument je jedním z dalších materiálů, které společnost Člověk v tísni využívá v rámci svých vzdělávacích a informačních aktivit. Kromě hlavního tématu – novodobé lichvy – je film zajímavým výstupem i z hlediska problematiky chudoby a sociálního vyloučení.
krátké záznamy z filmu
Jana
Angelika
raper Chang rapuje o Šitkreditu
ÚŽERA / Loan Shark / Česká republika / 2002 / 29 min
Režisér Martin Řezníček
Produkční společnost Člověk v tísni
Kamera Martin Řezníček
Střih Miloš Málek
Investigativní dokumentární film Úžera, vyrobený společností Člověk v tísni, se zabývá problémem půjček na vysoký úrok, které jsou poskytovány chudým. Lidé žijící v sociálně vyloučeném prostředí s vysokou mírou nezaměstnanosti a nedostačujícím bydlením se v případě finanční tísně obrátí na úžerníka, který jim měsíčně za půjčku účtuje stoprocentní úrok. Obětem úžery je v případě nezaplacení vyhrožováno násilím a často jsou donuceny odevzdat gangům veškeré peníze. Stát si je tohoto problému vědom, ale většinou postrádá vůli do celé záležitosti zasáhnout. Dokument obsahuje výpovědi několika obětí úžery, komentáře expertů a názory úředníků. Problém úžery se objevuje všude tam, kde je skupina lidí vyloučena z většinové společnosti. Ačkoli se mnoho úředníků domnívá, že úžera je problémem samotných cikánů, dokument potvrzuje fakt, že je symptomem neúspěchu většinové společnosti Romy integrovat.
Ne žúrava ale úžera, píši vše z hlavy a občas se pletu.
Díky za vaše komentáře a doplnění. Přikládám odkaz na video. O tomto tématu se zmiňuji jen okrajově, když na něho bezprostředně narazím, mám svých starostí až nad hlavu v podobném duchu.
…p://zahranicni.ihned.cz…-vajda