Unešena z dobrého jídla.

Abych dořekla co jsem tuhle nakousla.

Potěšení z dobrého pokrmu zažívám poměrně často, však jím odjakživa jen to, na co mám zrovna chuť; vlastně tak nějak si vyhovím bez ohledu na současná doporučení a trendy. Tím myslím, kupříkladu, že oběd pro mě nemusí být teplý, a mám-li nutkání, dám si klidně oběd už k snídani. Jsem tak nějak při chuti stále, a tak se musím neustále krotit a také si v některých obdobích dokonce i odříkat. Ale odříkám si tak, že jím méně a cvičím, protože se těžko vzdávám některých požitků a těžko si utrhnu od huby něco nezdravýho co mě zrovna tuze láká a nahradím to polystyrénem s mrkví. Taková jídla pojídám s nechutí a ta touha po čokoládě nebo pařížském salátu jepak ještě bolavější, nedůtklivější a důraznější.

Chuťové pocity při dobré konzumaci jsou znásobeny ještě dalšími aspekty. Svůj vliv hraje samozřejmě  i prostředí, společnost, překvapení a hlavně mě těší, jsem-li hostem a krmě je připravena speciálně pro můj mlsný jazýček a hostitel se trefí do mé momentální chuti. Tak se stalo před několika lety, a ta příhoda se pro mne stala nezapomenutelnou až legendární.

Trávili jsme se synem poslední srpnový týden na malé chatičce v mých oblíbených Maštalích, třeba https://rozvedena.blokuje.cz/571668-mastale-2007.php a dostalo se nám pozvání na oběd. Seznámila jsem se totiž na počátku pobytu v autobuse s jistou paní, a a protože jsme si hned padly do oka slovo dalo slovo a tak jsme poslední den pobytu uklidili chatu, připravili batohy za dveře do pohotovosti a vydali se na cestu. Do bývalé myslivny Na Haberkách, kde paní celoročně žila, vede tuze krásná stezka traverzující v celé své délce zalesněný svah kopírující tok řeky Novohradky. Staleté buky a jiné listnáče nebyly velmi dlouho těženy a procházka takovým přírodním rájem je sama o sobě slastí, navíc slunečné počasí a vidina dobrého oběda… co více si může člověk přát?  Ptala jsem se cestou Honzy,co by si dal dobrého. On že smažený sýr a hranolky, já zase měla chuť na nějakou dobrou omáčku s hovězím masem a knedlíkem. Neměli jsme však tušení co se na nás chystá … A přání se splnilo nakonec mně a k obědu bylo vůbec to nejlepší co mám ráda!

Nejprve na stůl přistála polévková mísa s hovězí polévkou – vývar, masíčko, zelenina a kápání. Mňam! A potom to přišlo: španělský ptáček se smetanovou omáčkou a ne sice knedlík, ale rýže, ale to mi vůbec nepřekáželo v naplnění mých představ o dobrém obědě. Já jsem si ten oběd vysnila a užívala jako král; jedla jsem velmi pomalu a prožívala naplno každé sousto, s vědomím toho, že ta nebeská slast jednou skončí, ale chci si ji prodloužit jak nejdéle to bude možné. Ano, vzpomínám si na to dodnes, přistihla jsem se že se při jídle usmívám, tedy mám ve tváři výraz té rozkoše z dobrého jídla. Bylo to v tu chvíli pro mne všechno, v co jsem mohla jen doufat a na nic jiného kolem mne jsem se neohlížela. To jsem ještě nevěděla, co vím dnes – že tento stav vytržení se nazývá odborně animální orgasmus. Díky pane Veselý, že mohu nyní svůj zážitek zařadit do souvislostí a  uvědomit si, jaký zemitý a živelný prapocit jsem tehdy prožila. Myslím, že menší frekvence takových silných zážitků jde člověku k duhu, protože častější pravidelnost stala by se závislostí. A každá závislost je omezením. Jak se říká … dobrého líku pomálu… Ale animální orgasmus není jen věcí dobrého jídla … dodávám. Lze ho zažít i při jiných činnostech, a nemusí to být jen sex, jak vás jistě šibalsky zrovna napadlo. I takové dobré počtení má něco do sebe, no ni???!