přečtěte si.
Hodně se mluví o harmonii, návratu ke kořenům, životu v souladu s přírodou, svobodě, pokoře, hrdosti, nezaprodanosti, základních hodnotách, morálce v nás. To všechno dnes dostává na frak a věci a vlastnosti, které měly vždy svou přirozenou váhu a autoritu ji dnes valem ztrácejí. Do popředí se dostaly peníze a nepřeberná nabídka všeho co si lze za ně koupit. Nejen věcí, ale i lidí. A člověk si „kupuje“ i sám sebe. Nežije se nám lehce v tržní době, kdy „tradiční modly jsou už takřka vykláceny“ a do popředí se dostávají věci pokřivené a já mám občas pocit, že nevím kudy kam. A ani mi není chvílemi dopřáno být sama sebou a cítím že nevím… jsem to ještě já … a držím se zuby nehty několika dlouholetých jistot, které mi pomáhají přežít. A někdy pláču. Každý bychom měli nějaké jistoty mít v téhle absurdní době, kdy mám pocit, že je to podobné divadlu jehož jsme byli součástí před sametovkou. Hrajeme ho všichni dobře a režiséři mohou mít z nás radost. Jen někteří „nám“ to kazí. A já cítím spřízněnost s těmi „sebevrahy“ z WikiLeaks. Dost čtu a poslední dobou nemohu zapomenout na několik vět, zůstaly mi v hlavě z toho množství informací které denně vstřebám. Že apokalypsa už začala jen my o tom nevíme. Nevím kdo to řekl, ale to „omezit nenažranost a zavést právo“ řekl dokumentarista Karel Vachek v Týdeníku rozhlas. I když on sám se dokumentaristou být necítí.
Ne, není to tak strašné, stále tu zbývá několik oáz a záleží na mně, tobě, zda se nestanou pouští. Nedejme aby převládla. Tu největší jistotu máme v sobě a v tom základním co je kolem nás. Země, Mraky, Stromy. A v lidech, s kterými jsme spřízněni, s kterými „jsme sví“.
Někdy v noci říkal děda babičce Jsme sví a znamenalo to Miluji tě. …. Nebo když si spolu někdy povídali a babička řekla: Taky si to myslíš, Walesi a dědeček odpověděl Taky a myslel tím Chápu tě. Láska a pochopení byly pro ně jedna a táž věc. Babička říkala, že není možné milovat něco, co nechápeš; není možné milovat lidi ani Boha, když ani lidem ani Bohu nerozumíš. – Dědeček a babička se chápali, a proto se milovali. Babička říkala, že s přibývajícími léty se chápání prohlubuje a že může být tak hluboké, že si to obyčejný smrtelník neumí ani představit, natož vysvětlit, a tak tomu říkali: „Jsme sví“.
Jsem ráda, že se mi kniha díky malé poznámce básníka Jiřího Žáčka o své nejoblíbenější knize na Čítárnách.cz, dostala do ruky. Je pro mne svátkem číst takovou knihu. Je podivuhodná. Pojednává o malé části života chlapce-sirotka, který byl od svých šesti let vychováván krátkou dobu na horské samotě svým indiánským dědečkem a babičkou z rodu Čerokiů. Kniha není žádnou selankou, objevuje se tam vše co patří k životu. I smrt a smutek, bezmoc. Budete překvapeni. Jen jedno mi zpočátku vadilo: použití nekultivivaného jazyka v přímé řeči. Ale pak jsem si zvykla.
Přišli vládní vojáci a zaplnili velké údolí rachotem svých pušek a v noci táboráky. Udělali kolem Čerokiú kruh. Sehnali je z hor a dolin a sevřeli jako dobytek v obklíčení. za někjakou dobu, když už měli téměř všechny Čerokie, přitáhli povozy a mezky a řekli jim, že můžou odjet do země zapadajícího slunce. Čerokiům už nezbylo nic. Ale odmítli jet na vozech, a tak jim zbylo alespoň něco. něco, co se nedá vidět, ani nosit, ani jíst, ale je to přece něco – nevezli se. Šli pěšky. Vládní vojáci jeli na koních před nimi, po stranách a za nimi. Čerokíští muži kráčeli s pohledem upřeným přímo před sebe, nepodívali se ani dolů, ani na vojáky. Jejich ženy a děti šly těsně za nimi a na vojáky také nepohlédly.
Kniha Cesta Malého stromu není nějaký „pravdoláskářský“ kompilát, pokud jste nabyli takového dojmu z mého psaní. Nerada bych aby tak působilo. Kniha píše o všem podstatném, na co jsme už s léty zapomněli. A k čemu bychom se mohli pokusit vrátit. Píše o harmonii člověka s vesmírem a o porozumnění. O Cestě. Dává znovu smysl životu a slovům, která bereme na lehkou váhu. A tak to bylo a je. Kdysi i dnes. O Čerokiú i u nás. Na kulisách nezáleží.
Babička řekla, že každý Čerokí má své tajné místo. Ona má své a dědeček také své. Řekla, že se ho na to nikdy neptala, ale myslí si, že dědečkovo je někde na vrcholku hor, na horní stezce. Řekla, že se domnívá, že všichni mají tajné místo, i když jistě to vědět nemůže, protože se tím dosud nikdo nezabýval. Babička řekla, že takové místo je nutné. Potěšilo mě, že i já je mám.
ano,je to úžasná záležitost- a pro divadelníky si jen dovolím doplnit, že knihu pro starší děti velmi pěkně na jeviště přivedla paní Iveta Dušková (manželka onoho slavného a upovídaného Jaroslava) – a hrají v klubu Lávka http://www.lavka.cz
Dík za doplnění, to věřím, že u Dušků tohle zabralo :). Existuje i film, já četla jen tu knihu.
Jestli se Vám Škola Malého stromu tak moc líbila, doporučuji ještě jednu do češtiny přeloženou knihu od Cartera, "Odvedu vás do Sierry MAdre". Je to románový životopis náčelníka Geronima, ale hlavně úžasný pohled do duchovního života Apačů. Trochu drsnější než Škola, ale ta hlavní myšlenka – mít někoho rád znamená chápat, obětovat se bez pocitu viny, naplnit svůj a jeho život – tam je taky.
Děkuju Markéto, přečtu si ji určitě.
Ahoj Z.Protože odebírám Týdeník rozhlas (a nedostávám jej jako ty od maminky), rozhovor s Vachkem jsem četl. Je pěkný, jenom nějak ne zrovna souhlasím s tím, že by nemělo být školné, protože studenti mají málo peněz a kvůli vedlejším zaměstnáním chodí pozdě na přednášky. No, jenom jestli se nevymlouvají…
Hlavně ale píši proto, že jsem viděl jeho poslední (snad) film "Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)". Připadalo mi to jako taková směs, např. se tam probíral hřbitov psů pod Řípem, zásah policie na CzechTeku, měl tam vystoupení Kapitán Kid, víc už si asi nepamatuji, už je to pár let. Jeho filmy jsou skutečně dlouhé, tenhle ani nedopromítali, protože od 20 hodin šel nějaký James Bond, tak nemohli nechat lidi čekat až tohle dojde.
S ostatním, co píšeš, plně souhlasím a raději už nic nedodávám.
M.
Považujete za správné šířit názory? Navíc své názory? Když je zveřejňujete tak tím říkáte, že chcete aby se jimi společnost řídila. Proč se jimi má řídit? Proč se má společnost řídit názory : Řídit se dá pouze na základě faktů, tak proč názory? Protože je dnes módní mít názor i když o tom nic nevíte? Kdybyste se řídil na základě faktů tak bych Vám vysvětlil, v čem je Vaše tvrzení špatné ale vyvracet názor je pod moji úroveň. Udělal jste si ekonomický rozbor svého názoru,nebo právní,nebo etický? Určitě ne, jen jste se rozhodl mít názor.Je to velice zodpovědné.
Ahoj Mirku,děkuju za návštěvu a zviditelnění. Mně se to školné týká, a tak s ním nesouhlasím. Vyškolení syna mě stojí měsíčně kolem 9000 a jsem na to sama. Já vím, lze cosi namítnout o mé blbosti, slabosti a tak, ale tak to zatím je. Rozhovor se mi celkově líbil, s jeho názory jsem souzněla, až na tenhle. Jeho film jsem zatím žádný neviděla,. a tak se mám na co těšit, naladil mne, že to nebude nic sentimentálního a tak. Přiznám se, že sentimentu v dokumentech je někdy až příliš, jak i on uvádí. Zrovna v poslední době jsem viděla v televizi filmek o mnišské komunitě v kláštěru nový Dvůr spolupracující s romy, psala jsem zde o ní – https://rozvedena.blokuje.cz…e.php
A yalo to opravdu nic neříkající a skoro i bych řekla hloupé, natažené jak kšandy nic neříkajícími záběry, majícími snad za smysl dojmout či co, ale spíš dokument nesmyslně prodloužit. Také známé Oko nad Prahou mě zklamalo…. tolik k tomu žánru dokumentu … tak přeju hezkou neděli a doklep tam na samotě severu tu zimu v pořádku!
LVDěkuji za komentář, se školným také nesouhlasím, nejenom proto že se mne týká, ale i jinak. Myslím, že oblasti odkud lze z občanů vysát peníze je čím dál tím méně, a tak je na čase přehodnotit systém a jeho lidi.
Nebudete tomu věřit, ale dnes se mi o vás zdálo. Přestože jsem vám sahala jen do pasu a vy jste byl holohlavý a hlavu rocjera Pešáka, poznala jsem vás. Zachránil jste mě, když jsem čekala v nějakém podivném prostoru co se mnou bude. Přišel jste jakoby nic a já hned poznala, že už se nemusím ničeho bát A objala vám někde u pasu – výš jsem nedosáhla. Sen si lze vyložit chaosem mých myšlenek: Objímání mám z knihy o Malém stromu, obavy, strach a nejistota jsou mými společníky a s vámi jsem se včera večer naposledy setkala před usnutím na vašem blogu. Děkuji.
ad mirek – s názory jsem souzněla komplet. Nevím, proč si tam protiřečím… ujelo mi to.
ad udalosti1)Vaclav H. opet nema Nobelovku!Skoda k narozkam by to byl hezky darek.
2)umrel nam Steve Jobs.Mir jeho dusi.Na totez umrel i tanecnik Patrick Swayze.tak lidi,bacha na slinivku!Stevia(vonna)je na dia dobra,na rak je lepsi preventivne nezrat blbosti a nedrazdit!
3)knízka FC O VYCHOVE MALEHO STROMUje dneska nesehnatelna.leda jako audio.film je taky hezkej,ale Kniha je Kniha..to je povzdech,a chapete mne,ze bez PC nebo NTB dnes nam unikaj nejen trapne,ale i takovehle podstatne veci.. Na knizni tipy nebo ctenařske děni je i astrosylvik.blog.nebo biblioterapie.cz a dalsi dobre a lepsi doplnte sem pro nas.
Doporucuji vypsat anketku na10-15knih,kt.hnou nebo hnuly nasim zivotem..
Zdravim a preju vse harmonicke a zdrave!
Janča