Svodka všeho možného

a nemožného

• Přes víkend jsem zběžně přečetla novinku Benjamima Tučka: vkv (velmi krátké vlny). Slyšela jsem o ní v jednom z několika kulturních pořadů ČT2, snad v Revue 333, ano asi tam. Zaujala mne, autor o ní hovořil jako o sbírce nevyužitých scénářů a četla se ukázka. Objednala jsem ji pro knihovnu a stala se jejím prvním čtenářem. Nelíbila se mi i přes svou snahu být vstřícná čemukoli nevšednímu a snaze o pochopení téhož. Tentokrát nejsem moderní. Je to opravdu soubor literárně zpracovaných poznámek, okleštěných anotací, úryvků či jen prostých vět. Některé prozaické útvary mají i pointu. Citově neutrální, strohé, má kamenná tvář, nezanechalo ve mně žádný pocit, snad jen uvědomnění si snahy autora něčím šokovat. Nazvala bych – konceptuální artistní výron. Vydal Labyrint v edici FRESH
• Po novém roce se mi velmi zamlouvá programová skladba ČT2 a také samotné programy, nevadí že některé reprízují, ale jsou to ty skvostné (Šumná města nebo jsem zaznamenala Výtvarné konfese 1., hudební pořady – záznamy koncertů), začínám být na dvojce nenápadně závislou…. A propos… 9. září 2008 Ministr kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL) v úterý odvolal z funkce ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka. Zdůvodnil to jeho chováním při plánování stavby nové budovy Národní knihovny. A kde má své doupě dnes? No přece na ČT2. Dramaturgický tým složený z Jany Kopecké, Zdeňka A. Tichého a výkonného ředitele ČT 2 Jana Mrzeny v srpnu2010 posílil v roli tahouna bývalý šéf Klementina a Českého rozhlasu Vlastimil Ježek. Tak je to. Více o ČT2 /Respekt
• Viděla jsem tuším v pátek parádní záznam koncertu Madness: Svobodné město Norton Folgate. Ta partička padesátníků hrála nějaký sociální pop-punk nebo jak jsem si přečetla, ska – asi je to případnější. Supr bylo, že pod písněmi šel překlad textu.  Bylo to jak připomínka časů starého Londýna z dob Charlese Dickense napasovaná na dnešní dobu. Divadlem se promenádovaly a na balkóně křepčily různé podivné postavičky, kabaretní tanečnice, staří dědkové ve svítivých kostýmech, stylizovaný plebs z periférie, to vše prokládané trochu hororovými výjevy ze hřbitova, kde zpěvák v historickém kostýmu sugestivně promlouval trochu nesrozumitelná moudra… Fascinující tyjátr, člověk fakt někdy nevěděl, zda celé hlediště “nehraje”ten kus s nimi…
• Jsem blázen, dívám seněkdy  i na Barvy života a barevné Panorama z hor, ach jo. A dnes na cyklokros! Poránu však, ten údiv, zpozorněla jsem, když v barvách života přisedl ke svěžímu starci mladík mající říz, takový intelektuál Ondřej Horák, víme… GASK!, pamatujete, jak celá kulturní veřejnost lála hejtmanu RATHOVI a Galerii Středočeského kraje nazývané zkráceně GASK přestěhované z Prahy do Kutné Hory předvídali fiasko? A dnes je všechno jinak. V “Barvách” předvedl vedoucí lektorského střediska Ondřej Horák jeden ze svých projektů.  Obrazy z depozitáře, které nikdo třeba 20 let neviděl zapůjčil do Domova důchodců. Každý dědeček a babička měli na 24 hodin u sebe 1 obraz a nebyly to jen realistické výjevy. A také to nebylo samoúčelné. O obrazech s nimi z GASKU hovořili a zaznamenávali ten dialog. Podivuhodný nápad, inspirativní.
• Letos nejedeme s kamarády nikam na čundr. Přemýšlela jsem coby. Jsme domluveni s dcerou na dvě jarní víkendové akce, jen sami dvě. Jednou víkendovka na půl cesty v Českém Krumlově nebo Budějicích a ten druhý víkend Vídeň, v Belvederu mají od února výstavu Egon Schiele a Gustav Klimt. A ještě chci rozhodně na procházku po Ústředním hřbitově. A dálší plán: Rezervovala jsem si dvě místa na prodloužený víkend v půli června – historik architektury Zdeněk Lukeš pořádá architektonický autokarový zájezd. Není to zrovna laciné, 5000, ale ušetřím si. Háček je ale v tom, že ani jedna z kamarádek se mnou nemůže jet. Mám jet sama? To je dilema…
• A vyrobila jsem si portrét, říká K., že je podobný spíš mé dceři, ale to neva, určitě vás jím potěším. Stylizovala jsem se do role otužilce!

Vyrobte si také takový, dole na liště je adresa.