a houbaři, ty podivné bytosti!
Také už se těšíte až ta bílá masa ustoupí, sluníčko se zatetelí a my vyrazíme nedočkavě do lesů sbírat houby? Ano. Ale už nikdy, rozumíte… NIKDY! to nebude jako dřív … Po seznámení s obrazy Karla Jerie budu do lesa vstupovat s hlubokým respektem, zmatkem a neurčitou obavou. A les se pro mne stane více než kdy jindy tajemným rejdištěm podivných bytostí, které mohu, ale také nemusím potkat. A vlastně ani nevím jak je to pro mne lepší. Toužím po dobrodružství, ale nechci také hrůzou zešedivět. Chodívala jsem do lesa sama a bez obav, nyní už si nejsem jista ničím!!!
Past na Houbaře, 135×195, olej na plátně, 2007
Duch lesa, 100×135, olej na plátně, 2005
¨Noční výprava, 80×70, olej na plátně, 2007
Zjevení na mýtině, olej na plátně, 2007
Houbaři, 135×195, olej na plátně, 2006
Pro doplnění vašich vědomostí o houbách, tajemných bytostech si dnes úderem 20. hodiny pusťte rádio na Vltavě, dozvíte se o tom nebezpečí více: vysílá se 2. a závěrečný díl dvoudílného pořadu Bytosti zvané houby od Jiřího Kamene, 1. díl je k poslechu v archivu českého rozhlasu. Dnes jsem ten pořad vyslechla s velkým zaujetím. A ještě web malíře Karla Jerie, jeho tématy nejsou jen houbaři.
Půjdete-li ale večer do divadla ORFEUS, nemůžete být tam i onde. Také tento druhý díl naleznete posléze v archivu ČR, ale ne na pořád. Jen do konce roku, hlídejte si to. Stojí to zato. Hmm, a všimli jste si, že se ze mne stává fanda rozhlasu? Konečně, to mi to dalo… mohu říci! zuzi
A ještě něco: do textu o hlubinách umělcovy duše mi dodal Sejra fotografie umělcova útočiště, kde zřejmě, na ještě nezkaženém venkově, nachází inspiraci ke své všestranné tvorbě.
Obrazy dobré, budu je propagovat,co se týká významu lesa pro psychologii našich předků – Daniela Hodrová Román zasvěcení.
Také se mi to líbí, je to velmi mysteriózní a současně i pohádkově hravé, živelné a místy perverzní. Má to tah na branku.
Jmenovaný román jsem nečetla, jméno autorky je mi známo, ale bez souvislostí.
Neplést s autor Elzabet Haich, dílo se jmenuje Zasvěcení. daniela Hodrová, pokud jsem se nespletl na psala knihu, která se jmenuje Román zasvěcení. Pojednává o výkladu různých literárních situací v psychologii středověkého člověka, například psala o tom, že dříve člověk les vnímal jako něco strašidelného. žila v něm nebzepečná zvířata, málo cest, špatná orientace, různí živlové v něm žily, lokální tornáda, která považoval za divokou honbu, v některých údolích byly optické podmínky příznivé pro vznik fata morgán- pověsti o propadlých městech, zámcích, vesnicích, hradech, strašidlech atd., dále příznivé podmínky pro zvukové kanály, které vedly zvuk z větší dálky, – poslední tři případy jsem přidal já.
Pěkně o lese píšete, takový ho kreslí malíř Jerie, ten náš český, myslím ten v mém okolí, je však docela hodný. Ačkoli mám zážitek jeden velmi ponurý a děsivý. Jednou jsem potkala v lese poblíž nehostinné rokle nikoli přízrak, ale skutečného podivného člověka oblečeného jako do kostela. Tehdy jsem měla zadek stažený a svírala v ruce otevřenou rybičku. Dopadlo to dobře – a to mě ten chlapještě ke všemu ze zdvořilosti oslovil!