Povedlo se!

hurá.

Právě jsem se vrátila z práce. Pořádali jsme třetí podvečerní čtení a jsem trochu načnutá, ale víno jsem si dala až po akci. Jinak to nešlo. Prd vydržím, nepiju totiž, a tu akci jsem moderovala a také zkraje předčítala. A nemohla jsem si hned zezačátku zaplést jazyk.

Zadařilo se jak nejvíc mohlo! Poprvé kromě klaky přišla jedna osoba, podruhé přišlo bez podpory 9 hostů a dnes nás bylo  kolem 35! Přišli všichni – děti, tátové i mámy. A  také náš velký podpůrce Mojmír, co chtěl minule sám číst. Donesl výborné víno optimální chuti a kvality, my jsme napekly cukroví a vánočně vyzdobily knihovnu, navařily čaj a hned po úvodním představení autora a pohádek se četlo. Vánoční pohádky od Zbyňka Malinského. Nejprve na rozjezd já, potom Mojmír tu o kaprovi a prskavce a v následující pohádce o společné domácnosti Jara, Léta, Podzimu a Zimě se střídali dobrovolníci z řady dětí. A děti se hlásily samy. Holky i kluci. Fantastický zážitek. Improvizovala jsem a nechala číst všechny ať byla jejich úroveň čtení jakákoli, slabší čtenáři přečetli třeba jen jeden odstavec. Po každém výstupu jsem krátce zopakovala svými slovy přečtený děj a ladila publikum k dalšímu pokračování. A ještě že tam byl ten Mojmír, co nezapomněl po každém představení první tleskat, já už jsem zase přemýšlela co dál a zapomínala … Nakonec jsem přečetla ještě jednu  – o dvou mrazících a domluvili jsme se demokraticky, co chceme číst příště. Většina chce o čertech a já si vymínila jednu o vodníkovi. A snad SNAD se nám dostane i dalších sponzorských darů. Chceme si totiž pořídit do knihovny pro děti sedací vaky a nemáme na ně. Možná však jich několik nakonec bude. Máme totiž fandu, který nám fandí; není to sice něco jako pan Pásek když fandil paní Bartošové, ale je to mnohem cennější. Podivuhodné.

Dnes se tady vytahuju, ale co by ne! Příležitostí se pochválit není mnoho, tak když je proč, nebudu přece skromně mlčet, no ni?

Den druhý: doplňuji fotky. Nefotografovala jsem, mám jen 3 snímky, akce mě zcela pohltila a také jsem v tom komorním prostředí nechtěla otravovat klidnou atmosféru focením, když jsem měla náhodou chvíli čas.

Dnes vidím, že mnohé se mohlo vylepšit, hlavně se nepředstavily ostatním čtoucí děti, tak příště :), ale jinak to dopadlo opravdu dobře. Akce byla víceméně improvizovaná, držela jsem se jen hrubé osnovy. Samozřejmě jsem nechystala všechno sama, Eliška napekla doma cukroví a perníčky, postarala se o občerstvení a vůbec. Dívala jsem se, co jsme to pili za dobré víno. Mně víno málokdy chutná, asi to bude tím, že se v nabídce nevyznám. Víno je svatomartinské, italské, značka Vino Novello. Nevěnovala jsem pozornost jemnostem chuti a vůně, ale komplexně jsem byla ohromena tou dobrotou, nepůsobilo to vůbec lacině, víno bylo tak nějak plné, tím chci říci, že jeho efekt nebyl krátkodobý, nevím jak to vyjádřit lépe, nestudovala jsem názvosloví, ale použití slova plné mi sedí. Chuť nebyla ani kyselá ani sladká, prostě optimální, nic nevyčnívalo. Upila bych se ho, a to je co říct, alkoholické nápoje mi nechutnají.

Pouze část hostů, celá pravá strana není zachycena..

Někde vzácnost, u nás běžné. Dobrovolně předčítající tatínek.

Malé nekomponované zátiší – po akci