a já s křížkem po funuse
Tak to se mnou chodí. Toulám se po čertech a za vraty zatím už rok máme novou výstavní síň! Objevila jsem tu informaci náhodou, jak to tak se mnou bývá a už mně ušla spousta výstav, ale slibuji si, že už ne. Láká mě poznávat co se děje nového v našem výtvarném umění, chci znát jména, mít přehled a říkat si, co se mi líbí. Takže kromě komorní výstavní a prodejní galerie ART manželů Jelínkových na náměstí se v Chrudimi se dole u řeky objevila v krásných prostorách chrudimského Divadla Karla Pippicha tato nová výstavní síň. HURÁ! A jak se píše na jejím webu: Chrudimská beseda, zřizovatel Výstavní síně Chrudim, tento prostor otevírá se záměrem pořádání kvalitních výstavních projektů zaměřených především na současné výtvarné umění mladší a střední generace. Chrudim se tímto krokem chce přičlenit k městům, které těžiště své aktivity klade do podpory kultury a současného umění.
Tak na to se my milovníci výstav výtvarného umění těšíme. Ještě k budově divadla.
Divadlo v Chrudimi projektoval architekt Jindřich Freiwald (* 6.6.1890 Hronov + 8.5.1945 Praha) – významný projektant budov divadel a peněžních ústavů. Mimo divadla tohoto projektoval i Jiráskovo divadlo ve svém rodném Hronově a třeba i v Kolíně. Architekt Freiwald (studoval u Kotěry) v roce 1921 založil s Ing. Jaroslavem Böhmem projekční a stavitelskou firmu pod názvem Inženýři Freiwald – Böhm v Praze – Karlíně, v níž působil až do konce svého života. Zemřel hrdinně za pražského květnového povstání – Při pražském povstání si hned 5. května oblékl důstojnickou uniformu (byl důstojníkem čsl. armády) a šel vyjednávat s komandem SS, aby z Prahy odešli a nevraždili naše lidi. Byl zatčen a při odchodu jednotky SS 8.5. 1945 na kopci nad krčskou nemocnicí jej i s jeho pomocníkem zastřelili.
K panu architektovi Freiwaldovi se také ještě vrátím, věnoval se ve velké míře i projektům rodinných domů, vil (Střešovice např.) a také víkendovým domkům za Prahou. Mám krásnou brožovanou knihu plnou těchto jeho projektů. A také fotografie z Kolína, kde projektoval domy.
Zde historické fotky divadla chrudimského.
“Slavnostní otevření divadla – 18. II. 1934”
A nové výstavní prostory:
Pozvánka na aktuální výstavu nové výtvarné skupiny CLAN
Zajímavostí je, že letošní výstavní program sestavila kurátorka a historička umění Kateřina Tučková, v Magnesia Litera 2010 oceněná čtenáři za román Vyhnání Gerty Schnirch (Host)
Ale v tom množstní informací nezapomínejme, že je to pozvánka na výstavu:)
prvorepublikové vily se mi líbí, prvorepublikové veřejné budovy se mi v absolutní většině nelíbí. Ve vnitř to často jde, ale zvenku ne.Člověk potřebuje podněty, tak jako je chůze po rovném chodníku nezdravá ,protože zatěžuje svaly jednostranně, tak i z rovných šedých ploch jdou na člověka jedině deprese a únava.
Něco na tom vašem názoru bude, však málokdo by v té době od veřejné budovy očekával nějakou hravost. Doba baroka a velkolepé rozevlátosti je fuč. Prvním požadavkem je asi jistá solidnost, záruka. je zajímavé, jak jsou si ta jeho divadla podobná. Dokonce, když jsem viděla na fotce poprvé to kolínské, byla jsem předvědčena, že je to to naše z Chrudimi, které mám v oku, a jak jsem se spletla. Jak uvádíte, jednostrannost je nezdravá, potřebná je rozmanitost, naštěstí tu máme zeleň a vodu, vinoucí se nábřeží a tyto stavby jsou v malém městě solitérní a tak na mne, tak jak píšete, nepůsobí. Ovšem protože třeba v Chrudimi bývám často trpím profesní slepotou a nevnímám detaily, kterých si naopak všímám jako návštěvník tam, kde jsem poprvé. jak se říká … doma není nikdo prorokem …