mít odvahu jako Hana Ulrichová (63)
Nový rok jsem začala v dost velkém pracovním kvaltu. Není to ta práce do zblbnutí, spíše připravuji nové akce a posléze exhibuji. Občas je to psychicky vyčerpávající, protože nejsem profesionál a navíc ta zima elánu nepřidá. Alespoň mně ne. A doma si také neodpočnu. Řekla bych, že už nemám z čeho brát. Včera mě z ničeho nic “chytla” achilovka a kulhám jako čert. Mám ji asi nataženou nebo co. Nevím. Nebo prý to mám ze změny počasí. Beru to s klidem a doufám že to samo odezní. Když se někde nenatáhnu na ledě a nerupne to. Achilovka se mi zdá unavenáa má toho všeho dost jako já. Vzpomněla jsem si zničeho nic na Hanu Ulrichovou, důchodkyni, která vyrazila bez peněz a dlouhodobých plánů na pouť do Santiaga de Compostela pod heslem: Nebudu čekat na smrt, jdu pěšky do Španělska! Došla? Nedošla? Ani vlastně nevím …
A našla jsem zprávu / 29.11.2009 , že došla opálená, o deset kilo lehčí a plná zážitků. Tak se domů do Kladrub vrátila Hana Ulrichová (63), která letos 1. června vyrazila na 2400 kilometrů dlouhou cestu do španělského poutního místa Santiago de Compostela. A chystá se do Nepálu.
Zde rok stará zpráva z RESPEKTU. A kde jí je konec dnes???? Došla do Nepálu?????
Zato já jsem posera. Nikdo se mnou nechce jet na architektonický zájezd a tak jsem to vzdala. Chybí mi jiskra.
|
Tvoje chvíle velkého kroku tedy ještě nepřišla. To ale neznamená, že nepřijde.
Impulzivním lidem stačí málo, ale je to tak, že pohár plněný po kapkách přeteče.